Riphagen

R.I.P Hagen tu neplatí. Smaž sa Riphagen je priliehavejšie. Škoda, že Holanďania nedokázali z tej svine viac ukázať. Film je taký televízny, suchý, málo emočný. Pritom príležitostí bolo dosť. A človeka aj tak len naserie, že tá spravodlivosť tu na Zemi nikdy nebude. Nepoznať túto postavu a jej osud je naozaj obrovskou výhodou, inak človek pozná celú pointu a záver filmu. Avšak jeho charakterové vlastnosti krásne vystihuje jedna scénka a jej repliky: Bola nám sľúbená ochrana!, hovorí Židovka. // Od Riphagena? To ťažko. On sám nám dal Vašu adresu... (15.07.2023)

„Pamatujte na to, že jste byly na výplatní pásce Němců. Jestli mě chytí, vezmu každého z vás s sebou!“ A Dries Riphagen to myslel smrtelně vážně, nemluvě o tom, že takových lidí na německé výplatní pásce nebylo zrovna málo…Já mám tyhle „malé“, lokální příběhy lidí vtažených do II. světové války rád. A Holanďané mě svými počiny v tomhle žánru dlouhodobě těší. Riphagen není výjimkou. Sice staví zejména na charakteru hlavní postavy (výborný Koningsbrugge), ale o to víc se o něj může opřít. Kým vlastně je, odvážným zachráncem, který si za svou pomoc také něco málo naúčtuje, nebo jen bezpáteřní, kolaborantskou sviní, jež má na rukách krev? Mě tahle vysoká hra, během níž Dries tancuje na čím dál tenčím ledě, bavila. Jeho schopnost manipulovat lidmi, přesvědčovat je o své pravdě a vykroutit se ze zdánlivě bezvýchodných situací byla skoro až fascinující. O to víc, vezmeme-li v potaz závěrečný dovětek. Solidní filmařina, za mě slušné 4*. „Zapomeň na Riphagena. Člověk jako on dostane, co zaslouží. Věř mi.“ (03.10.2021)

Riphagen je další zpracování již velmi rozlehlého a pestrobarevného mefistofelovského tématu. R. jako vtělený ďábel, který ví přesně jakou kartu je třeba vytáhnout, aby přebila jakoukoli jinou. R. jako člověk, který se vyzná a má po ruce vždy dost argumentů, obranných i útočných. Pozn.: Divil jsem se, že ve svém úspěšném tažení nenarazil na Seyß-Inquarta, od roku 1940 mistodžícího Holandska, bývalého pana Zajíce ze Stonařova. Kdysi jsem o něm složi písničku, která vyšla na ineditní kazetě, začíná: "Tohle je píseň o jednom děsným hazlovi / když slyším jeho jméno, krev mi stoupá do hlavy / rve mi to plíce a drtí meniskus / Seyß-Inquart, Seyß-Inquart, Seyß-Inquart blues" a konči: "A když jeho dnů bylo mnohem víc než dost / tak ho John C. Woods poslal na věčnost / živýho na špagát a mrtvýho na vůz / Seyß-Inquart, Seyß-Inquart, Seyß-Inquart blues". Seyß-Inquart je prostě vyšší třída, leckterý člověk zmůže víc než leckterý ďábel. (20.09.2019)

Postoj Holanďanov k vlastnej minulosti z obdobia 2. svetovej vojny stojí za veľký obdiv. Neutrálny štát, ktorý bol napadnutý Hitlerom a nim aj podrobený, ale je zarážajúca obrovská masa ľudí, ktorí kolaborovali so systémom. A postupne len z oblasti holokaustu sa vyťahujú na svetlo epizódy, ktoré ozrejmujú práve tú najhoršiu „vlasteneckú“ činnosť. Dalo sa to vycítiť z filmov Denník Anny Frankovej (2001), Čierna kniha (2007), Útočisko (1975), Sűskind (2012). Ale najsilnejšie sa kolaborácia prejavuje v Čiernej knihe a teraz v tomto filme. Zarážajúci je fakt, že holandská vláda začala konať proti Riphagenovi až 13 rokov po jeho smrti. V procese ho obvinili, že svojím pričinením spôsobil smrť najmenej 200 ľudí, počas vojny bol agentom spravodajskej služby SS ale aj SD . Aktívne sa podieľal na protižidovskej politike, kde profitoval na ich majetku. Po vojne bol v domácom väzení a v roku 1946 sa mu podarilo utiecť, ale v Španielskom Huesca ho zatkli. Odtiaľ bol prepustený na kauciu a v marci 1948 odletel do Argentíny. Často sa vracal do Európy, kde nakoniec aj v roku 1973 v sanatóriu vo Švajčiarsku zomrel. (16.12.2016)

Snímok riešiaci židovskú otázku v Holandsku, ktorý vďaka hereckému výkonu hlavného predstaviteľa budí ten "správny" ťaživý dojem, pričom realitu vtedajšej doby, respektíve amorálnych činov či intríg, vykresľuje pomerne uveriteľným spôsobom. Nech samotný príbeh od úvodu pôsobí kadejako jednostranne, jeho priebeh vytvára dostatočný zmätok nato, aby divák až do úplného záveru nedokázal odhadnúť ako to celé skončí. Pre mnohých divákov tak bude obrovskou výhodou nevedomosť historických faktov. Tí čo vedia, bude svedkami "len" dobrého filmu. Ostatní .... (28.11.2016)