Matky rebelky: Šťastné a veselé

Celá táto skoro séria je vlastne len o tom, kedy má slovo Kathryn Hahn, A to jej scenáristi skôr hádžu klacky pod nohy. Ale ona to vždy ustojí, pretože má na pomoc aj Susan Sarandon. Mila Kunis akoby tu ani nebola, ale to môže byť len môj subjektívny pocit. Hernandez a Gallagher sú tu úplne zbytoční. Horšie ako jednotka, ale aspoň s tou Susan. Ak by niekto pochyboval o priebehu deja tak nemusí. Druhý bod obratu je o tom, že zrazu majú všetky dcéry s matkami zdanlivo neriešiteľný konflikt, ale v závere je zase všetko v poriadku, pretože niekto povie niečo krásne patetické a do toho hrá priliehavá vlezlá hudba. Našťastie aj tu to ako tak zachráni Kathryn. 50% (18.12.2020)

Když se divák zbaví povinnosti uvěřit Mile Kunis a dalším úlohu strhaných matek, a úplně ignorovat nespočet neživotných postav (protože takhle se vážně nikdo nechová), může se s dávkou nekorektního humoru znovu solidně bavit, ač s ním tvůrci rozhodně nepřicházejí jako první. Tentokrát naše trio odmítá být otrokem blížících se svátků, a aby toho nebylo málo, přijedou ještě jejich matky. A pochopitelně nejsou ani trochu „normální“. A divák se ptá, zda by si nezasloužil přeci jenom lépe odvedenou práci. Prostě Jon Lucas a Scott Moore, scenáristé, kteří stojí za komedií Bejvalek se nezbavíš a zejména za první Pařbou ve Vegas (a tady režiséři), přichází hned rok po jedničce s pokračováním, které mají právě šílené matky zachránit. Chyba lávky. Jedna je sice posedlá svou dcerou, kdy jí očichává vlasy a kupuje sousední dům, druhá bohatá perfekcionistická mrcha, která chce vše po svém, a třetí nezodpovědná puberťačka, jejímž prostřednictvím Susan Sarandon podobně jako Robert De Niro (Děda je lotr) plive na svou bohatou kariéru, přesto zase takovým oživením dámy nejsou. Samozřejmě dojde na hádky, aby všichni vzápětí pochopili, jak jsou rodinné hodnoty důležité. Na jedno podívání, dvě až tři hvězdy, každopádně trojku prosím nee. (24.06.2018)

Ako to už býva zvykom, tak sequel väčšinou nedosahuje kvality prequelu. Žiaľ, ani toto nebola tá vzácna výnimka. Po dejovej stránke miestami až neuveriteľne prihlúplne, no napokon to ako tak zachránili celkom dobré hlášky a niektoré scénky. No inak ma snáď na totalku všetky postavy iritovali svojim správaním, ktoré bolo maximálne infantilné (až na zopár výnimiek). Ale keď porovnávam s inými americkými filmami tohto žánru, tak to nebolo zas až tak úplne zlé. Tie 2* sú v tomto prípade tak akurát. (19.12.2018)

Pokračování hitů vznikají na pásové výrobě a to i u těch hitů u kterých pokračování nedává smysl. Matky na tahu o Vánocích trpí klasickou poruchou komediálních pokračování- Nemáme se kam vydat dál takže zbývají dvě možnosti: Buďto cesta do nějaké exotické země nebo zimní svátky. Tvůrci si tentokrát vybrali to druhé čímž se dočkáváme už druhého letošního komediálního pokračování (Prvním je Táta je doma 2) Nebudu tady vysvětlovat, proč je Táta je doma 2 lepším filmem ale spíše to jaký je film jako takový: Takže... ten film má humor který je po většinu času vtipný ale..... ten humor je také občas až šílený a přitažený za vlasy. A dojde to tak daleko, že ani nevíte kdy se máte smát a kdy plakat a když se tvůrci pokouší o nějaké emoce nejde plakat protože se stejně objeví vtip, ten film snad opravdu nemá jedinou ucelenou scénu bez vtipného odlehčení. Což by nebylo nic špatného kdyby se tak nekazil ten dramatický nádech. Trojice matek Christine Baranski, Susan Sarandon a Cheryl Hines jsou fajn a důstojně sekundují Mile Kunis, Kathryn Hahn a Kristen Bell. Fajn jsou i Peter Gallagher a Jay Hernandez. Nic více se v podstatě o filmu říct nedá. Je to prostě standardní vánoční výplachovka na kterou si ale vlastně ani nevzpomenete a pořád si budete o Vánocích pouštět Lásku nebeskou... nebo Živí mrtví. (08.12.2017)

Jednička byla příjemná oddechovka, což se o dvojce říci nedá. Zápletku tvůrci okořenily o matky hlavních hrdinek a vzájemné špičkování funguje první půl hodinu, kdy jsem se náramně bavil. Bohužel nasazená laťka prudce klesá, doházejí nápady a více nudně trapných scén přibývá až do konce. Herci neskutečně přehrávají přes čáru a toleroval bych to snad v devadesátkách ve filmech s Nilsenem. Můj dojem kazí i to, že byla nasazena ve stejnou dobu komedie Táta je doma 2, která má podobný koncept a nehýbá se srovnání. Oba filmy nejsou hitparáda, ale Matky na tahu vyznívají v konfrontaci hůře. Musím přiznat, že jsem málem párkrát usnul během promítání, což mluví za vše.......4/10 (10.12.2017)