Réžia:
Ruben ÖstlundScenár:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHrajú:
Claes Bang, Elisabeth Moss, Dominic West, Terry Notary, Sofie Hamilton, Christopher Læssø, John Nordling, Linda Anborg, Jan Lindwall, Iman Mirbioki (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Cristian je kurátor prestížneho múzea moderného umenia, ktoré práve chystá odvážnu konceptuálnu výstavu. Jej ústrednou myšlienkou je štvorec s rozmermi 4 x 4 metre. V jeho vnútri platí pravidlo úplnej rovnosti a tolerancie. Spolu s PR agentúrou hľadá múzeum ideálnu stratégiu, ako v roztržitom a udalosťami zavalenom mediálnom priestore celú akciu zviditeľniť. Lenže potom Cristian pri bizarnej forme vreckovej krádeže príde o peňaženku a mobil a jeden z jeho podriadených vymyslí geniálny spôsob, ako ich získať späť. Cristian sa ako vždy nedokáže sústrediť na nič iné, ako sám na seba. A podobne ako celá švédska spoločnosť sa i konceptuálna výstava začína utápať v bizarnom zmätku, ktorý definuje napätie medzi liberálnymi hodnotami, egoizmom a sebectvom. Vitajte v štvorci menom súčasná Európa! (Film Europe)
(viac)Videá (5)
Recenzie (154)
Nedivím se, že mi Čtverec doporučil jeden známý galerista. Je to film o umění, jeho hranicích, co je korektní, co už ne, kam sahají hranice přípustnosti a akceptace. Na hyperkorektnost možná Švédsko nyní skomírá a neví si moc rady, přestože má vládu opřenou o tvrdou pravici. Oceňuji originální nápady (výstavy, umělecké perfmormance, opice v bytě...). ()
Triafa sa to do dávno rozstrieľaných terčov. Presne, s gráciou, nezriedka priam nevídanou, ale aby to pohlo hranicami, zasiahlo cieľ, ktorý si doteraz nikto nevšimol, vnieslo do svojej výpovede nečakaný postreh či dokonca načrtlo nové perspektívy, tak na čosi také si to stále nedočiahne. Máme teda čo dočinenia s iba ojedinelým výkonom, ale nakoniec vďaka aj za ten. ()
Díky tomu, že se mi poštěstilo od Östlunda zhlédnout i jiný jeho film (Vyšší moc), jsem byl zhruba připravený na to, co mě může čekat, a také se mi podařilo celkem rychle navyknout atmosféře snímku a jeho hlavním myšlenkám. Režisér si i tentokrát bere na paškál současnou (západní) společnost, jen těch jednotlivých témat je o něco víc. Nejistá role dnešního muže, hrdinství versus strach, vynucovaná pomoc, tížící svědomí a zodpovědnost, vlastní trapnost, snobské umění (a společnost), moderní technologie, uhozená politická korektnost (nejen ve Švédsku)…a řada jiných věcí k zamyšlení (bohužel místy až zahlcení), na které tvůrce nahlíží optikou satiry, mnohdy originální, absurdní, kousavé (až nepříjemné) a vtipné (vede použitý kondom). Já se opět převážně bavil (líbí se mi, jak se Östlund vyžívá v trapnosti svých postav), škoda jen, že některé scény u mě úplně nepadly na úrodnou půdu (např. opice či odpadky). S koncem to znovu nebylo úplně slavné, ale lepší než u Vyšší moci. Celkově to vidím na silné 4*. ()
Na môj vkus je "The Square" veľmi divným filmom. A okrem toho veľmi dlhým. Má podľa mňa dobré momentky a myšlienky, ktoré z neho vedia pretrvať, no reálne je tu aj kopec scénok a divných momentiek, ktoré som absolútne nepochopil. Nebudem zachádzať do spoilerov, no poviem, že občas som jednotlivým metaforám vôbec nerozumel a to si myslím, že viem sledovať aj artové filmy. Je tu vidno skvelú prácu s kamerou, hlavný hrdina je podľa mňa celkom okey. Ostatné postavy už si také pozitívum neodnesú, lebo sú buď divné, alebo otravné, alebo o nich absolútne nič nevieme, čo by im dokázalo dať nejaký kredit. Film miestami skutočne tápa, lebo absolútne neviem, čo vlastne chce povedať a akosi hľadá, čo za myšlienky by do jednotlivých scénok dali. No reálne nemám pocit, že sa to nejako výrazne so spomínaným štvorcom prepája a takisto nemám pocit, že by všetky časti nejako výrazne pomáhali k tomu, aby nám podali myšlienku filmu. Myslím si, že ústrednou hlavnou líniou je realita, že sme veľmi ignorantskí voči ľuďom, ktorí nás prosia o pomoc, alebo skončili na ulici alebo podobne. A mali by sme si ich viac všímať a byť ochotnejší pomôcť. Pekná myšlienka, ale nevykreslená podľa mňa dostatočne realisticky. Koľkokrát sme boli takýmito ľuďmi doslova obťažovaní? Doslova sa nám vnucovali a nedali pokoj. Alebo nás boli schopní prenasledovať až domov a podobne. Máte také skúsenosti? Ja áno. A človek potom už radšej zámerne od nich bočí, lebo nechce byť otravovaný a súčasne nechce zase niekomu naletieť. Problém je, že potom na to vedia doplatiť ľudia, ktorí skutočne môžu potrebovať pomoc, no film to nevykresľuje dobre na to, aby som to dokázal prijať za fungujúcu myšlienku. Lebo dokážem voči tomu oponovať. Ako som povedal, je tu dobrá práca s kamerou, vizuálne to má pár momentov a snaží sa to niečo priniesť, no reálne nemám pocit, že by to bol výrazný film, ktorý by ma zasiahol. A takisto sa niektoré veci dali spraviť kratšie. Hodnotenie: C+ ()
Tenhle film je tak košatý, že jsem jej musela chvíli zpracovávat. Cristian je na první pohled úspěšný a uhlazený muž bez poskvrnky. Jako kurátor muzea se setkává s donátory z vyšší společnosti, kteří jsou ještě uhlazenější a zbaveni i těch nejmenších skvrnek. Jenže to vše je jen skořápka, pod kterou hnízdí pokrytci nejhrubšího zrna. Cristian je vystavován různým situacím a pomalu odhaluje svoji tvář. Jenže je to jen jeho tvář? Neodvracíme spolu s Cristianem příliš často oči od věcí, které nejsou pěkné? Je snazší zavřít oči, než pomoci druhému. Östlund svému divákovi nic nedaruje, pomocí úžasné kamery před něj hází indicie a nutí ho zamyslet se nad stavem současného světa, potažmo i sebe sama. Geniální hudba zvedá káravě ukazováček a posměšně vrací modernímu Evropanovi jeho prázdné žvásty o návratu ke křesťanským hodnotám. Po skončení filmu si můžeme položit otázku, kam až se posunul náš osobní práh (ne)citlivosti k ostatním. Mimochodem, šli byste na výstavě (ne)Důvěřuji lidem vlevo, nebo vpravo? Já vlastně ani nevím. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (1)
- Natáčení se konalo od června do října 2016 v Göteborgu, ve Stockholmu a Berlíně. (griph)
Reklama