Sklenený zámok

"The Glass Castle" ma nakoniec poriadne chytilo za srdce. Možno je film trošku prikrášlený a možno nemusí hovoriť všetko tak, ako to reálne bolo, ale snaží sa. A Woody Harrelson je podľa mňa excelentná voľba do tohto filmu. Má presne tú potrebnú charizmu, ktorú tomu mal dať. Verím mu jeho alkoholizmus a všetko to negatívne s ním spojené, no rovnako nemám problém mu uveriť, že svoje deti miloval. A keď mal svoje dobré momentky, tak bolo vidieť, že sa snažil svoje deti k niečomu priviesť. Nie je problém to, že je Jeanette teraz bohatá a má čo chce. Ide o to, že kvôli tomu zahodila svoje hodnoty, svoje vízie a ciele. A v tom tkvie celý ten problém. Film má pre mňa trošku problém len v tom, že miestami ma strašne vedel vytiahnuť z atmosféry. Keďže všetky časti v minulosti sú prestriedavané súčasnými (alebo teda z obdobia 1989 - 1994), tak film niečo týmto stráca. Keby to možno povedal trošku inak, dokázal by som sa do toho viac ponoriť. Podobne ako to bolo napríklad v prípade filmu "Lion". Niekedy je dobre povedať udalosti v správnom poradí a neskákať. Vďačné je to, že som sa vo filme dokázal orientovať napriek tomu, no myslím si, že by mu to pomohlo viac. Naomi Watts je okey, no mám pocit, že toho moc nepriniesla. Brie Larson je tu prezentovaná ako hlavná hrdinka, pričom tu toho času toľko až nemá. Kto bol však podľa mňa skvelý bola Ella Anderson a dúfam, že dievča sa ešte ukáže v ďalšom filme, lebo bola fakt super. Všetky scénky s ňou som jej veril. Jej úprimnú bolesť z otcovho alkoholizmu, z jej radosti keď boli šťastní aj presvedčenia, že sa musia o seba postarať sami. Takže tam ide moje veľké plus k filmu. Som rád, že som ho videl, možno by som sa ani nebránil si ho pozrieť znovu. Čeknite si ho a uvidíte sami. Hodnotenie: A- (22.04.2019)

Až na to, že jsem to viděla s dabingem, a na to finální smíření a odpuštění, mi to přišlo jako docela dobrej a koukatelnej biják. Ale zklamal mě ten konec, protože to, co předváděli oba rodiče, nejen otec, matka se v takových případech stává spoluviníkem - i když v menší míře - to se nedá jen tak odpustit. Ty hlavní dětské postavy to poznamenalo na celej život. A hlavní "hrdinka" to vystihla přesně: slova nic neznamenají. Ale na konci jí ta slova najednou se začnou zdát super, nebo co, přestože děti neměly víc než často co jíst, otec sebral dceři prachy, chtěl vyhodit matku z okna apod. ... Takže otec může odejít s klidem v duši. Mohou ale ostatní? Jo a co se mi taky nelíbilo, bylo přílišný vykreslení toho extrému, když hlavní postava dělala ještě žurnalistku, ten přehnanej luxus, to líčení, hadry a stylizace, jako chápu, že to tam muselo bejt naznačený, aby se na konci zas mohla přetransformovat, ne do toho, co byla jako dítě a jsou stále její rodiče, ale do takový tý obyčejný supr holky, ale tohle bylo fakt až moc. Takže za tři. (03.01.2024)

Tuctové rodinné drama o rodině se čtyřmi dětmi, šílenou matkou a otcem alkoholikem. Tedy rodině, jakých jsou i v civilizovaném světě miliony, čímž jejich příběh postrádá zajímavost. Snaha o poukázání na reálnější životní hodnoty než je zařazení se do komerčního systému světa je jednak ohraná, a zde se navíc míjí účinku, protože má být jejích nositelem v něčem chytrý, ale jinak nezodpovědný troskař alkoholik. Zkrátka jen další postěžování si “podle skutečné události” okolí, jak to měl někdo v dětství těžké. (18.09.2020)

„Neměla by ses za nás stydět jen proto, že jsme si zvolili jiný životní styl než ty.“ - „Být bezdomovcem v New Yorku se nepočítá jako životní volba.“ Téma Crettonova počinu mě před zhlédnutím snímku prakticky vůbec nezajímalo. Po filmu jsem se pídil čistě kvůli hercům. Na těch dílo pevně stojí, ti jsou hlavním důvodem proč se podívat. Nejvíc mě bavil Woody, resp. jeho postavu bych v reálu opravdu potkat nechtěl, ale zahrál ji perfektně. V těsném závěsu to pak byly neméně výborné Brie a Naomi. Pozitivní ovšem je, že se předvedli snad všichni dětští herci, což mě příjemně překvapilo. Příběh už taková pecka není, nicméně nenudil jsem se a po většinu času se zájmem sledoval, jak to (nejen) se sourozenci dopadne. Konec mě emocionálně nezasáhl, no vlastně se mnou nehnul vůbec a považuju ho za nejslabší část filmu (spolu s nezajímavými závěrečnými titulky). Crettonovi nicméně plánuju dát další šanci v podobě Dočasného domova, od kterého si i slibuji emocionálně silnější podívanou. The Glass Castle přiklepávám slušné 4*. (17.03.2018)

Místy mě napadalo srovnání s výtečným dramatem Tohle je náš svět, kde tvůrci ovšem vykreslovali způsob života, který je odlišný od průměrného modelu konzumní společnosti. Povídání o lesní rodince, kdy šest dítek zoceluje jejich otec, se neuchylovalo k hloupým zkratkám nebo výsměchu. Neplácali o smogu nebo tání ledovců, prostě žili jinak. A žít tak (víceméně) chtěli. I tady máme rodinku se silnou otcovskou postavou. Tak jim prostě odpojili elektřinu. Tak se pořád stěhují. Tak nemají co do huby. Jenže to třetí je už problém. Obzvlášť, když je matinka svéráznou umělkyní, tatík dost hlučným alkoholikem, který se navíc pokouší svým nejbližším pomoci zapomenout na starosti a na chudobu tím, že povzbuzuje jejich představivost nejrůznějšími příběhy. Vyrůstání čtyř potomků v téhle bohémské famílii se zpátečnickými hodnotami není jednoduché, navíc Brie Larson již v dospělosti buduje vlastní život a zpětně vidí, že i to málo, co fungovalo, vlastně nefungovalo. Nebo je to s rodinnými hodnotami nakonec jinak? Dvě hodiny jsou moc, chybí dynamika, nemá to drive, ač je divočák Woody Harrelson boží a ostatní herci velmi slušní. Ve výsledku není moc čím překvapit, navíc se prachbídně pracuje s emocemi diváka. Mohlo se navíc víc věnovat proměně ostatních (nyní dospělých) sourozenců. „Nikdy jsme nepostavili ten skleněný hrad.“ – „Ne, ale užili jsme si jeho plánování!“ (06.05.2020)