Nádej

Neskutečně skvělý a pošmourný snímek v režii Karla Kachyni a scénáristy Jana Procházky. Z této kombinace nemůže vyjít nic jiného, než parádní a lidský příběh. A ještě k tomu, když opilce Lucina hraje génius Rudla Hrušínský a lehkou ženu Hana Hegerová. Do toho vynikající kamera Josefa Vaniše a nádherně doplňující hudba mistra Jana Nováka. Vynikající je scéna, ve které se Rudla válí ve sněhu s Hegerkou, nádherně doplněná úžasnou hudbou s perfektními chorály, jako by se do toho pustil Zdeněk Liška. Příběh je jednoduchý a prostý, v režii Karla Kachyni však dechberoucí. Když se Lucin napije, tak ty jeho moudra prostě nemají chybu. " Dám si jednoho myslivce, at´ jich mám dvacet a dám si ještě jednoho, narodil jsem se jednadvacátýho." Nebo - " Kdy jsi naposledy viděl padat sníh? Přece vloni. To já naposledy, když mi bylo čtrnáct." Nejlepší je ovšem hláška " To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci." Nádherně Kachyňovsky je vykreslená snová scéna, ve které se Lucinovi zdá o králících. Geniální film, ve kterém další hlavní roli hrají pochmurné a tmavé Ostravské doly. Další nenapodobitelný snímek šedesátých let. (09.05.2011)

Netušil som, že takýto film mohol vzniknúť za socializmu. Ťažko depresívny, beznádejný film s maličkým svetielkom na konci tunela i na konci filmu. Film, v ktorom Rudolf Hrušínský presvedčí aj dovtedy nepresvedčených, že bol najlepším českým hercom. Film, v ktorom Hana Hegerová dokázala, že ak by sa nestala vynikajúcou šansonierkou, nestratila by sa ani ako herečka. Film vynikajúco zrežírovaný a nasnímaný. Až s odstupom niekoľkých rokov mu pridávam štvrtú hviezdičku, pretože doterajšie tri boli skôr výrazom neúcty, než odozvy, ktorú vo mne vyvolal. (09.02.2011)

Z filmu mi bylo jedno velké smutno. Všudypřítomná beznaděj v kontextu šedivého prostředí nekonečně se rozléhajícího průmyslového podniku, v němž nic nezačíná ani nekončí, ale jen stále běží, na člověka snad ani nemůže působit jinak. Rudolf Hrušínský více než zářil... nemám ponětí, jak to dělal, jak dokázal tak věrohodně vyzařovat každou roli, kterou ztvárňoval. Nádražní scéna mi připomněla Švejka, dokonce seděl ve stejné pozici jako v Poslušně hlásím s Maďarem... a přitom byl někým úplně jiným. (25.03.2021)

Neuvěřitelně přesvědčivý záznam jednoho z nejstrašnějších pohybů po dně, ohraničovaném dvěma tmami (vždyť rámcující obraz ptáčků u krmítka je přeci podobnou snovou figurou (Magdaleninou) jako králíčci u králíkárny (Lucinův opakující se sen)). Úchvatní jsou oba hlavní hrdinové: Lucin (či Ignác) Rudolfa Hrušínského bezchybně zohledňuje melancholickou apatii i činnou agresi, obě jedovatě kořeněné moudrem pijanů, Hegerové Magdalena (Mařenka) fascinuje svou vůlí a naprostým nahrazením útočícího pathosu živelným životem. Oceňuji i věrohodnou konstrukci severního světa: jeho syrovost není podložena naturalismy, ale spíše symbolickými prvky, akcentujícími odcizenost celého toho kalného prostředí. (31.03.2009)

Jak zpívají/rapují polští WWO: "Ona kurwa a on kradnie!" On je typický příklad, hodný, pracovitý, ale chlastá. Ona je hodná a pořád něco hledá, bojí se být sama a tak, snad i díky prostředí, v němž se nachází, je družně společenská. Dva obyčejní lidé, na které se dá nakydat spoustu špíny a bláta. Udělají to však jen idioti a Slušní Češi. Naděje je herecký koncert nejen dvou hlavních představitelů, ale i prostředí, v němž se odehrává. To hraje velmi důležitou roli. Pobaví Peterka a Pan Tau ve vedlejších rolích. (15.03.2017)