Réžia:
Philip KaufmanKamera:
Rogier StoffersHudba:
Stephen WarbeckHrajú:
Geoffrey Rush, Kate Winslet, Joaquin Phoenix, Michael Caine, Billie Whitelaw, Patrick Malahide, Amelia Warner, Stephen Moyer, Tony Pritchard, Michael Jenn (viac)Obsahy(1)
Aristokrat, starý zvrhlík, excentrik a svobodomyslný grafoman Markýz de Sade (Geoffrey Rush) je mnohokrát obviněn ze sadismu, únosů a pobuřujících sexuálních praktik. Unikne během hrůzovlády v období Francouzské revoluce jen o vlásek gilotině a je odstraněn do charentonského blázince. O ústav se stará osvícený abbé Coulmier (Joaquin Phoenix), který ponechá svému pacientovi možnost psát, protože ví, že jedině tak umožní markýzovi ventilovat jeho deviace. Pochopitelně, že člověk markýzova formátu, posedlý psaním, hledá způsob, jak publikovat. Spojku mezi vězením a svobodou objeví v mladičké, krásné a chytré pradleně Madeleine (Kate Winslet). Ta, v okouzlení literaturou a vzdělaným erotomanem vynáší z blázince jeho knihy ke skandálnímu vydání. Publikace nemravných textů šokuje státní správu, a ta se postará o definitivní zkrocení neúnavného autora. Proto je do blázince poslán odporný psychiatr Dr. Royer - Collard, který je znám svými krutými a předpotopními metodami léčby. Chce de Sadovi znemožnit hlavně to, co nejvíc miluje. Odebere mu brk i inkoust. Ale markýz pokračuje v psaní kuřecí kůstkou a červeným vínem a nakonec v dokonalé posedlosti slovem a do poslední chvilky a jakýmikoliv prostředky bažícího po literatuře píše i vlastními výkaly. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (256)
Normálně bych tento film dá s klidem ignoroval (podobně jako osobnost samotného markýze de Sade i jeho dílo, jímž jsem vždy opovrhoval) - kromě mé odvěké averze k životopisnému žánru mě od něj odrazuje i jméno (druhořadého) režiséra a 2 hodinová délka, ale okolnosti tomu chtěly, že se ve Varech naskytla možnost to vidět s účastí Geoffreyho Rushe, který k tomu řekl před projekcí pár slov, takže jsem se tomu nakonec rozhodl dát šanci, a musím říct, že z hlediska hereckých výkonů tomu skutečně nejde nic vytknout (víc než Rush mě zde ale zaujal zjev mladé Winslet), a v některých momentech je to doslova výborné, a musel jsem si u toho s úsměvem vzpomenout na moderní pisálky, publikující s nesnesitelnou snadností ten svůj literární brak, a přemítal jsem, jaké by to bylo, kdyby pocítili aspoň vzdáleně to ohromující nutkání psát za každou cenu jakýmikoli prostředky i za cenu nejtvrdších restrikcí, jako chudák starý Sade, jehož vytrvalost mi - přiznám se - v tomto ohledu zcela imponovala, a zoufale ji v dnešní době postrádám. Po dějové stránce mě to ale jinak dost nudilo - jak nepřekvapivé, u nejnudnějšího žánru ever - a až příliš často jsem se díval na hodinky, protože řekněme si to na rovinu, sedačky v karlovarském divadle se po pár desítkách minut stávají Záhořovým ložem, a člověk už jen chtěl, aby byl konec, což je samozřejmě špatně. A celkově nemám pocit, že by mi to něco dalo, snad vyjma dalšího zářezu do seznamování s pestrou filmografií K. Winslet. ()
V poslední třetině se ucelený příběh mění ve sled dramatických scén, které na sebe pramálo navazují a ruší dojem z předchozí kvalitně odvedené práce. Herci jsou bez výhrad, jejich role mi ovšem přišly buď málo uvěřitelné (Joaquin Phoenix), anebo nedotažené (Michael Caine, který předvádí jakousi perverzní variaci na doktora Larche z Pravidel moštárny, zasloužil by si ovšem mnohem více prostoru). Závěrečná pointa pak neruší, ale ani nepřekvapí. Potenciál byl rozhodně větší. ()
Perverzní, zvrhlé a zvrácené. V kladném slova smyslu. Se šokujícím úžasem jsem ani na chvíli neodtrhla oči od obrazovky a nechala se pohlcovat atmosférou, postavami, scénami a hlavně, slovy, myšlenkami a lidským nitrem (nejen) muže jménem Donatien Alphonse François De Sade. Dokonalý je v tomto snímku dopad a vliv jeho osobnosti na postavy Amelie Warner a zvláště Joaquina Phoenixe. Přeměny slušné dívky a muže zasvěceného bohu jsou geniální, jako vrchol jmenuji závěrečnou scénu Joaquina s Kate. Lidé mohou odvracet zrak, mohou s odporem začít mluvit o nechutnostech a zvrhlostech, ale i přesto se v koutku duše přistihnou, že to všechno, co Sade tvořil a čím byl, je podivně přitahuje. Často nás přitahují věci zlé, bizarní, neobvyklé a zvláštní, jakoby nějaká dobrovolná výprava do světa, který nás fascinuje, zároveň děsí, ale víme, že bychom v něm nepřežili. "Když dlouho hledíš do propasti, dej pozor, aby propast nenahlédla do tebe." Friedrich Nietzsche. ()
Těšil jsem se na velký herecký střet Geoffreyho Rushe a Michaela Caina, nicméně Cainovy postavy je v Quills tak málo, že k žádnému zápasu nedošlo a z filmu se stala Rushova oprávněná exhibice. Je skvělý - stejně jako Kate Winslet. Ovšem zbytek snímku už je dost rozpačitý a k závěru dokonce tak nějak nudný, že mě to až překvapilo. ()
Tahle uznávaná Britka jednou pronesla: „Doufám, že se budu s postavami, které hraji, trápit a ničit po zbytek života, protože v okamžiku, kdybych si řekla, že něco lehce zvládnu, nemá smysl, abych v tom pokračovala. Když se člověk uchýlí k podobnému postoji, přestane se zlepšovat a učit se.“ V případě Kate Winslet by to byla sakra škoda. Její prostá a vstřícná pradlena, která je jedinou spojkou výstředního literáta se čtenáři, je určitě tím lepším, co tahle solidní látka přinesla. Ostatně jako zbývající ústřední herecké trio téhle podívané o jednom deviantním grafomanovi. Vděčné role se s bravurou zhostil Geoffrey Rush, který sestoupil až na dno nemocné duše. Odvážný Rush šel až na doraz a oscarová nominace byla na místě. Potěšil i charismatický abbé Joaquina Phoenixe, o krapet hůř pak dopadl Michael Caine, který pojal svou roli sadisty trochu nevzrušivě. Přilepený konec zamrzí, zbytek je soustředěný kus, který si pohlídal řemeslnou stránku (výprava, kamera, kostýmy) i tempo. Dle mého ideálně uchopené, herecky nadprůměrné. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (11)
- Osoby, které vystupují v útulku pro choromyslné, jsou z převážné většiny skutečně lidé s diagnostikovanou duševní poruchou. (Pavlínka9)
- Obsahuje spoilery! Růženec, s jehož pomocí markýz spáchá sebevraždu, je vyroben ze světlé a tmavé čokolády. (Hal_Moore)
- Melodie, kterou si Sade pobrukuje, je z francouzské říkanky Au Clair de la Lune. (Hal_Moore)
Reklama