Réžia:
Sebastián LelioKamera:
Benjamín EchazarretaHudba:
Matthew HerbertHrajú:
Daniela Vega, Aline Küppenheim, Amparo Noguera, Francisco Reyes, Luis Gnecco, Antonia Zegers, Néstor Cantillana, Alejandro Goic, Nicolás Saavedra (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Marina je mladá transgenderová servírka a ašpirujúca speváčka. Orlando je jej o dvadsať rokov starší milenec, s ktorým plánujú spoločnú budúcnosť. Avšak keď Orlando náhle zomrie, Marina je nútená čeliť psychickému a fyzickému nátlaku Orlandovej rodiny, sociálnemu vylúčeniu i osobnému ponižovaniu. Napriek prekážkam a nepriaznivým okolnostiam pokračuje v boji za svoje práva, snaží sa slobodne a dôstojne žiť, a pritom ukázať svojmu okoliu, kým naozaj je: zložitou, silnou, čestnou – fantastickou ženou. (Film Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (52)
Po skončení filmu som stále rozmýšľal, čím si vlastne zaslúžil nomináciu na oscara. Až potom som sa dočítal, že ono to bola vlastne podpora transgenderu a snaha zobraziť sexuálne zdravých ľudí v zlom svetle, z čoho sa mi urobilo nevoľno. Dovtedy som vnímal hlavnú herečku len ako bezprsú škaredú ženu. Zmysel filmu je v tom, či sa toto stvorenie dostane na pohreb a potom tu je ešte tajomstvo kľúčika, ktoré odhalí absolútne hovno. Šanca tu bola aspoň trochu pri policajnej zápletke v prvej tretine filmu, ale tá ostala zablokovaná. ()
Nenápadný film, který je úderný jako Robert Lewandowski ve vápně. Nebohá pseudo vdova trpí, a proto chlastá a obcuje v nočním baru s cizinci. Naštěstí je naše pseudo vdova nezdolná jako Pepek zvaný námořník a stále si jde za svým cílem, to jest jít na funus. 80% Celosvětový příjem k 23. 4. 2018: $1,944,952 ()
Tak film s LGBT tematikou pro letošní rok bychom měli (ale ono jich zase určitě bude mnohem víc). Oscar za cizojazyčný snímek mě navnadil, ale je to stejně unylé a intelektuálně zaprděné jako oscarová Lady Bird. To spolunominovaní Nemilovaní Andreje Zvjaginceva byli jiná liga. Škoda. ()
I bez onoho transexuálního kontextu by šlo zobecnit pocit z filmu nad tento rámec a to jako nevratnou ztrátu člověka, který jako jediný chápal, kdo vlastně jste. Formálně proto film nesnímá protagonistku v obvyklých detailech tváře, nicméně spíše z povzdálí, aby vyplňovala jen část prostoru v záběru a působila ztraceně a osaměle. Nicméně celý koncept shazují pro queer cinema do omrzení stejně typické figurky pokryteckých cisek, ideálně ještě z vyšší společenské třídy a mě to pořád neba. Jinak také vyhlašuji soutěž o natočení filmu s tématikou transexuality, kde se maximálně třikrát bude někdo dívat do zrcadla. Teď se ukažte. ()
Křehký, chtělo by se říct až introvertní film o loučení se s milovanou osobou. V tomto případě navíc bolestivě umocněným nemožností rozloučit se s ní důstojně, a uvědomováním si, že najít další podobně blízkou osobu bude takřka nemožné. Podobně jak tomu bejvá u jihoamerických umělečtějších filmů, nehraje se tady na ždímání divákových emocí, ale spíše na akademickou decentnost. Třeba symfonický soundtrack zaznívá jen poskromě, minimalisticky, bez melodických motivů. ()
Reklama