Freud

"Jste posedlý neurózami jiných, abyste zapomněl na své vlastní," vytýká Sigmundu Freudovi oportunisticky naladěný kolega a v jedné větě tak shrnuje můj názor na otce psychoanalýzy. Můj dosavadní názor, měl bych dodat. Hustonův film mě totiž přiměl ho zčásti přehodnotit. Nadále si myslím, že k stáru Dr. Freud podlehl sebeklamu, že jsou jeho teorie všespásné a s bohorovností fanatika štěkal na lidi přespříliš ultimativní soudy. Že tím možná víc traumat způsobil, než vyléčil. Ostatně, jeho žák C.G.Jung přes veškerou úctu ke svému mistrovi celou řadu jeho domněnek úspěšně vyvrátil. ;) Jenže Huston se chytře zabývá jen krátkým, podstatně ranějším úsekem psychiatrovy dráhy. Jen těmi okamžiky, kdy na základě konkrétních případů přímo detektivním způsobem hledá a nachází nové metody léčby - zatím ještě váhavě, metodou pokus-omyl. Film se soustředí podstatně víc na téma zrodu psychoanalýzy než na Freuda jako člověka. I Montgomery Clift ho ostatně hraje velmi decentně, neutrálně, bez patosu vyhřezlých emocí, který je životopisným filmům vlastní. Protože Freud kupodivu není životopis, ale nesmírně poutavý a srozumitelný "naučný" film a může posloužit i jako užitečný základ pro studium celé problematiky. 90% (15.08.2007)

Malo to zopár silných momentov ale ako celok ma to nudilo. Hypnózy vôbec nefungovali nech to herci hrali akokoľvek vierohodne (herecké výkony boli patrične dobré) než psychoanalýza to vyzeralo ako šarlatánstvo. Za zmienku však stoja parádne, temné scény kedy sa Sigmund Freud prvý krát stretáva s Oidipovským komplexom. Zvrátený mladík pod hypnózou začne bozkávať figúrku v tvare ženy pod dojmom že je to jeho matka. V hystérií Freud uteká preč od svojho pacienta. Začne mávať nočné mory ktorých sa nedokáže zbaviť. Sny a nočné výjavy sú tu takisto pekne spracované. Vyžarovalo z nich číro číre zúfalstvo ako s tých najtemnejších nočných môr . Ináč je to viac ako 2 hodiny rozťahaná nuda. Bavia ma pútavé psychologické dialógy ale takých dobrých pri ktorých by som dokázal držať pozornosť tu bolo málo. Tie boli akurát tak na konci. (22.01.2014)

Na rozdíl od spousty hollywoodských životopisů, které vás spolehlivě uspí svým lpěním na chronologicky odvyprávěných faktech a zjednodušené emocionalitě, šli tvůrci na Freuda od lesa. „Příběhem“ je cesta Freudova poznání lidského podvědomí ilustrovaná na odhalování otcovských neuróz jeho komplikované pacientky a překvapivě i jeho vlastní (ano, i Freud byl jako dítě fixován na svou matku). Čili ve výsledku pozoruhodné a expresivní (ČB obraz a noční můry), ale také poměrně odtažité a didaktické. (25.06.2005)

Vynikající pojednání o otci moderní psychoanalýzy. Nejenom Freuda mám trošku načteného, takže mi snímek neservíroval v zásadě nic nového. Každopádně, snímek je na svoji dobu zpracován velmi chytlavě a v podstatě se v něm nenacházejí momenty, kdy bych měl nutkání si kousat nehty, nebo si hrát s různými částmi svého těla. Montgomery Clift je zde dokonalý. Luxusní podívaná, která, věřím, zaujme každého, komu je zpracovávané téma alespoň trošku blízké. [82 %] (09.04.2022)

Freudovy Vybrané spisy (ve třech svazcích, vydaných v letech 1969-1971) jsem si půjčil v Budějovicích u vojenského lékaře plk. Hrocha v roce 1977, když jsem u něj byl na vyšetření pro podezření z psychického vyšinutí, kterého jsem se obával, protože každému se na vojně líbilo a všichni chtěli bránit naši socialistickou vlast, jenom já ne. Knihy jsem přečetl v následujícím roce, když už se mi začínali rodit děti, a já s nadšením sledoval, jak se Freudovy obecné nálezy shodují právě s jejich projevy.... Psychoanalýza je bezpochyby vzrušující nauka, ale udělat z ní drama umí asi jen John Huston, který umí udělat drama ze všeho; dokonce i z vedlejších rolí, např. vídeňského univerzitního profesora Theodora Meynerta. Přestože "psychoanalytický světový názor" se už příliš nenosí, o infantilní sexualitě se asi již nepochybuje. (25.09.2015)