Všichni dobří rodáci

Hájil jsem tě v kostelní radě, ale všichni si myslí, žes ty nechal zatknout faráře. - Ne, opravdu ne. I když se mi občas to jeho kázání nelíbilo, ale proč soudit lidi kvůli kázání ?! Jakkoli se dá říci, že v lecjakém filmu se objeví nějaké to moudro či silná myšlenka. V tomto filmu je každá druhá věta životní moudrostí a konečné vyznění mě už po několikáté posadilo na zadek. Tady jsou skutečné emoce, opravdové osudy lidí, opravdové charaktery. Díky absolutnímu vcítění všech hereckých představitelů má každá postava punc osudovosti. Vladimír Menšík v jedné ze svých nejlepších rolí každou chvilkou přechází z komické do tragické roviny, neuvěřitelně překvapil Waldemar Matuška a s Františkem Radka Brzobohatého bych šel klidně i do pekla. "Všichni dobří rodáci" jsou něčím víc, než páskou celuloidu, či filmem pro ukrácení chvíle. Nejprv jsou oni, až potom se můžeme bavit o tom, který tuzemský film je lepší, nebo horší. 100%. Sbohem, všichni mí dobří rodáci. A kdybychom se už neviděli, vyplň se, osude! (12.05.2006)

Mňa osobne to veľmi mrzí, Ja mám naozaj rád českú tvorbu, ale mne podaktoré snímky z dávnejšej doby prídu tak extrémne nadhodnotené, že až. Ja sa ani nečudujem, že cez sviatky ČT či RTVS neustále do koliečka omiela také tie snímky ako: Vesničko má středisková, Pelíšky, Pupendo, Homolkovci, Kolja, Obecná škola a neviem čo ešte. Veď toto je aká komediálne či dráma, keď sa človek nie že nezasmeje, no nie je priestor ani na dramatizáciu. Film je to pekný, o tom potom, no 86% je celkom naozaj žart cez slzy .. (04.12.2021)

Jsem milovník české nové vlny a nechápu proč bývají Rodáci často považováni za její vrchol... Film má význam protože se v něm ukazuje, co se tu dělo v 50. letech, ale to už je podle mého lépe zpracované v Smuteční slavnosti od ZdeŇka Sirového... a ani ty herecké výkony mi nepřipadají nijak zvlᚍ výjmečné... je to spíš průměr... ---------- 28. 6. 2009 : Film jsem asi po pěti letech viděl včera znovu a ze tří musím jít na pět. Něco mezi pohádkou, dokumentem a spirituálním/poetickým filmem. Silné. (13.04.2005)

Vojtěch Jasný vytvořil film, který je prostý, jak studánka v lesích a přitom je čirým a průzračným uměním a vrcholným dílem československé kinematografie. Voní jarními květy, lány obilí, podzimním listím i mrazivým větrem. Voní koncem války, úlevou, svobodou, zoranou hlínou a poctivou prací,... mrazí a dusí tísnivou atmosférou kolektivizace a důsledků únorového komunistického puče. Postavy, které lze najít v reálném životě v každé době skoro všude jsou živé, skutečné, z masa a kostí. Snad proto, že je jejich představitelé nehráli, ale opravdu jimi byli.. (09.03.2009)

Jeden z těch filmů, které jsem se naučil mít skutečně rád až poté, co mě požádali o jejich formální analýzu - a ony se přede mnou postupně vyjevovaly coby mnohem komplexnější a obdivuhodnější, než jsem si dříve myslel. Výsledný rozbor "Působení protisil" si můžete přečíst tady. (16.11.2019)