Pod pieskom

Je strašné pozerať sa na to, ako umierajú deti. Plné auto detí, ktoré do vojny akiste ani nechceli ísť. Lenže všetko má dve strany a strašné je aj to, keď je vaša domovina obsypaná mínami, ktoré po sebe zanechali nepriatelia a vy sa bojíte urobiť krok. Aj toto prináša vojna ... veľmi, veľmi smutný príbeh, ale plný ľudskosti. Skvelé! (22.05.2016)

Ten film je z hlediska režie, kamery i hereckých výkonů jistě vynikající, je lehké mu podlehnout. Ale je to zase jeden z řady filmů, které se snaží zmírnit německou vinu, tím, že ukazují utrpení Němců. Našinci vadí, že ti hoši, zde nakomandovaní na odstraňování min, jsou takové duše nevinné. Jakoby neprošli nacistickou výchovou a jen se náhodou ocitli v nacistických uniformách. Ale vždyť z těchto příslušníků HJ se koncem války rekrutovali ti nejfanatičtější vojáci (viz film Most), ti kteří jako zrádce zabíjeli i starosty, kteří vyvěšovali bílé vlajky před blížící se frontou. Ale zde máme takové vcelku jemné jinochy. A když se tam ukázala ta holčička s panenkou, tak kýč nebyl daleko. Nehledě na to, že ten film byl v svém ději dost předvídatelný a jediná nejasná otázka byla, kolik těch jinochů nechá scénarista přežít. (27.08.2017)

"Nehraj si Ondrášku s výbušninami, utrhne ti to ruku!" Tento film dává moudru mé babičky zcela nový význam. Je konec války a z kdysi opravdu mocné armády SS se stala banda náctiletých zajatců vhodných tak akorát na.... odminovávání dánských pobřeží. Nikdo je (Němce) nemá rád (což není žádná novinka) a sousedka by jim nejraději ke krysím bobkům k obědu přidala i nějaký ten jed. Prostě krásné idylické vztahy na pozadí konce nejhoršího válečného konfliktu ve 20. století (hned po smrti Járy Cimrmana samozřejmě). Samotný film se soustředí právě na vztah mladých vězňů a jejich dánského věznitele, který je nutí k nelichotivé práci na pláži, kde každý centimetr může znamenat krutou explozivní smrt (kterou ve hře miny ze starých windows jistě nenajdete). A jak tradice napovídá, je jasné, že dojde ke sbližování vztahu mezi dvěma národnostmi. Krásná idea, již mnohokrát jinde viděná. Mimo ni tu máme velice napínavé okamžiky, kdy očekáváte kde co komu bouchne. A když k tomu dojde, ručím vám za to, že to není hezké. Za to určitě palec nahoru. Takže přátelé.... sundejte si boty, zajeďte si do Dánska a hurá se proběhnout po plážích.... ať sami poznáte, jak naši němečtí bratři byli vlastně pečliví. No a pokud ne.... pak si na onom světě obstarejte tento snímek pro klid vaší duše. 75% (20.03.2017)

Jeden z mála hraných dokumentárních snímků o grilování na beach party coby oslavě konce Druhé světové války. A Teď vážně, nejzajímavější postřeh byl, jak Dánové prožívali vztahy k poraženým Němcům. Ve srovnání s námi to nebylo o moc jiné, přesto o trochu víc přátelštěji, naivněji. Ani se nedivím, že tam dnes milují své hosty z Východu. Tolik k Dánům a Němcům. Po celou dobu sledování mírné napětí... víte asi proč, že? Vskutku třaskavé téma, hihihi. Nakonec vás ale stejně přesvědčí Roland Moller, že film nebyl ztráta času a v přehršli dalších evropských a ruských kinopokusů s válečnou tématikou, je to v poslední době jeden z nejlepších vůbec. (08.01.2017)

Silné téma, brutální zpracování. Syrovost a autentičnost hraje do karet všem zúčastněným. Chlapci do jednoho hrají jako o život. Možná by stálo za to film trochu prodloužit a rozkreslit více charaktery chlapců, protože když už nás někdo začne zajímat, rychle zmizí ze scény, respektive ztratí se v prachu... Škoda, ale i tak dávám pět, protože mě film hodně dostal...88% (07.01.2018)