Réžia:
Jean-François LaguionieScenár:
Jean-François LaguionieHudba:
Pascal Le PennecObsahy(1)
Na konci léta ujel důchodkyni Louise z pobřežního letoviska poslední vlak. Rozhodne se u moře zůstat jen ve společnosti věrného psa a přežít do jara v záchranářské budce. Poetický, vizuálně podmanivý příběh režiséra J.-F. Laguionieho, kterého znají čeští diváci hlavně díky jeho animovanému snímku Obraz, získal na působivosti také díky hlasu, který osamělé Louise propůjčila francouzská herečka Dominique Frotová. (Febiofest)
(viac)Videá (2)
Recenzie (18)
Nesmírně poetický film s kongeniální meditativní hudbou. Působí až terapeuticky uklidňujícím dojmem, zvlášť v kontrastu k šílenému shonu moderní doby, který je v něm pro srovnání také naznačen. Nenápadně podaná laskavá moudrost stáří ve smířlivém ohlédnutí za postupně se uzavírajícím životem. Možná i k hlubšímu pochopení tohoto snímku je také třeba životně dozrát. ()
Moře i pláž letoviska si konečně mohou zase na nějaký čas oddechnout. Léto je na samotném sklonku a perón nedalekého nádraží opouští poslední vlak. Vylidněná pláž se s příchodem podzimu noří do melancholické nálady. Opuštěné pobřeží však nezůstává zcela osiřelé a jeho zimní spánek bude sdílet Louisa se svým novým čtyřnohým společníkem. Poeticky-meditativní příběh režiséra i scénáristy J.-F. Laguionieho okouzlí svou atmosférou a zahřeje u srdce. ()
Narazil jsem na to úplnou náhodou včera na ČT Art a nakonec mě to příjemné překvapilo. Dost poetický animovaný film (ani bych nevěřil, že to vůbec jde) o jedné staré ženě, které ujede poslední vlak z přímořského letoviska a ona tam na následující tři čtvrtě roku sama uvízne, přičemž si přerovnává vlastní život a smiřuje se svým stářím. Je to silné, má to dost zajímavých scén, pěknou animaci a skutečně to působí poeticky. První polovina se mi líbila hodně, druhá už byla slabší, ale i tak zajímavá. Jen jsem doufal, že se o Louisině životě dozvím víc, přece jenom je tam naznačené, že má minimálně jedno dítě (které si jí teda neváží a ani ji nenavštěvuje - proč?), ale o tom, s kým ho měla a jak ho vychovala nevíme nic. Proto nakonec dám jenom 4* ()
Paní Louisa u moře, nedobrovolně odsouzena k roční samotě, prožívá melancholicky smutné i poeticky příjemné chvilky na pobřeží. Příhody z jejího života se starým věkem v novém prostředí se prolínají zároveň s rekapitulací životného příběhu, vzpomínkovými útržky či snovými sekvenci (scéna z fiktivního soudního procesu na mě obzvlášť zapůsobila). Moc se mi líbily pestrobarevné animace, natolik, až se mi skoro nechce psát tohle cizí slovo. (Říkejme tomu namalované pohyblivé obrázky, jo? :)) Některé obrázky svými prchavými dojmy a nádhernou poetičností nezapřou francouzský původ a často i samy o sobě upoutávají pozornost, samotný děj střídá pestré nálady a nabízí různé příhody, takže dokáže být zajímavý po celou dobu, aniž by jeho poetika za 75 minut omrzela. Příjemná zkušenost se současným animovaným filmem pro dospělé. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) ()
Z ryze animovaných filmů jsem dosud viděl jen ty pro děti. Tímto snímkem jsem to alespoň částečně napravil. V první řadě zmíním fantasticky dobrou kresbu, která je v souladu s duchem příběhu. Jinak je to zajímavé zamyšlení se nad životem svým, bilancování, ale i nad stářím obecně. Myslím, že senioři by film měli vidět především. ()
Galéria (15)
Fotka © Gébéka Films
Zaujímavosti (1)
- Příběh se odehrává ve fiktivním přímořském městečku Filigen. (sator)
Reklama