Láska

Rozvedená matka má dceru, rozvedenej fotr má syna a tahle čtveřice se tak nějak spáruje. Vzhledem k tomu, že to natočil Kachyňa, mě docela překvapilo, že dceři nebylo 11 let a nedala to dohromady s tim fotrem. Kachyňa tentokrát svoje pedofilní choutky v sobě potlačil a do hlavní role obsadil docela pěknou týnejdžerku (J. Schallerová), což asi většina z nás normálnějších ocení víc, než ty Kachyňovy holčičky, co ještě nemaj ani prsa. Jinak ten film jsem nějak nepobral. Je to taková umělecká pičovina. Chvíli je to modrý, chvíli zelený, chvíli žlutý, pak černobílý, pak barevný. Pořád tam někdo má nějaký halucinace nebo co. A když tam Kaiser skáče na míči, vzpomněl jsem si na tohle. Jinak Kaiser má sice účes jako debil, ale i když to byl jeho debut, tak jako jeden z mála v celym filmu něco zahrál. (06.08.2011)

Co je láska? Po skončení filmu zůstaly jen stejné fráze jako na začátku (kromě Janiny, která jako jediná měla pochybnosti a která jako jediná už se za celý film neobjevila), což mě na výsledku štve ze všeho nejvíc. Už dlouho jsem neviděl film s tak přesně "dávkovanou" sestupnou kvalitou. Ono to taky může být tím, že mi jen nesedl zde zvolený Kachyňův styl, ale popravdě bych byl radši za něco filozoficky-psychologického, než za film, který tak sice začne, ale pak se z něj postupně stává jakýsi český Bollywood, kde barvami hýřivé pokusy o specifickou poetiku působí spíš jako muzikálové scény bez muzikálové hudby - což je prostě divné. Ty se mi moc nelíbily, přišly mi na jedno brdo, hrozně nahodilé a když ke konci pobíhali po poli snad co 5 minut, už mě to vyloženě otravovalo. Do toho pořád hraje lidová hudba v různých variacích a stejně jako u hrátek s barvami obrazu mi přišlo, že tomu buď významově nerozumím, nebo to chce být tak přehnaně výrazné, až je z toho spíš kýč. Přitom tam ze začátku (a ještě docela dlouho po něm) byl náběh na poctivé psychologické drama, ale místo toho, aby se ústřední čtveřice charakterově vyvíjela, se vše zaseklo na místě a nějak prostě skončilo. Potenciál tam tedy byl, herecky je to skvělé, ale časem se to celé tak nějak rozplizlo, až i ty tři hvězdy mám výrazně slabé. Tady mě ten efekt opravdu jaksi minul. Slabé 3* (10.08.2024)

Báseň, kterou za pomoci svých výrazových prostředků napsal film (prostřednictvím pana Kachyni). Je čistá, neředěná, bez zbytečných příměsí ... a mezi námi: Trocha poezie nikoho nezabije. Nějak jsem nepostřehla, že by "postrádala osobitost" a vyznačovala se "křečovitou stylizací", ale kdoví ... třeba nemám ta správná měřítka k posouzení (a odsouzení) Kachyňových "normalizačních" snímků ... :-) (31.05.2010)

Vizuálně vysoce nadprůměrné - zaujme především významné používání barevných filtrů přes černobílý obraz, čili technika používaná v němém černobílém filmu a v kontrastu k ní křiklavě barevné pasáže. Oproti zvyklostem je ale "šedá" realita podáváne černobíle, kdežto sny dokonale barevně. Dalším pozitivem jsou výborní herci: neodolatelná Jaroslava Schallerová a vynikající Oldřich Kaiser ve svém filmovém debutu. Na druhé straně bohužel obvykle nevýrazná Milena Dvorská a extrémně nesympatický František Velecký. Každopádně, ačkoliv scénář místy poněkud drhne, jde o povedený snímek, který není radno přehlížet. Ještě k rozšíření textu distributora (ten je poněkud zmatený): Andrea žije s rozvedenou maminkou na malém městě, přičemž se k nim náhle stěhuje Petr se svým otcem, bývalým hokejistou a současným alkoholikem. Rodiče prožili v mládí románek, na němž chtějí teď postavit manželství. Jejich děti k sobě nejprve nemohou najít cestu, ale po nedlouhé době se věci mění... (25.08.2008)

Tohle Kachyňovo "normalizační dílo" má větší hloubku než většina nenormalizačních snah jiných režisérů. Film se mi moc líbil, jak mladý pár, tak pár rodičovský. Obojí mělo dobrou dějovou linku a umělecké prostřihy byly dlouhé tak akorát, aby oddělovaly jednotlivé kapitoly vývoje od sebe. Navíc na Schallerovou se moc pěkně kouká....85% (29.12.2016)