Contratiempo

Celý film jsem se cejtil jako seňor Doria, když ho mimořádně přesvědčivá MgA.MUDr.prof.Doc.Phdr. Virginie štěpí na atomy, aby mi za bombasticky vygradované hudby uspořádala brada bendžíííí-jump ku podlaze. Vytknout se dá asi ledasco, ale proč si kazit dojem z podobného nářezu. Už jen práce s gradací příběhu, který neobsahoval prvoplánové plot-twisty jako uhlí na běžícím pásu, ale zašmodrchané klubko příběhu, jehož průběh a nuance je silně odvislý od toho, kdo jej popisuje - a kdo třeba nemá tak čisto za nehty, jak se zdá. Plot-twist tu byl jeden a mně sednul jak svíčková na svatbě. Herecky eňo ňúňo, hudba, španělština a namotávající se příběhové klubko = perfección, seňor Paulo. (24.01.2024)

Španieli v celej svojej kráse. "Contratiempo" však treba sledovať s veľmi silnou dávkou neurotík, ktorých užitie by sa zišlo najmä v závere, keďže posledná tretina si doslova robí "žarty" s divákovej mysle. Nie každý to vstrebe, no kto áno, bude svedkom "podobného" zázraku, ako Ja 8.3.2017 o 20:45 toho historického, na Camp Nou, kedy Barcelona vyprášila PSG /6:1/ Hodnotením som to mierne prehnal, ako hlavný rozhodca určitými verdiktmi, no keď máte v srdci "Blaugranas", koho to trápi ;) (14.03.2017)

Wau, tak toľko možností, ako sa vlastne všetko mohlo stať, tak s tým som sa ešte nestretla. Riadna motanica, ktorá vás tak zaujme, že vám môže to hlavné újsť. Skoro aj mne, ale dosť zavčasu som sa spamätala a ku koncu som sa už len bavila z predpokladaného konca. Herecky výborné (Mario super šepká a Bárbara je krásna žena), tiež dobrá atmosféra a páčila sa mi aj hudba. (20.06.2017)

To, co mohla být jen uměle vykonstruovaná hříčka bez života, nakonec funguje velmi dobře díky zručné práci se subjektivní perspektivou (kvůli níž bych se na to někdy rád podíval znovu, i když více než logická a důmyslná mi přišla prostě zábavná na sledování). Zároveň mám ale obavy, že napodruhé a při plné znalosti fabule to hodně ztratí na své efektivnosti a zbyde “jen” hravě a dynamicky odvyprávěná španělská variace na Hercula Poirota o jednom sofistikovaném výslechu. Napoprvé ale převažuje spokojenost, protože Oriol Paolo to celé rozkličkoval tím způsobem, že divák, zuřivě odhadující možná vyústění, bude v závěru cítit satisfakci z toho, jak si ho film povodil a nedělal z něj přitom blbce. 80 % (08.01.2022)

Když se v závěru začnou rozplétat všechny ty zašmodrchané uzly, a přidá se k tomu gradující hudba, šponující divácký zážitek za hranice uspokojivé katarze, jsem schopný filmu odpustit těch několik úsměvných momentů (hlavně v legračním chování postav, a taky co se reakcí na rádoby šokující dílčí odhalení týče). Ta pointa totiž fakt bere dech, i když si člověk kolikrát myslí, jak ji celou už na deset různých způsobů prokouknul. (21.04.2020)