Přicházejí v noci

,,Tak mě zabij! Zabij!" ,,Prásk!" Dům v lesích. Strach. Smrt. Příchozí. Psychologické drama staví především na atmosféře. Ač se místy zdá snímek pomalý (nic pro příznivce akčních filmů), utíká velmi rychle. Nebezpečí ukryté v záhadné nemoci a příchod další rodiny vytváří patřičné napětí, které dosahuje vrcholu v momentě, kdy dojde ke konfliktu. Slušivá kamera je doprovázená mrazivou hudbou, která sice není nijak originální, ale funguje výborně. V řadě scén navíc ztichne, nebo zůstane jen několik minimalistických tónů. Film se obejde bez ohňostroje gore i násilí, jeho síla je jinde. Jen zdánlivě otevřený konec je tečkou za podařeným snímkem, jenž mě potěšil. (17.09.2017)

Souhlasím s tím, že tento film nedokázal na plno využít svůj potenciál. Atmosféru to mělo povedenou, ale po celou stopáž to jelo na jeden převod, prakticky žádné vyvrcholení zápletky, která také mohla být zajímavější. Někomu tato hororovo-psychologická hra sedne víc, za mě to byl prostý průměr. 55% (29.11.2017)

Kdyby nebyl opatrný, dopadlo by to hodně zle. Z Joela Edgertona se stává herecká jistota, která navíc velmi umně tíhne k režii a scenáristice (Dárek). Zase se něco zvrtlo, zase v něčem krutě prohráváme. Virus se rozšířil stejně rychle jako panika, tvůrci se od začátku s divákem příliš nemazlí a od prvních minut zobrazují cosi zlého, zákeřného, aniž bychom viděli nějaké agresivní projevy nemoci (třeba zombie), jednoduše nás ovšem výtečná atmosféra přesvědčí, že rozhodně nejde jen o obyčejnou chřipku. Tenhle kousek spoléhá na psychologii postav, které obklopuje nejistota, strach, paranoia, izolace. Dělat dobré skutky se v téhle nehostinné době úplně nevyplácí, o čemž se přesvědčí i rodinka výše zmíněného chlapáka. Je to pomalé, je to napínavé. A dokonale využívá labyrintu interiéru domácího vězení. Dvě tři údernější scény a ty čtyři hvězdy bych dal s klidnějším svědomím. Přesto je dám. (15.10.2017)

Triumf smrti. Obraz vlámského malíře Pietera Brueghela st. budiž symbolem světa, kde živí budou dříve nebo později závidět mrtvým.. Autor Trey Edward Shults překonává zármutek nad smrtí otce způsobem, který konzumní hororový divák nemusí vstřebat. Pokud je navyklý, že v „nákazových filmech“ sprintují infikované zrůdy a s rudýma očima se zakusují do krků obětí s takovou vervou, že jsou i renomované čistírny koberců bezradné, může zažít nevýslovné zklamání. Ač využívá ve velké míře klasické postupy žánru, je It Comes at Night postaveno na vykreslení psychologie postav obklopených strachem, paranoiou a touhou žít navzdory podmínkám. Člověk se vždycky bojí neznámého a strach ze smrti je ten ultimátní. Nevyřčenost, symboly a náznaky (červené dveře, noční můry či labyrint vnitřních prostorů domu, který spíše odpovídá dění v Travisově hlavě než očekávané dispozici domu při pohledu zvenčí) pak sebou přináší imponující dávku tajemna a těm vnímavějším ponechávají prostor pro různé interpretace. Ten vyčichlý žánr je potřeba nějak revitalizovat a tohle je jedna z cest.. (04.09.2017)

Jeden z tých vydarenejších filmov v rámci témy nákaza. Hŕstka postáv, jeden barák, kus lesa a nedôvera spôsobená strachom. Rozhodne to nie je žiadna verzia Živí mrtví. Dostanete reálne podaný, kvalitne zahraný stret normálnych ľudí s nenormálnymi okolnosťami. Atmosféra je tu skvelá, zakrádajú sa do nej nočné mory a záver zapadol na výbornú. Film je jednoduchý. Ťaží z uveriteľnosti chovania postáv a z toho, že aj keď vlastne vôbec nejde o horor v pravom slova zmysle, tak nejaké to neodhalené tajomno stále vyčuhuje. Do pozornosti určite treba dať Riley Keough, pretože u mňa sa postupne prepracovala top 10 herečiek (Šílený Max: Zběsilá cesta, Loganovi parťáci,...). (12.10.2019)