Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

První díl je jak z žánrové učebnice. 30 let starý mord, nejasná dětská fantazie a boží práce se zvuky a kamerou, která maximálně těží z atmosféry vedrem spalované vesnice, navnadí diváka do plných obrátek. Když ale druhý díl začne až příliš okatě vynechávat některé motivy a postavy, nemusíte být ani o moc bystřejší než komisařka Výrová, aby vám došlo, kdo erbenovsky nechal rozetnou dítě vpůli. Od momentu s fotoalbem už je to čisté „lazy writing“, kdy se vše rozetne tím nejbanálnějším způsobem, a i přes nesporně působivý závěrečný monolog v lese, je to prostě selhání hned několika tvůrčích složek. Vlastně mi, vzhledem k vývoji některých postav, přijde jako zajímavější varianta, že mohla vrahova identita zůstat navždy skryta. (15.04.2019)

Zatím to nejlepší, co Detektivové od Nejsvětější trojice nabídli. Stylisticky neskutečně silné a podobně úspěšné i scenáristiky, kdy se tu nesází tolik na odhalení jako příběh samotný. Herecky tu naprosto vyniká Alena Doláková, která pro mě je díky tomuto skutečně novým hereckým objevem. Má to pár chyb, ale na kriminálku ČT se jedná o naprostý nadprůměr. (19.06.2019)

Pro ceskou serialovou kriminalni tvorbu mam slabost, Vodnik me televizni choutky ovsem neumel uspokojit. Scenar i cele vysetrovani mi prislo naivni. Ackoliv Meliskova dostala dostatek prostoru, nevedela co hrat... Jakesi poeticke ztvarneni mi k zanru taky moc nesedlo. Pro me zklamani, tesil jsem se tentokrat zbytecne. (14.04.2019)

A na topole podle skal, koncesionář ČT zatleskal. Tedy samozřejmě ne každý.. Stíny horkého léta 87´ využily podobně jako severské kriminálky koncept konfrontace dávného zločinu s vyšetřováním v současnosti a to včetně promítnutí vlivu oné tragické události na všechny zainteresované. Tauš a Douba opět formou nakrkli tradicionalisty, ale zvolené audiovizuální estetično snového oparu vzpomínek tomu baladickému tónu posloužilo dobře a i to krajské policejní ředitelství alias partyhouse v opuštěném autosalónu uprostřed polí přineslo kouzlo odlišnosti. Pro vnímavějšího diváka možná škoda, že jeho cesta k identifikaci pachatele až příliš těžila z principu odhalení „zelenouchého špagetového monstra“ z první řady True Detective (důvěra v podceňované a přitom tak přesné vnímání světa dětskýma očima), ale svou prostotou uprostřed složitého labyrintu pokřivených rodinných vztahů nakonec našla své opodstatnění.. (16.04.2019)

 „JÁ JSEM POD TOU VRBOU, U KOČÁRKU, VIDĚLA VODNÍKA...“   Asi každýmu učaruje ta Erbenovská atmosféra s řevem parchanta, matkou s nervama v píči a labilním fotrem. Do toho zajímavá kamera i hudba s „Kytičním“ podtextem. To na úvod. Pak už to žádná velká filmařina není, ale jde o dramatickou podívanou , odehrávající se v rodinným kruhu – asi něco ve stylu Hercule Poirota. Všichni sedí (nebo nervně chodí), detektiv klade nepříjemný otázky a emoce získávaj na intenzitě. Hele, fakt mě to baví! A Neužil je skvělej! Finále je taky super – s drsným odhalením.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Ještě není konec“ kterou v roce 2016 napsal Michal Sýkora, neznám. 2.) Když mrdám, umíraj lidi.   ///                    PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (15.04.2022)