Killing Ground

Samoúčelná brutalita a násilí vám ještě nezaručí, že natáčíte dobrý film. Australané se poslední dobou opravdu vytáhli a co rok přispějí něčím opravdu až překvapivě povedeným, bohužel v tomto směru už to se snaživostí až přehnali. Herecký výkony a prostředí nemaj chybu. Ty dvě hovada máte scénu co scénu chuť zašlapat do země a obětem fandíte a je vám jich líto. Jenže Power tlačí na pilu a když udělá z batolete baskeťák, už i já sem se díval jinam a to že nejsem žádnej vořežprut a v brutální akci si chrochtám. Ale čeho je moc, toho je příliš a konec se teda nepovedl vůbec a toho pesimismu bylo už nějak moc. Řemeslně v pořádku, atmosferické a brutální, bohužel až přehnaně brutální. Méně, je někdy více platí i v tomhle směru.60%. (10.10.2017)

Drsnej pozdrav z Austrálie.. Australani prostě umí točit kvalitní hixplotation snímky a Killing Ground je další do sbírky, jenže tady je to ještě o to zajímavější, že tvůrci použili dvě různý časový rovin jak už tu zmínili kolegové a jednou bych to zas rád viděl v červeným.. scéna s plechovkama byla šílená ! (11.08.2017)

V životě skoro každého alespoň trochu promiskuitního a rentabilně smýšlejícího muže jednou nastane okamžik, kdy zjistí, že je daleko jednodušší, ekonomičtější a zcela bez marginálních následků prostě si vyhonit a jít spát. Před takovým randem s pravačkou si totiž nemusíte holit koule, vytrhávat chlupy z nosu, cákat se předraženýma feromonama od nějakého francouzského teplouše, ani si pak strkat nitrák pod jazyk, kdyby se na vás figurantka snažila udělat dojem. Navíc ušetříte pěkných pár Smetanů za všechny ty večeře a kina, nikdo se k vám ráno nechce stěhovat, aby se stal generálním manažerem vašeho volného času, neomezeným uzurpátorem vašich kreditek a po tajném vysazení antikoncepce matkou kurevsky drahých nežádoucích konsekvencí vašich avantýr. Také dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by pravačka někoho s kyselým xichtem nutila zvedat na hajzlu prkýnko, mýt si každý den nohy, dávat nádobí do myčky, uklízet ponožky ze sedačky, týdenní svršky ze svého oblíbeného odkládacího křesla nebo shazovat panděro. Pravačka rovněž nikdy nepičuje a nevydírá upíráním základních potřeb, pokud se vrátíte zchvácený z práce v čase „zcela neakceptovatelném pro „normální rodinný život““, ani vám žárlivě hned ve dveřích neočichává přirození a nesjíždí lupou cizí vlasy na kvádru, když přijedete ze služebky, na které jste ji pro samá složitá jednání neměl čas zvedat telefony a řešit „životně důležité“ totální kokotiny. Nebo je zde druhá varianta, prostě se na všechny ty dobré rady vysrat a vzít pak tu panovačnou krávu do Austrálie kempovat. Disponujete-li rychlýma nohama a dostatečně pevným charakterem, máte tam docela slušnou šanci, že nějaký páreček retardovaných vidláků váš problém elegantně vyřeší a vy z toho vyváznete se zdravou pravačkou a poučením, nedělat už příště pičoviny. Problém ale je, že pokud jsou ti burani takoví nezáživní, málo úchylní a nedostatečně brutální ňoumové, a vy navíc strávíte poměrně dost času tupým čuměním do buše, než na ně vůbec narazíte, může to být nakonec celkem pruda a vy se odtamtud budete vracet sice osvobozen, nicméně značně znuděn. No selaví, většina důležitých rozhodování v životě vesměs probíhá výhradně mezi menším a větším zlem. Jako například v případě dilematu při hodnocení tohoto filmu. Když prostě nejsou k dispozici solidní čtyřky, jsou pak lepší pevné dvojky nebo trochu povislé trojky? A není to vlastně v konečném důsledku jedno? (08.09.2017)

Rodinná pohoda s dospívající dcerou a děťátkem vs. aussie redneck hovada. Kruté drama nejprve o dvou časových rovinách, které paralelně gradujou k o to intenzivnější tragédii, a následně nepředvídatelně probíhající boj o přežití. Střihově promyšlené, audiovizuálně minimalistické. Z chladu a klidu, jakým je film vprávěn, jde o to větší mráz po zádech. Exploitation scén jsme ušetřeni, přesto se nám u jiné scény zastaví dech, jako už dlouho ne. (21.10.2018)

Australský thriller inspirovaný skutečnými zločiny na australském zapadákově, kde si vesnický redneck po vzoru kun(d)y, která neloví domácí kuřata, vždy vychytrale obhlídl nebohé zahraniční turistky, ty znásilnil, brutálně zavraždil a ponechal znetvořené v divočině. S vědomím, že se v Austrálii něco podobného skutečně stalo (a stává), nabýval film zcela jiných rozměrů, alespoň pro mě. Film za tři koruny každopádně umně pracuje s budováním napětí, prolínáním časových linií a ačkoliv představil vrahy v prvních deseti minutách, přesto si jakousi děsivost ponechali většinu filmu, což je v krásném kontrastu se všemi ubohými horory současnosti, kde 90 % stopáže nudně a bez napětí straší vzduch a když se to digitální monstrum v posledních pěti minutách ukáže, člověk se akorát posere smíchy. Závěrečná naháněčka po lese výsledný dojem z filmu ale dost sráží, stejně tak fakt, že zmiňovaná skutečnost byla mnohem děsivější a krvavější, a i když to má být nekompromisní horor o vraždách a znásilnění, nic vysloveně šokujícího zde člověk neuvidí. Přesto si film získal mé sympatie, především atmosférou před akčnější částí filmu, kterou i s mizernými prostředky dokázal vybudovat. 70 % (10.08.2017)