Sedím na konári a je mi dobre

Fantastické! Perfektný, vtipný a trefný príbeh ktorý mal v sebe isté črty satiry a v úzadí bolo cítiť geniálne podaný režisérov výsmech. Fantastický komik Bolek Polívka zažiaril fakt naplno a jeho hlášky boli originálne a jedinečné. Pri každej jednej scéne sa moje žasnutie gradovalo, už keď som si myslel že lepšie to byť nemôže prišla scéna ktorá predčila predchadzajúcu o niekoľko tried, Jakubisko ukázal že humor sa dá označiť aj nálepkou inteligentný. Skvelý filmový zážitok na ktorý sa len tak lahko nezabúda, je to príbeh ktorý by som bol ochotný vzhliadnuť i viackrát. Neočakával som síce nič podobné , no toto ďaleko predčilo aj moje očakávania. (29.10.2007)

Pribeh se odehrava na konci 2.svetove valky a zobrazuje prichod komunisteckeho rezimu. Ustredni dvojici jsou byvaly cirkusak Pepe (vynikajici Bolev Polivka) a vojak vracejici se domu Prengel (Ondrej Pavelka). Jejich osudy se spoji, kdyz se do jejich drzeni cistou nahodou dostanou zlate sperky a pozdeji si zalozi zivnost na peceni prvniku v rozpadlem dome, kam se nastehuje podivinska Ester o kterou oba jevi eminentni zajem. Tragicko-vtipny snimek plny emoci a uveritelnych skutku i pohnutek hercu za dane doby. 70% (31.10.2007)

Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho zjistit, jak dobrý film tohle je. Nicméně, stalo se a na několikátý pokus Jakubiskův příběh dokonale zafungoval. Pokud si odmyslím zvláštní umělost zvukové stopy (zjevně vzniklou post-synchronem) a Markétu Hrubešovou, za kterou hraje leda její slovansky klenutá postava, je Sedím na konári brilantní a kompozičně doladěné poselství o několika osudech na plátně bouřlivé doby. Jakubisko dokáže bez zbytečné okázalosti pouhým náznakem ztvárnit děsivé paradoxy stalinismu, ale i podat osudy hrdinů se vší civilností a tragikou každodennosti. Připomene tak Unaveni sluncem Nikity Michalkova, i tam poklidná rovina osobní ostře kontrastuje s hlomozící mašinérií doby. Jakubisko natočil film dojemný, uvěřitelný a v nejlepším slova smyslu tragický. (28.10.2007)

Sedím na konári a je mi nějak šoufl... Když jsem v roce 69 četl v lidové knihovně scénář Jakubiskova filmu "Vtáčkovia, siroty a blázni", litoval jsem, že ho asi ještě dlouho neuvidím. "Sedím na konári..." se mu zdánlivě podobá, ale za 20 let se hodně změnilo. Polívkovu dikci (jakési pitvoření jazykem), grimasy (pitvoření tváří) a prostocviky (pitovření tělem), které jsme obdivovali v divadle Na Provázku, se už přejedly, a stejně tak ani Jakubisko nedokázal znovu vstoupit do stejné vody. Vznikl tak jakýsi (pa)tvar - pojem "magický realismus" bych raději vyhradil Jihoameričanům, ti to mají v krvi -, jakási pohádka pro dospělé, či lépe dospívající... Snad nejpodnětnější mi přišlo několikeré zobrazení nášlapné miny, divák mohl uhadoval, kdo na ni šlápne (dle železného zákona: když se ve filmu ukáže mina, musí na ni někdo šlápnout). Správně jsem tipoval Macháčka, protože to patří k jeho rolím... A tak zas sedím na konári a je mi trochu líp. (08.03.2016)

Scénář: Juraj Jakubisko .. Zrovna dvakrát se mi nelíbí typická Jakubiskova výtvarná stylizace, ale tady zas až tolik nevadila. Příběh byl mnohem poutavější a překryl i tento neduh. Poválečný zmatek, nástup socialismu a tím vším proplouvají dva kamarádi, které dohromady svedla náhoda. Překrásné podobenství z tak podivné doby. V mnoha směrech zajímavé, hořce vtipné, zkrátka reálné. Přesná role pro Boleslava Polívku. 90%. (27.04.2006)