Musíme si pomáhať

Vzít si na paškál národní povahu v době Protektorátu chtělo odvahu, protože to není něco, čím se naše země může chlubit. Jde o komorní příběh, který se z velké části odehrává v jedné ulici a kromě hereckých výkonů není zase tak ohromující, ovšem je nositelem hodnot, které by se měly stále připomínat. Za zmínku rozhodně stojí psychedelická kamera. Některé scény sice nejde pochytat, ale působí inovativně. (02.05.2022)

Poměrně velký skok Jana Hřebejka, z odlehčenějšího žánru, k hořkému dramatu. Tímhle skokem ale opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde ještě svým způsobem o komediální žánr, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci. (08.03.2003)

Vážné téma, protkané inteligentním a citlivým humorem, kde podává Bolek Polívka jeden ze svých mnoha životních hereckých výkonů. Scéna v dešti, kde chce německý důstojník půjčit klíč, je napoprvé neuvěřitelně napínavá, ta s kočárkem v závěru, naopak dojemná. Na české poměry mistrovské dílo, které řadím společně s Obecnou školou na vrchol domácí porevoluční kinematografie. Bez debat nejlepší Hřebejkův film. (21.05.2020)

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat od Jana Hřebejka viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi totiž nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Ona touží po potomkovi, on po klidu s cigaretou na palandě, společně pak skrývají ve spíži židovského mladíka. Přitom k nim nepozván dochází loajální fašista, který jim občas donese klobásky, ale ve skutečnosti má zálusk na paní domu. Válka ničí životy tisíců lidí, smutnou dobu duo Jarchovský-Hřebejk okořeňuje komickými momenty. Výsledek o tragikomické podobě hrdinství mísí hořké drama a situační komiku, přitom je velmi celistvý a velmi zkušeně uchopený. Humor je jemný, mnohdy skrytý, ale velmi účinný. Složitou partii tvůrci rozehráli skvostně zejména díky hercům – hlučný a živelný šmírák Jaroslava Duška je opět skvělý, Bolek Polívka projde zajímavou proměnou a nejen v dramatických scénách je přesný, u Anny Šiškové je s podivem, že šlo s ohledem na vyzrálý herecký projev o filmový debut. Moc mě potěšila i Simona Stašová v drobné roli. Hluboká lidskost i pokřivenost národního charakteru v jednom balíčku!! PS: Trhavá, rozostřená kamera jednou, dvakrát fajn, kameraman Malíř to s ní ovšem přepískl. (09.05.2019)

Další z těch filmů, kdy se bráním označení komedie. "Musíme si pomáhat" obsahuje sice občasný jemný černý humor, ovšem ve výsledku je spíše "Schindlerovým seznamem" po česku. Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským byli na pomezí let 99/00 v tvůrčím rozpuku a byl bych skutečně zvědav, jestli toto období překonají. Pochybuji o tom ( = určitě ne). Film totiž oplývá skvělým scénářem, režií, skvostnou kamerou Jana Malíře a v neposlední řadě skvělými hereckými výkony. Bolek Polívka byl naprosto omračující, zvláště v každé scéně s Richardem Tesaříkem. Csongor Kassai vypadá skutečně jako Žid, Jiří Pecha je typický maloměšťák a Jaroslav Dušek v životní roli. Po nějaké době alespoň tak trochu jiný pohled na válku, na světlé i stinné stránky českých povah a malá obyčejná lidská hrdinství, vyplývající nikoli ze statečnosti, ale spíše ze slušnosti. Na dnešní dobu učiněný zázrak a jeden z nejlepších filmů porevoluční éry. 95%. (15.09.2008)