Hellraiser

Škoda toho, že tvůrci neponechali do distribuce snímku jeho pracovní název Sadomasochists From Beyond the Grave, je to totiž mnohem výmluvnější označení toho, co se zde odehraje. Splatter je zde naservírován v neskutečných dávkách a i když si zub času ukousnul docela solidní krajíc, přesto nejde jinak, než hluboce smeknout před prací tvůrce vizuálních efektů Boba Keena a hlavně režisérem Clivem Barkerem, který nápady opravdu nešetří a z jednoduchého scénáře vytřískal totální maximum. Prkenné herce naštěstí jasně převálcovala parta z „onoho světa“ vedená démonickým Pinheadem a ať už scéna Frankovy vzkříšení či detailní ukázka pracovní náplně Cenobitů, vše je obaleno v nádherně děsivé atmosféře, podpořené výtečnou hudbou Christophera Younga. „Nádhera“ (možná i bez těch uvozovek). (06.07.2006)

Legendární horor, který dnes již dávno patří (stejně jako např. Noční můra v Elm Street či Vládce temnot) ke klasice svého žánru. Stále působivé osmdesátkové triky, prostý, ale svižný příběh, děsivá atmosféra a spousta krvavých, brutálních scén (kterých je fakt požehnaně a každému určitě nesednou). Pinhead a jeho Cenobité, se kdysi právem zařadili mezi ty nejoriginálnější záporáky filmového plátna a respekt fanoušků hororů mají dodnes. (14.11.2016)

Existence a hlavně „úloha“ filmových příšer byla vždycky závislá na dovednostech režisérů a jejich schopnostech naladit se na stejnou vlnu s tvůrci zvláštních efektů. Monstrum prostě musí mít charisma, musí mít osobnost, ať to zní sebezvláštněji. Pak už je na tvůrcích, zda budou své záporáky odhalovat po kouscích nebo do toho skočí rovnýma nohama. Třeba jako v případě atmosférického Hellraisera. Žádné náznaky, divák si užije velmi brzy vše a doslova. Maskérské efekty se vrší v závratném tempu, krev stříká, sliz odkapává. Každopádně musím přiznat, že jsem si vždycky myslel, že hlavní housle bude hrát ten démonický bledý pán s hřebíky zapíchanými v hlavě, kterého jsem na přelomu 80. a 90. let nechtěl na stránkách Cinemy (ani jinde) „potkávat“. Teď musím přiznat, že to má skvělou atmosféru a skutečně nápadité vizuální efekty. První díl série hororový spisovatel Clive Barker nikomu nepůjčil a rovnou se postavil za kameru. Představil nejen ikonického záporáka Pinheada, ale i jeho pekelné kámoše cenobity, kteří celkem rázně vysvětlují lidem, že není radno pokoušet otevírat bránu do pekel. Celé se to motá okolo starého rodinného domu, který zřejmě obýval nezvěstný bratr Frank, zatímco se do něj jeho dušínovský sourozenec právě přestěhoval se svou milou, kterou Frank kdysi svedl. A teď má šanci vrátit se zpátky „do sedla“. Prkenné herce jasně válcuje parta z „onoho světa“, skvělé masky a řada úchylně zvrácených nápadů. (24.09.2022)

Hodně dobrá záležitost. Tato filmová pozvánka do samotného pekla, mě po celou dobu svojí existence vůbec nepřitahovala. Jako horory obecně. Osobnost a vnímání filmů se ale mění a občas mile překvapí. Film je rozhodně pojatý jako neukončený a sám nabádá k pokračování. Nicméně tolik dílů by si jistě nepřáli ani sami Cenobité. Úvod do démonického nefalšovaného pekla, mě rozhodně uspokojil. Trošku jednoduchý a jasný děj, každopádně závěr je masivní ukázka zla, které se zde skutečně jen představuje. Prostě na nic nečekat a jít do dalšího dílu, ovšem bez tohoto to nelze vidět. (15.10.2012)

Důkaz, že opravdová atmosféra se dá skloubit i s pořádným gore. Proto jsem měl vždycky rád zámořské horory, kdyžto italské řezníky typu Fulciho neuznávám. Clive Barker nám naservíroval čtyři super postavy. Cenobité jsou fakt neuvěřitelně děsivá stvoření, naprosto mne uhranuli. Lepší než Pinhead mi možná přišel Female Cenobite a ten špekoun. Ten co mu cvakaly zuby byl oproti tomu asi nejslabší. Skvělá intenzivní podívaná. (17.11.2007)