Kristove roky

Chaotičnost Jakubiskova podání inspiruje, nahodím místo komentáře mírně chaotické dojmy: Iva Janžurová nedabuje pouze Janu, je ke slyšení i v baru, kde se Jana nevyskytuje. Igor Luther má opět vynikající kameru. Miriam Kantorková sice hraje starší partnerku, ale je ve skutečnosti o skoro dva roky madší než Jiří Sýkora. Jak už je dobrou tradicí, Jakubisko obsadí vždy do svých filmů i vlastnoručně namalovaný obraz (zde působivý portrét madony s dítětem nápadně připomínající Janu Stehnovou) Život bohémů je mi na hony vzdálený. Jejich umění je mi překvapivě blízké. V průchodu Juraj ukazuje na plakát o rok staršího filmu Majster kat ve kterém sehrál hlavní roli Vlado Müller. (11.05.2015)

Raději bych si překousl jazyk, než otřít svou jedovatou hubu o Jakubiska, ale klíč k jeho tvorbě z šedesátých let zatím nemám a tenhle film mi připravil ještě pernější chvilky, než předchozí pokusy ho najít. Když nezaujme příběh ani poetika a navíc není v dohledu žádný styčný bod se zkušenostmi z vlastních "kristových let", nezbývá než se alibisticky vyhnout hodnocení nebo autorovi s těžkým srdcem pokazit průměr. (04.03.2004)

„Až vyrostu, chci psát jako Lubor Dohnal,“ řekla jsem si v sedmnácti letech při své první návštěvě Filmovky. A stojím si za tím dodnes, mimo jiné i kvůli artovému filmu Kristove roky (1967) uvedenému existenciálním citátem „život je boj“, což je, řekla bych. Jedná se sice o debut s autobiografickými prvky Juraje Jakubiska, spojením dvou významných tvůrců Nové vlny ale vzniká záměrně chaotický, volnomyšlenkářský a částečně barevný klenot doplněný magickou až pohádkovou hudbou Wiliama Bukového, pro něhož byly právě šedesátky posledním obdobím života. Díky za rozpustilého Jiřího Sýkoru a jeden z nejlepších komplimentů vůbec. „Ježiš, ty seš ale krásná vobluda!“ (Filmové listy 2018) (09.08.2018)

Prvý a absolútne zbytočný jakubiskov film. Vzhľadom na chválu čo sa týka tohoto snímku som sa na to tešil a hovoril som si " hmmm čo keby jakubisková tvorba bola v mladosti lepšia ako teraz?" no nebola. 40 rokov natáča filmy rovnako a rovnako sa pri nich cítim nepríjemne. o to viac zamrzí že pri tomto filme jednoducho vidíte že ten človek má talent. doslova to vytŕča s každého záberu, lenže namiesto toho aby sa uvoľnil a tvoril podľa toho čo cíti je tam vidieť až príliš veľké kopírovanie Felliniho a tiež že jednoducho nedokáže uchopiť postavu. keď sa má sústrediť na prostredie sústredí sa na postavu a keď sa má zaoberať postavou sústreduje sa na prostredie. omnoho viacej si viem Jakubiska predstaviť ako vyznávača surrealizmu - horiaca vana, nahánačka s pištoľou a pod. lenže jeho sociálna kritika dospelého človeka jednoducho vyznieva naprázdno a to kvôli tomu že sa opäť hraje na niečo viac ako je. herci sú v niektorých scénach príliš strnulý v iných príliš uvoľnený. do úst sú im vkládané dialógy ktoré ale z ich úst vyznievajú smiešne a neuvriteľne. Jediné čo môžem pochváliť je kamera, ktorá je novátorská, a zo slovenských filmov asi najzaujímavejšia a najoriginálnejšia a potom tiež pár krásnych baladických perličiek ako pohreb a úvod ale v konečnom dôsledku film, ktorý možno o niečom vypovedal v tej dobe, lenže pre súčasníkov je úplne zbytočný vďaka svojej nezrozumiteľnosti a vážení dobrá a zaujímavá kamera ešte neznamená že film za niečo stojí (28.12.2008)

Je to už měsíc, co Juraj Jakubisko bohužel umřel a tahle zpráva mě donutila k tomu, abych si sehnal Kristove roky, ale zase mi trvalo, než jsem se k tomu dokopal, takže jeho památku uctívám takhle opožděně. A i přes to, že tomu dávám jen tři hvězdy a že mě většina Jakubiskových filmů zaujala víc, i tak si myslím, že to není vůbec špatný film. Jen si myslím, že je osobitý spíš pro Jakubiska a divákům nemá moc co dát. Dost mě překvapilo, že je to natočené docela normálně, bez větších šíleností celkem obyčejný příběh mladého umělce a toho, jak hledá své místo v životě a jak se snáší se svým okolím. Místy jsem z toho i cítil, že některé situace a dialogy Jakubisko měl vypozorované přímo z vlastních zkušeností a ty mě taky ve výsledku zaujaly nejvíce, ale jako celek je to hlavně opravdu o sobě pro sebe. Naštěstí to není úplně takové, takže kromě pár povedených scén můžu ocenit i skvělou kameru a fakt, že mě to ani moc nenudilo. Na víc jak tři to pro mě ale fakt není. 3* (27.03.2023)