Noviny

V práci jakýchkoliv sdělovacích médií existuje prvek bulváru, který u samotného bulváru dosahuje maxima, a v samotné činnosti zpravodajů tak existuje menší nebo větší podíl paparazzionismu neboli slušněji řečeno hledačství pokladu, senzace. Čím více existence média a zpravodaje (novináře, fotografa, kameramana atd.) závisí na výdělku, tím menší roli hraje etika, pravda a ohled. Hlavní pro média ve skutečnosti není samotná informace a její maximálně objektivní a hluboké zpracování a šíření – to si může dovolit pouze nezávislý filosof nebo speciálně za to placený sociolog. Hlavní pro média, obzvlášť ta samoživící se, je novota, ojedinělost a rychlost. Nakolik tomuto tlaku peněz, mechanismu fungování média a potřebě šíření samotné informace nebo moderně řečeno memu podlehne každý konkrétní mediální pracovník, je dáno jeho vlastním světonázorem, životními potřebami a okolním děním. Tento film je hlavně o samotných novinářích a jejích postojích spíše než o novinách a o zprávách, a spíše než mechanismus novinového vydavatelství ukazuje vnitřní "kuchyň" jeho pracovníků. Film sice má všechny složky, počínaje zajímavým tématem a zkušenou režií a konče slušným obsazením, ale nakonec pro mne ztratil na přílišné snaze vměstnat do filmových 24 hodin maximum novinařiny. V tomto případě by filmu prospělo vyčištění a vykrystalizování anebo prodloužení do menšího seriálů. ___ V tomto filmu z roku 1994 jsou přítomny známky nastávajících změn, jejichž výsledek je dnes všeobecně známý – jsou to počítače, mobily a hlavně v té době začínající internet, který zásadně proměnil způsob distribuce informací, a na konci filmu lze vidět elektronický budík s nápisem Japan – dnes by to bylo Made in China. (19.08.2013)

„To nie je smiešne.“ – „Ale, trocha je.“ Predstavte si na pľaci Michaela Keatona, Glenn Closeovú, rozkošne tehotnú Marisu Tomeiovú, Roberta Duvalla a Randyho Quaida s revolverom a budete mať predstavu o tom, ako NOVINY vyzerajú. Režíruje Ron Howard, produkuje Brian Grazer a scenár píše David Koepp a výsledkom je fantastický film s vtipnými dialógmi a miestami akčnejší, ako „normálne“ akčné veľkofilmy. (12.07.2009)

To byla krásná doba. kdy noviny neprodávala tříhlavá kuřata, mrtví novorozenci v popelnicích, do mimomanželské štěrbiny zasouvající politici či dopující sportovci. Tak to byla pochvala tématu a tím veškerá pozitiva končí. Starostí s těhotnou manželkou jsem si totiž užil celkem dost, nevině obviněných černochů jsem viděl nejeden zástup a stres kolem vydání nového čísla ke svému životu nepotřebuji. Proto Noviny považuji za zajímavý pokus, který u mě naprosto selhal svým sterilním zpracováním. (30.09.2014)

Jest to věru těžké, když je film sám sobě spoilerem. Co asi tak čekat za děj od snímku s nálepkou americká komedie, když má hlavní hrdina těhotnou ženu (v třetím trimestru zjevně), trošku to mezi nimi skřípe, pracuje v novinách, ve kterých to mezi lidmi taky trochu skřípe a k tomu se někde objeví mrtvoly, z jejichž zabití jsou obviněni dva nevinní černí kluci? 1+1=2, 2+2=4 a vypočítat výše popsanou rovnici je podobně snadné. Pak nezbývá než čekat, až se film přes neustálé náhledy na novinářskou práci, které se podbízejí snahou přiblížit se té podobě tohoto řemesla, kterou známe z jiných filmů, nikoli skutečnosti, pomalu prokouše k odhadovanému závěru. Než se tak stane, stihne nás ještě seznámit s osazenstvem redakce, které obsahuje pár až příliš typických a známých charakterů. Originalitu, nečekané a svěží aby člověk lupou hledal. (14.06.2009)

Předvídatelná a umělá záležitost od režiséra, který je sice profík, ale jako takový sází na jistotu a originální, provokativní nebo experimentální film od něj v žádném případě nečekám. Jako komedie to u mě nefunguje, spíš jako pokus o zachycení dramatické atmosféry jednoho pracovního dne v redakci newyorkských novin. Bohužel scénárista i režisér si tenhle svět idealizují v duchu takových těch typicky amerických tezí o žurnalistice jako nejsilnějším pilíři demokracie. Ty zdánlivě nejemotivnější dialogy a činy mi tam šustí papírem a ani za mák jim nevěřím. Samozřejmě zvítězí pravda a spravedlnost, ale je to taková americká limonáda natočená příjemným způsobem, nenutící k přemýšlení a na hony vzdálená realitě. Ona ta americká žurnalistika je vcelku servilnější než např. britská, celkově krotčí, protože závislá na vlivných inzerentech a politických elitách. A to se s tlakem internetu a přesunem potenciálních čtenářů k blogerům a internetovým zpravodajstvím jenom zhoršuje. Jedna z klíčových scén, rvačky Michaela Keatona na straně dobra a Glenn Close na straně zla, mi nepřišla ani tak vtipná, jako spíš křečovitá. Nezachránila to ani přítomnost mé oblíbené Marisy Tomei. Celkový dojem: 45 %. (16.09.2011)