...a spravodlivosť pre všetkých

Kde jsou ty doby, kdy si Al Pacino vybíral filmy, které měly mnoho co říct... And Justice for All patří mezi ně, mezi tu výpověď o Americe před 30ceti lety, kterou si dneska pod vším pozlátkem těžko uvědomuje. Příběh samotný je spíše skládankou střípků, upozorňujících na extrémní povahu paradoxů vznikajících v americkém soudním systému, postupech a především, lidech. Konfrontace "co je správné" a "co je podle zákona" je v závěru dobře vygradovaná a jen mě napadá otázka, kdo je v tomhle filmu při smyslech? Každý je tu symbolem. (19.12.2011)

Presne viem čo chceli tvorcovia docieliť a čo povedať, len neviem či si pre zobrazenie "absurdnej (ne)pravdy v justícii" nezobrali na seba príliš veľa a občas to s tou akože symbolikou neprehnali (právnik hádžuci taniere, výlet helikoptérou,...)...Súhlasím s príliš veľkým množstvom (zbytočných) dejových odbočiek, tým film stráca na sile výpovede, ktorú nesporne má. Na druhej strane celým príbehom sa ako červená niť "vynie" úžasný Al - čo si budeme hovoriť v 70te roky boli podľa mňa jeho zlatým hereckým obdobím (predovšetkým záverečná scéna na súde je nezabudnutelná). Film, ktorý zaujme, má čo povedať aj dnes a bude mať čo povedať aj v budúcnosti... (14.09.2009)

Za tú do oka bijúcu scénu s pištoľou v ruke na súde, by si všetci zúčastnení na tomto inak zaujímavom pokuse o vykreslenie spravodlivosti, zaslúžili facku na celú hlavu. Ja skrátka takéto nezmysli nedokážem akceptovať. To bolo kurva akože čo? Kowbojka?! A k tej druhej scéne s vrtuľníkom sa radšej nebudem ani vyjadrovať. V danej dobe to možno diváka zasiahlo správnym smerom, no dnes to z môjho pohľadu akurát kazí dojem. No a potom si hľadaj cestu k podstate príbehu (!), no dá sa? Dá! Len zrejme nemôžete byť takou osobou ako som ja. Uhundranou, ktorej všetko bije do očí. Ďalšou vecou je fakt samotnej myšlienky. Keby tento film nevyšiel z Ameriky, zrejme by som ho dokázal akceptovať omnoho viac. Lenže vyšiel, a mne takmer všetko v ich podaní príde tak umelé, ako cicky Darinky Rolincovej. Keď k tomu prirátam tie, akoby som to, vsuvky rozhorčenie z nepráva? Kedy určité postavy samotnú nespravodlivosť nedokážu "prekúsnuť", a tak sa zbláznia, to už bolo na mňa moc. Samotný záver, ako pokus o demagógiu, ktorý je z pohľadu reality taktiež úplne z cesty (!), ma len dokonale presvedčil, že toto je opätovne možné len v krajine neobmedzených možností. Ja milujem právnické filmy, no nie tie, ktoré sa vnucujú, násilím vtierajú pod kožu diváka, aby ho všemožnými spôsobmi presvedčili - takto nám vadí krivda, takto dopadnete vy všetci, ktorí nebudete zastávať "pravdu". A to jej z môjho pohľadu skrátka zíííívačka, rozprávka pre deti, ktorou môžu kŕmiť akurát tak deti národa za oceánom ... (07.07.2017)

Tady jsem neváhala nad plnou palbou ani minutu. Skvělý scénář, vynikající režie, herectví, všecko přesné, zajímavé, nenudící. Přehlídka charakterů, životních zkoušek, nátlaku, utrpení, osudových ran i rozhodujících momentů. Prolínání dvou světů, "prkenného" práva a příjemné reality.(milovaný dědeček, Arthurův soukromý život) Moc je v rukou člověka prostředek, důsledek, fatální proměnná. Kde najít rovnováhu? Někdo to ze sebe vyřve, někdo to vyběhá...život jde dál. (05.03.2011)

Povolání právníka je vyhrazeno takřka výhradně pro kariéristické mamonáře, kteří tradičně slabého smyslu slepé spravedlnosti využívají ke kroucení práva dle svých interpretací. Proto mne vždy potěší, když do spolehlivě prohnile fungujícího systému vstoupí idealista s kacířským názorem, že všichni by si před soudem měli být rovni. A spokojeně vrním i proto, že dramatické okamžiky se střídají s vtipnými scénami v podobě létajících talířů v budově soudu či soudce balancujícího na hraně adrenalinové sebevraždy. Morálně je tento snímek za jasných pět pěticípých, ale já bych přece jen očekával o trošku větší aktivitu od střihačových nůžek. (08.10.2011)