TEL-EVÍZE (E03)

Citově vyhřezlý duševní mrzák a bezmozek Standa, vychovávaný empatie postrádající a emočně plochou samoživitelkou, svou přímostí, přízemností a slepotou baví. Skvělý herecký výkon po celou dobu podává Tomáš Jeřábek. Vanda dnes slušně řádila v posteli a Bob Klepl byl místy tak uvěřitelný, až mě mrazilo. Ani jsem nevěděl, že může být tak dobrý herec. Jen ta Aňa fakt hrát neumí a protivně pracuje s hlasem. Matyáš Greif má opravdu hodně dlouhé prsty, což značí velmi velký ... talent, takže to by šlo :). (16.04.2023)

Kdyby to tvůrci natočili jako lehkou komedii a nesnažili se u toho o nějaké to moralizování, asi by ten seriál dopadl o mnoho lépe. Potíž je, že celý ten příběhový oblouk mezi jednotlivými skeči je prostě jedna velká nuda, a když už se seriál pokouší o nějaké drama, je z toho spíše taková epizodka. Co musím ocenit, je to, že zde překvapivě dobře hrají vyložení neherci Klepl i Geislerová, kterou nemohu vystát, ale ta role uštěpačné režisérky jí nějakým zázrakem skvěle sedla. Mimochodem, není předabovaná? Já jen že nemluví tou svou připitomělou dikcí. (17.04.2023)

„Morálka a přesvědčení? Zadupáno, dnes už není.“ Volha se dál řítí blátem, až stříká na všechny strany. Mravní bahno i hliněná břečka na panelovém sídlišti s „plnou občanskou vybaveností“. Nový model auta, nová manželka, ale zip na poklopci se rozjíždí stále. Souloží se, schůzuje, udává a kádruje. Šrouby strachu se utahují. Brabec v komisi (ne)schvaluje film a huláká: „My s váma zatočíme, po soudružsku!“ STANDOVO OKÉNKO: [][] Z čeho mi nejvíc zatrnulo? A) Ze Standova míče, hozenéno do auta po synovi. „Vídat ho jen občas? Víc si ho tak užiju.“ Empatie nula, ryzí sobectví. B) Ze Standovy „uvědomělosti“, viz pantomima: „Nekuř, když jsi těhotná!“ C) Z naivity u StB: „Že je rejža teplej vás zajímá? Vždyť už to není trestný.“ D) Z jeho upřímné nechápavosti: „O co jí šlo? Přece když se Minařík dnes vrátil ze špionáže ve Svobodné Evropě, tak nebyl čas napsat scénář, no ne?“ [][] Dvě hloubavé otázky. O co vlastně těm disidentům jde? Dozvíme se z televize a Rudého Práva. Má dcera produkčního Horáčka koule? StB už ví. Sbohem FAMU. Republiku si rozvracet nedáme! (18.04.2023)

Pachl opět tak podivně neumětele paběrkuje mezi tím, jestli točí čistou parodii, nebo čisté drama. První půlka je už čistě parodická jízda, kde Pyško hraje Zoltana Chivaye, všichni zas jen chlasta, šukaj, volujou atp. Standa už teda aspoň neni čistě nesnesitelnej dement, ale místy už je to takovej ten vtipnej jouda, na kterýho se to všechno lepí skrze to, jakej je to blb. Pak se to zas přepne, a přejdeme do takové te studené normalizace, a špíny té doby. Je tam určitě vzestupný trend kvality, ale začínám mít problém obecně s tím, jak Pachl svoje věci v posledních letech natáčí. (16.04.2023)

Režisér Jan Pachl nevytvořil nic dějově závratného, ale má to fajn atmosféru, velmi dobré herce i šikovně včleněné archivní záběry. Sobeček „voe“ Standa je prosťáček a zbabělec, jeho hlavním cílem je osobní prospěch a zajištění. Každopádně je zpátky za volantem a při jedné z reportáží se seznámí s půvabnou Slovenkou, která by ráda viděla na vlastní oči Matušku nebo Goťáka. Sám (nutno zdůraznit poměrně jednorozměrný) Standa pak na vlastní oči uvidí, kam jeho chování „dotlačilo“ manželku Míšu, zároveň dál jede na vlně bonzáctví a jeho další „obětí“ se stává režisér Klepl, který vystřídal cynickou režisérku Geislerovou. Právě ten se nedobrovolně dočká krycího jména. Dál se poměrně mizerně pracuje s vedlejšími postavami, zůstává odlehčená atmosféra s oplzlým humorem, kdy dámy zůstávají jen coby ty, které ochotně a kdekoliv roztáhnou nohy, i když v závěru nám to dějově (dobově) lehce zhoustne. Jiří Dvořák výborný. (05.06.2024)