Na prahu války

"Sú to len slová, vyslov ich a v srdci si mysli svoje..." Nádherný film, ktorý takmer schytal plný počet hviezd. Vizuálne je to skutočne nádhera. Kto videl aspoň jeden film od Malicka vie čo si má vybaviť. Napriek očakávaniu je réžia a celkový vizuál ešte lepší než som čakal. Videl som ten neskutočne magický a príťažlivý trailer, púšťal som si ho niekoľkokrát za deň a nevedel som sa dočkať kedy uvidím celý film. Film nesklamal, skutočne vám ponúkne to, čo sľubuje trailer, narozdiel od 98% ostatných filmov. Malick dokáže urobiť božskú atmosféru, krásne obrázky podmazané podmanivou hudbou, ktoré vás odrežú od okolitého sveta, ale tentoraz mal aj silný príbeh, z môjho pohľadu obzvlášť zaujímavý. Toľko chvály, tak prečo nie plný počet? Vadila mi posledná tretina, kde je Franz väznený. Čakal som viac dialógov, jeho dôvody prečo sa tak rozhodol, rozoberanie situácie na fronte, doma, vzniku fašizmu v Nemecku a Rakúsku, pripojenie Rakúska k Nemecku... chcel som s ním rozoberať to zlo, ktoré iba stručne spomenul . Necháva sa mučiť, ponižovať a ignoruje natiahnutú ruku o pomoc aj zo strany sudcov(skvelý Bruno Ganz ako vždy). Dôvody rozoberá len stručne, dusí to v sebe a je zmierený s osudom. Zachránil by to jeden 5 minútový hutný rozhovor, napr. s Brunom Ganzom, škoda toho, ale i tak je to nádhera a spokojnosť. ++++ Anglická verzia s občasnými nemeckými dialógmi na dotvorenie atmosféry mi prišla celkom fajn nápad, ale nemčina by filmu určite sedela lepšie. Po skončení filmu mi zaplo, že na blurey disku si tú nemčinu môžeme dopriať všetci. 80%. (18.02.2020)

Typický Terrence Malick. Vďaka úžasnej kamere sa stávajú hlavnými hrdinami hoci aj kôš jabĺk, polámaný drevený plot, mrežované okno či pole zlatých klasov. Vizuálna báseň. Avšak čo z toho, keď tá báseň je zase raz dadaizmus. Krásna alpská príroda, dych vyrážajúce scenérie, skvelé interiéry aj kostýmy. Avšak čo z toho, keď slúžia zase raz tomu istému účelu. Strom života bolo prelomové dielo, následne režisér predviedol totálny zásek, našiel si proste tvorivý štýl, z ktorého sa už ani o centimeter nepohol. Najtragickejšie je sledovať scény, v ktorých herci evidentne dostali inštrukcie „robte si, čo chcete, hľaďte si do očí, hladkajte sa po tvári, pobehujte splašene ako deti v materskej škole, hlavne nech to pôsobí autenticky“. Lenže práve tieto scény vôbec autenticky nepôsobia a autorský zámer z nich čpie na sto honov. Prečo teda dávam štyri hviezdy? Asi kvôli tomu čerstvému alpskému vzduchu, ktorého som sa pri sledovaní nadýchala. (11.03.2020)

Tříhodinová směs pocitů působící obrovskou gravitací na diváka.Film zobrazující nesmyslnost války a ukazující tu zdánlivou podřízenost vládnoucí společnosti.Vzít vám můžou všechno kromě vlastních myšlenek a přesvědčení ve spravedlnost.Franz žije se svou ženou a dětmi na úpatí hor a této krásné a štěstím naplněné scenérie se nechce vzdát ani po obdržení povolávacího rozkazu do armády,aby šel bojovat za zájmy psychopata Hitlera.Kvůli svému odmítavému postoji na válečnou mašinérii upadne ve vesnici v nemilost a opovržení vesničanů cítí on i jeho rodina na každém kroku.Franz nebyl žádný zbabělec a jeho jedinou "slabostí" bylo,že se nechtěl angažovat v nesmyslném projektu zvaném VÁLKA.Tiše jsem mu při sledování filmu záviděl jeho manželku,která byla obdařena dvěmi nejdůležitějšími vlastnostmi ženy a to VĚRNOSTÍ a OBĚTAVOSTÍ a za každých okolností stála za svým mužem.Franz nemůže nic dělat s tím aby mohl zůstat a tak odjede do boje,ale protože odmítne složit přísahu Hitlerovi tak je zatčen a držen v nějaké pevnosti.Po čase je převezen do Berlína do vězení.Neustoupí ze svého zatvrzelého postoje a je odsouzen k nejvyššímu trestu.Když se to dozví jeho žena odjede za ním,aby se s ním rozloučila.Nejdokonalejší věta z celého filmu:,,RADĚJI PŘETRPĚT NESPRAVEDLNOST NEŽ BÝT JEJÍM VYKONAVATELEM". (28.03.2020)

WWII trochu z netradicneho uhla pohladu, kde tie najvacsie hrozy su spomenute len naoko. Uz u rezisera Umberta Lenziho som sa naucil, ze filmy o Druhej Svetovej nemusia byt o brutalnych bojoch, generaloch, Hytlerovi, Stalynovi ...... boli aj oazy pokoja a kludu v Europe - a kto chce, taxi ich najde. Rezisersky na urovni, rakuske Alpy maju stale cosi do seba. Thin Red Line ovserm stale neprekonany : 75 % (11.04.2020)

Autorsky naprosto specifický Terrence Malick je délkou znovu masivní, ale děkujme za to, že se v kladení „zásadních“ filozofických otázek tentokrát brzdil. Pamatujeme jeho neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy, za poslední dekádu ovšem přišel s pěti kusy, kdy některé je opravdu obtížné mít rád. Stejně jako samotného tvůrce. Jedni ho uctívají, druzí by mu nejraději na hodně prudkých schodech podrazili nohy. Teď (díky za to) namísto proudu estetizovaných obrazů nabízí i (větší) příběh. Vypráví o vnitřní síle a nezlomnosti ducha vůči zlu okolo, zkoumá nitra tápajících hrdinů. A znovu se snaží navodit dojem všednosti. I když kruté všednosti. Jeho hrdinou je jistý Franz a jeho žena Fani. Mají tři dcerky a hospodaří pod malebnými štíty rakouských Alp. Jenže je válka. Nacismus ničí rodiny, rozděluje vesnice. A Franz si postavil hlavu: odříkáním přísahy Hitlerovi. Nesledujeme střelbu do zátylků, nevidíme ostré boje, nemluvíme o jiných rasách, nepodíváme se do koncentračního utrpení. Jen rodina, hory, víra, teskno, mlčení. A jemná hudba od Jamese Newtona Howarda. A nad tím vším poetik Malick, který předkládá otázky, zda je výš vlastní přesvědčení nebo starost o osamocenou rodinu s velkým hospodářstvím. A její budoucnost. Malick znovu ukazuje lidskou bytost v nejrůznějších podobách a opět předkládá postavy, které se radují, trpí, milují, tápou, hledají. Jsem rád, že je zpět na koni. 70% (30.03.2020)