Som vrah

Vynikající Haniszewski. Jeho policista potácející se mezi ambicemi, svědomím a nerozhodností byl v jeho podání dechberoucí postavou a film po všech stránkách táhne. Podařila se i dobová atmosféra, díky které na člověka dýchla ta hnusná normalizační doba. Ale zase pozor. Film není tak ideologicky zabarven, jak by se možná dalo čekat. Samozřejmě komunistům se tu člověk vyhnout nemůže, ale nutnost dopadnout vraha, aby dali nadřízení pokoj, není jen výsadou bolševiků. Celkově hodně slušná záležitost, které by sice slušelo o pár minut zkrátit stopáž, ale i tak se na ní mohou naši filmaři učit. 80% (15.02.2018)

Mnohem víc než postavou sériového zabijáka se film zabývá vyšetřovatelem, co dostal případ na starost. Všechny jeho důkazy stojej za starou belu, ale přitom je potřeba vyslyšet celonárodní volání a údajného pachatele pověsit. Kurwa, co s tím? A pak vám dojde i význam názvu filmu. Litry chlastu řeší osobní morálku i rozklíženou rodinu. Tak o tom je Jsem vrah. (04.02.2018)

První třetina filmu naprosto bravurní, pěkná detektivní práce včetně pionýr průkopnického psychologického profilování. Od první třetiny si film začne vymýšlet a měnit historická fakta - ze záhadných důvodů. Marchwický měl 3 bratry, kteří mu napomáhali a jednu sestru, u které se nalezli ukradené věci od obětí. Film řeší morální rovinu, ale aby to mohl řešit, tak musí zvágnit všechny důkazy a překroutit pravdu. Což mě natolik irituje, že strhávám hvězdu. (17.05.2020)

„Drahí policajti! Včerajšia obeť bola prvá. Zomrie 30 žien. Jedna za každý rok poľskej ľudovej republiky. Socializmus je červený ako krv.” • Objavil som „poľského Adama Drivera,” čiže Miroslawa Haniszewskiho, tak to je azda i dnešná hlavná novina; všimol som si ho už minule v škandalóznom Kléruse, ale až konkrétne teraz "konečne" stelesnil ústrednú postavu v podobe poručíka Janusza Jasińskiho, vyšetrujúceho ohavné zločiny na začiatku 70. rokov minulého storočia [v Katowiciach] s modusom operandi, ako brutálnym spôsobom prevedené ubitie [zrejme] kovovou tyčou, čím v podstate priamo dochádzalo ku smrteľným zraneniam hlavy  → kriminálny titul bol tým pádom celý odetý do akéhosi retro hávu, s jednak nie príliš kvalitnou strihovou skladbou, ktorá napokon pre mňa predstavovala hádam ešte väčší, a k tomu zároveň i rušivejší element, ako práve tento [ne]presvedčivý vyšetrovateľ v podaní vyššie uvedeného predstaviteľa, ktorý sa podľa môjho názoru do tejto hlavnej postavy ani príliš zase extra nehodil, [a]lebo pôvodný Pieprzycov scenár na motívy skutočných udalostí, si ho neustále iba pohadzoval ako nejaký horúci zemiak, t.j.  medzi súkromným životom a dynamickou prácou + niečo medzitým, čo už rozhodne vnímam ako určitý handicap zo strany tohto autora, ktorý sa asi nevedel poriadne rozhodnúť, komu a čomu vlastne venovať väčšiu pozornosť? Možno Haniszewski mal najväčšiu smolu v tom, že mal takto zvláštne napísané repliky, inými slovami povedané: „plával v stojatých vodách, v ktorých sa necítil najistejšie, aj keď mohol byť sám o sebe dobrým plavcom.” • Hľadá sa sériový vrah, pričom podozrivých páchateľov je strašne veľa, tak aký je ďalší zvolený postup...? ← Raz to muselo predsa prísť, že tak trochu narazím s moderným poľským filmom naprieč 21. storočím oproti predchádzajúcej glorifikácii príslušnej kinematografie, sa i napriek tomu stále jedná o celkom vydarený exemplár. (16.09.2024)

Když touha a nutnost dodat šéfům jméno vraha je silnější než cokoliv jiného. Fantastický Haniszewski, ponurá atmosféra komunistického Polska a hlavně neuvěřitelně silný příběh. Pieprzyca přímo neříká, že byl Kalicki nevinný, ale to co předkládá, je fakt silné kafe. Závěr v garáži je jak rána na solar. (21.12.2018)