Reklama

Reklama

Obsahy(1)

O lásce a stáří, nemoci, smrti a starostech všedního dne vypráví s humorným nádechem dramatický příběh Karla Svozila, stárnoucího profesora dějin výtvarného umění. Do života moudrého a kultivovaného muže a jeho milostného vztahu k mnohem mladší Aleně nečekaně zasáhne diagnóza rakovinového nádoru, která ho dovede až k úvahám o sebevraždě. Chmurné myšlenky však brzy vystřídá horečná aktivita, s níž se profesor Svozil snaží maximálně využít zbývající čas. Dopíše knihu, ožení se se svou milenkou, otevřeně vystoupí proti svému nadřízenému. Náhoda však celou situaci radikálně změní. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (77)

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

„Tak já nevím, jsi spíš estét, nebo ješita?“ - „Voboje!“ Ješitný estét Svozil (skvělý Kopecký) je pán v letech, který si dobře uvědomuje své stáří, tím spíš, že je obklopen mládím v rozpuku. Se svým stavem je smířený, dokud se nedozví pravdu o svém zdravotním stavu. Pak se najednou z jinak energického, činorodého a sarkastického kmeta stane pohublý, zpomalený, ustrašený stařec bez jiskry. Najednou má „starej tatrman s bolavým žaludkem“ obavy z toho, že ztratí své „poupátko“, nedopíše knihu a vůbec neustojí hrozící konec. Naštěstí horší chvíle střídají i ty lepší, kdy optimistická skepse spolu s cynickým humorem (typu narážek na vdovských důchod) jsou vlastně příjemné, skoro až hřejivé. V těchto momentech mě film, který disponuje i noblesou, životními pravdami a odlehčením vážného tématu, bavil nejvíc. Proto jsem i podobu konce kvitoval. Za mě solidní 4* pro Jaromila Jireše. „Pane profesore…ono to asi bude pravda, ale to může mít nedozírné následky!“ - „Paní Štálová, mně teď leží na srdci spíš následky dozírné než nedozírné.“ ()

misterz 

všetky recenzie používateľa

Krásny nostalgicko-melancholický príbeh dotvorený nádhernou muzikou. Kto už sa len mohol lepšie zamyslieť nad životom a láskou ako známy milovník žien Miloš Kopecký? Tá pohoda, pokoj a hlavne rozvaha, ktoré sršali z jeho postavy... nie raz som sa pristihol pri myšlienke, že v starobe (ak dožijem), by som sa aj ja nejak tak chcel správať. Či už k sebe alebo ku ostatným. Slušný nadpriemer. 80/100 ()

Reklama

Snorlax 

všetky recenzie používateľa

O smrti se dá mluvit naivně, hloupě, ve fràzích, nebo s lehce ironickým nadhledem, jako to činí tento film. Nikdo jiný nemohl být v hlavní roli, hrát ji mohlo spousta herců, ale Svozilem musel být Miloš Kopecký, Svozilem elegantním, šarmantním a plným chuti do života. Romantické filmy bývají zpravidla blbé, Prodloužený čas je důkazem, že to tak nemusí být vždy. ()

dr.fish 

všetky recenzie používateľa

Film napsaný na tělo Miloše Kopeckého. Užívá svého typického humoru ala doktor Štrosmajer, pokud divákovi tento styl sedí, film si opravdu užije. Téma je sice vážné (boj s rakovinou), ale film vážný moc není, téma je zlehčeno a vyznívá optimisticky. Poselství o naději umírající poslední je v každém okénku filmového pásu. Vztah stárnoucího muže s mladou ženou (Táňa Fischerová) je také poměrně zábavný a poučný. Vadila mi jistá strojenost děje, ale to je u filmů z tohoto období dost běžné. 70% ()

igi B. 

všetky recenzie používateľa

Ufufuf... Story trošku vycucaná z prstu a až příliš televizně inscenovaná, na jako ze života až příliš si hrající a vykonstruovaná... Nu, faktem však zůstává, že v rámci české tvorby té doby takový jednooký mezi slepými, ve vztahu k dnešním výpotkům téměř nesrovnatelné... Průměrný scénář, průměrný film. Kde ty časy Žertu k čertu jsou, že... ()

Galéria (37)

Zaujímavosti (4)

  • Byt profesora Svozila (Miloš Kopecký) se nachází nedaleko Národního divadla na adrese Masarykovo nábřeží 36. (Haniczka)
  • Miloš Kopecký nebyl vůbec nadšen spoluprací s Táňou Fischerovou. Dle jejich slov spolu půl filmu „válčili", což nakonec odnesl i režisér svým zhroucením. (sator)
  • Ve filmu se profesor Svozil (Miloš Kopecký) nesnáší s vedoucím katedry (Milan Klásek). Tito dva herci spolu hráli i v divadle na Vinohradech a k nim je i vztažena jedna historka. Když se Klásek v kantýně divadla ptal Kopeckého sedícího u stolku: „Mohu si k vám přisednout?“ ten odvětil: „Když tu můžete hrát.“ (sator)

Reklama

Reklama