Volha

Tak se celej třesu, abych voe napsal recenzi na tuto sérku šéfe. Standa Pekárek je ultimátní dement, kterých po světě chodí opravdu hafo. Je ale nutné mít takovéto individum jako hlavní postavu a funguje to? No za mě moc ne. Dobu jsem nezažil, tak nevim, jestli to takhle opravdu chodilo, jestli to, tak to byla bída. Opět je ale otázka, jestli to funguje i filmařsky? Za mě opět příliš ne. Pachl je zvláštní režisér. Už u druhé série Pachla se uchyloval k tomu, že bruslil na tenkém lede mezi dramatem a parodií na něj. Podobně je to i tady. Karikaturní scény s tragickými vtipy s "chcáním klouzačky" střídá dobové drama s vypořádáním se politických názorů. Hádek se v hlavní roli snaží, postupem času dodá Pekárkovi i nějaký lidský rozměr ale obecně ty postavy jsou napsané tak divně voe. Komunistická parta STBáku je za mě nejlepší dvojka, kdežto zapřísáhli antikomunisti jsou absolutně nesnesitelní. Jestli byl toto tvůrčí záměr, tak nevím no... (01.05.2023)

První díl jsem překousla jen tak ze zvědavosti. Nechtělo se mi věřit, že to takhle chodilo, že tohle už bylo fakt hodně za hranou. No, pár známých včetně rodinných příslušníků mi ale potvrdili, že to takhle skutečně bylo včetně té kontroly podprsenek. Hádkovi už Pekárka nikdo neodpáře. Stvořil skutečně hnusnou figuru. (25.05.2023)

Vsadit na téma o normalizaci bych řekl, že je skoro jistota, viz. Pelíšky, Pupendo, Občanský průkaz,... Spousta lidí si to pamatuje, ví jak to chodilo, zasměje se. Já tu dobu nezažil, ale řekl bych, že byla vyobrazena docela dost trefně. S přimhouřením oka tehdy lidé chodili akorát do práce, do hospody a za ženskýma. Ať to nabere na autenticitě, Volha střídá retro záběry doplněné hudebním podkresem Matušky a jiných umělců. Dobrý hlášky samozřejmě nechybí, namaštěnej jak papír od sekaný, smrad jak když se srazej dva cirkusy. Kostýmy a celé to naaranžovaní muselo stát balík a vše je dost přesvědčivé. Hádek nezklame. Třesu vole.  Jediná věc, kterou na tom Jižňáků nedávám, jsou ty jádrový hajzly. Protože to mám vždycky pocit, že mi u toho fandí celej barák (17.05.2023)

Registrační číslo 25085, krycí jméno Volha. Manželka Míša je naivka, Lanďák si dál zahrává s režimem a Standa „voe“ Pekárek nesnáší, když se nad něj nějakej studovanej povyšuje. (Zatím) se ukazuje jako neškodný mluvka, který za celý život přečetl akorát Klapzubovu jedenáctku, který občas stojí za nějakou tou šmelinou a který dámám nabízí nachcanou klouzačku. Právě nastoupil coby šofér do Československé televize a věří, že jednou bude vozit i toho Goťáka. Každopádně StB mu nebude zobat „jedna paní povídala“, potřebuje tvrdá data. Režisér Jan Pachl nevytvořil nic dějově závratného, ale má to fajn atmosféru, velmi dobré herce i šikovně včleněné archivní záběry. Pochvala i pro maskéry, architekty, kostýmní výtvarnice… Všechny ty široké kravaty, šílené dekorace, skleničky na hořčice, východoněmecké tapety nebo umakartová jádra jsou úžasné. Místy uskákané, jindy umělé, občas variující situace z minula. Škoda i některých málo prokreslených vedlejších postav, dámy jsou tu často za ty, které ochotně a kdekoliv roztáhnou nohy. Ale celkově dobré. Ještěže ty dvě barevné televize ukecanému prospěchářovi a křupanovi zůstaly… (18.06.2024)

Kdybyste mi před časem řekli, že v neděli večer uvidím na ČT scénu ze zákulisí Vlachovky, kde si to udavačský šofér rozdává v obřím sudu s jednou z předních českých tváří oranžových končin internetu, považoval bych to za dobrý dadaistický žert, ale Pachl a spol. to dokázali protlačit coby třešničku na dortu jednoho dost povedeného seriálu o nihilistickém zmetkovi, kterému je všechno jedno kromě snahy si ten socík co nejvíc užít. (1 402.) (09.06.2023)