Tři kroky od těla

Tak tuhle komedii jem vůbec neznal a opravdu královsky jsem se u ní pobavil. Dnešní komedie tomuto nesahají ani po kotníky. Zaujalo mně to ústřední duo, které chvilkami jakoby vypadlo z oka pánům V + W. Další věc co mne zaujala, že se to točilo opravdu v zahraničí, což na tehdejší dobu i filmy té doby nebylo obvyklé. Vtipných momentů i hlášek je tam více než dost, ke konci to už krapet začalo ujíždět díky uprchlému zločinci, ale budiž. I tak jsem film v pohodě dokoukal do konce a na konci zůstala spokojenost z nepromarněných 90 minut před obrazovkou. Dávám tedy za 4 miliony ze strýčkova dědictví ! * * * * (30.03.2018)

Komedie je to v několika ohledech netradiční. Ať už obsazením, tak tím, že se z velké části odehrává na francouzské riviéře. Zápletka je vcelku v pořádku, téma dědictví resp. podmínek pro jeho získání, bylo velmi populární. Lidé potřebovali aspoň vidinu nečekaného štěstí v podobě skonu bohatého příbuzného. Kdyby se v hlavních rolích objevily třeba osvědčené hvězdy Haas a Ferbasová, nejspíš bych zkritizoval jen zbytečnou zápletku se zločincem. Jenže mě nesedlo i něco jiného. Burian svůj herecký um povýšil na exhibici. Haas byl okouzlující introvert, O. Nový romantický gentleman... . Lamač na mě ovšem působil jako samolibý chytrák, který se rád předvádí. Jeho herectví stojí jen na textu, chudobu, ani emoce jsem mu nevěřil. Nepochybně to byl velmi inteligentní a pro ženy okouzlující člověk...a byl si toho vědom. To ale nejsem schopen ocenit a občas mě jeho projev rušil. Velký režisér...ale mě nepříliš sympatický herec. (13.03.2022)

"Jó, Marietto, tos mi dělat neměla, měl jsem si tě držet tři kroky od těla." aneb výborně vtipná záležitost podle Skružného, v hlavní roli s Karlem Lamačem (který i v době krize spokojeně přibíral kilo za kilem) a Trudou Grosslichtovou, jenž sice nepatřila mezi nejlepší komičky své doby, ale příjemnou na pohled a lahodnou pro poslech byla určitě. Kadence dialogů téměř smrtící, exteriéry nádherné, celkově jde o komedii z rodiny těch svěžích, které baví pravidelně. (15.02.2009)

Překrásná a milá, skvělá komička a velmi přirozená, zůstává Trudou Grosslichtovou, ať ji na ČSFD bůhvíproč přejmenovali... Každý film s ní si vychutnám a neměl by tento film tři hvězdičky, kdyby v něm nehrála. Příběh to byl totiž primitivní, s řadou nepochopitelně pojatých zápletek, aby film dosáhl své délky, musel se tu objevit uprchlý trestanec z Ďábelských ostrovů. Ovšem občas se člověk usmát musel. Taky tomu, jak skoro všichni na Riviéře (krom obsluhy hotelu) mluvili česky, ale to je slabina českých veseloher, táhnoucí se až k Slunci, senu, erotice... Rozhodně to není film nějak povedený, Innemann měl ostatně filmy velmi různé kvality, své asi sehrál scénář. (22.02.2016)

Kolik filmů ve 30. a 40. letech bylo natočeno v zahraničí? Asi by nám na to stačila jedna ruka. Hlavní zápletka není nijak originální. Opět tu máme pánskou dvojici a jak jinak - chudou. Ani je nenapadne, že by šli do práce a tak vymýšlejí různé způsoby, jak si přijít k penězům. Třeba, že citově vydírají strýčka. A nejsou sami. Totéž dělá i jeho druhá odnož rodiny, takže se nemůžou divit, že mu jednou dojde trpělivost a vymyslí si na ně podvod. Bohužel je snímek až moc předvídatelný, hlavně jeho průběh a konec. Strýc vše za dvojici vyřeší a jak už to tak bývá - ani tato stránka děje originálností neoplývá - ti dva se do sebe zamilují, ačkoli netuší, že se navzájem v kostýmech pokouší toho druhého od svatby odradit. V komedii jsou převleky a záběry z pláží a na moře, které jsou z dnešního pohledu unikátní. Víc mě ale bavili vedlejší postavy, třeba Jára Kohout. (24.07.2024)