Richard Jewell

Ani ne po hodině už ten film nemá čím překvapit a jede dokola totéž až do konce. Taky mi moc nesedla ta žánrová nevyhraněnost - tlačit to víc do sugestivního dramatu (jako třeba u Výměny) nebo do sociální satiry o neschopnosti federálních vyšetřovatelů a tlaku a sviňáctví médií, asi by mě to chytlo víc. V téhle usedle-sladkobolné podobě je to pro mě jen takový lepší hallmark, u nějž moc nevím, co jím chtěl Eastwood vlastně sdělit. Že mezi námi (cyniky, oportunisty a nebezpečnými psychopaty) existují i hodní hloupí lidé, jimž někdy bývá křivděno? Come on... 60 % (15.01.2020)

Skvěle odvedená filmařská práce pod pevnou rukou, jak máme od devětaosmdesátiletého Eastwooda rádi. Děj nepřekvapí, vlastně si na začátku dokážete domyslet, jak to celé zákonitě musí dopadnout, ale o to tu vůbec nejde, Clint Eastwood dokáže vyprávět na ploše více než dvou hodin lidský příběh, od nějž prostě nechcete odtrhnout oči. Richard Jewell jako snílkovský ňouma, který co chvíli sice šlápne dost vedle, ale jak se říká, srdce má na správném místě, si rozhodně i srdce diváků získá. Jeho představitel Paul Walter Hauser tvoří s dravým právníkem Sama Rockwella strhující dvojku. (23.01.2020)

Když se nedožijete filmového zvěčnění vašich profesních aktivit, můžete dopadnout jako nepravděpodobný incel hrdina, proti kterému se spikl celý svět nebo jako neschopná novinářská kurva, která se ke zdrojům dostává přes postel a až příliš pozdě si uvědomuje, jaká byla kráva. Eastwoodovi hraje do karet, že je to jeden z opravdu posledních zástupců čisté republikánské myšlenky ve vysokém Hollywoodu, takže chca nechca působí Richard Jewell osvěžujícím způsobem bizarně. Používá totiž stejné metody budování sympatií jako libovolný liberální životopisný snímek, nicméně aplikuje je na postavu toho typu, co večer čeká do 22:01, aby mohla zavolat fízly, že dole v ulici před hospodou kouří dva lidi. Tím, jak nahlíží na protagonistu skrze závoj vlastních sympatií a ignoruje nejeden jeho problematický rys, vytváří z Jewella srandovní neškodnou cartoonovou postavičku, motající se v zákrutech klasického filmového pomníku a je zábavný sledovat jak to starýmu pánovi už nefunguje. (15.04.2020)

Jak se z národního hrdiny stane nepřítel číslo 1. Clint Eastwood sice stárne (na jaře mu bude 90 let!!), ale nepolevuje. A znovu je velmi intenzivní. I samotné bezmála třicetiminutové čekání na nemilou událost z koncertu v průběhu letní olympiády má tempo, tah na bránu, diváka vtahuje. Následuje několikeré selhání profesní etiky (začne to u Olivie Wilde, následuje dalšími senzacechtivými novináři, všemu předchází kroky zoufalých agentů, kterým při vyšetřování chybí stopy). Od začátku víme, že prosťáček Jewell pachatelem není, kromě úkonů FBI i tlaku médií sledujeme dopad na sekuriťákovu matku. Do široka rozkročené polohy morálky jsou zajímavé a hlavně fungují, samotná práce novinářů a agentů má naopak podivný vývoj a chtělo na tom ve scénáři ještě (docela dost) zapracovat. Baví naopak přestřelky s právníkem v podání v posledních letech nesmírně zajímavého Sama Rockwella. Vitální Eastwood si vybral další z reálných životních osudů, ač jsme o nějakém Jewellovi kdysi slyšeli, dávno jsme zapomněli (stejně tak vyzdvihl nouzově přistávajícího pilota Sullyho, hrdinský čin ve vlaku mířícího do Paříže nebo „hrdinu“ v podobě nejúspěšnějšího amerického odstřelovače v Iráku). Jeho hon na moderní čarodějnici má své momenty, je poctivý, i když tentokrát se o nějaké překvapení nebo silnou pointu nesnažil. Snažit se měl ale víc v otázce emocí, to bych mu vytknul. Možná se sluší připomenout, že pachatel stojící za výbuchem, po kterém zůstali mrtví a přes 100 zraněných, spravedlnosti unikal více než pět let. Pravicový extremista nakonec dostal doživotní trest. 75% (10.02.2020)

Eastwood má za sebou silnější filmy, ale toto je solidní drama. Ve srovnání s podobným snímkem od Miloše Formana Lid versus Larry Flynt Forman líčil pokušitelského pornografa zábavněji, vyhroceněji, provokativněji, nicméně též vlezlý tlouštík Jewell v podání Paula Waltera Hausera objeví nakonec vlastní důstojnost a ve svém advokátovi přítele. Eastwood pojímá jeho životní dráhu zeširoka včetně obskurních zaměstnání, v nichž Jewell končí zpravidla pro svou přehnanou až protivnou aktivitu. Na každý pád s výjimkou oddané maminky vidí lidé v budoucím rekovi snaživého burana, ostatně v roli zaměstnance bezpečnostní agentury bere své hlídkování v olympijském parku vážněji než profesionální policisté, kterým je k smíchu – než se ukáže, že měl pravdu. Pohodovou náladu před výbuchem kreslí Eastwood věrně v čele s dobovou muzikou, dokonce i při nálezu bomb si dovolí šibeniční vtip – Jestliže vidíte, jak pyrotechnik zbledne, utečte – a s vědomím reálného pozadí události nabývá chaos před explozí i po ní na působivosti. Ovšem pak už se buduje očekávaný model veřejné štvanice. Novinářka platící za senzační informace sexem je až příliš otrlá, Jewell i jeho matka zas až moc prostoduší, agenti FBI až přehnaně zatvrzelí. Uměřenost přichází teprve se Samem Rockwellem v roli druhořadého právníka, jenž do případu vnáší trochu efektního divadla a trochu soukromé ironie. Kouzelně obrací oči v sloup, kdykoli jeho klient, noční můra každého advokáta, poruší závazek mlčení a jako naivní kluk nabízí pomoc mužům zákona, k nimž by tak rád patřil a kteří na něho přitom zkoušejí podraz za podrazem. Vypravěčsky je to zkrátka maličko nuda, ač všechna řemesla vykazují solidní úroveň a vedle Rockwella si postupně získá náklonnost i hrdina Paula Waltera Hausera, který své pohnutí zajídá obřími sousty. Nicméně zpětné výjevy nastavují čas, než Jewellův tým zvolí protiútok vrcholící dojemnými projevy, kdy zaslzí i cynická reportérka. Případ obětního beránka, jenž se právě hodil, sice líčí Eastwood přesně, ale nepřidá o mnoho víc, než si lze o kauze přečíst (28.03.2020)