Quills - Perom markíza de Sade

Normálně bych tento film dá s klidem ignoroval (podobně jako osobnost samotného markýze de Sade i jeho dílo, jímž jsem vždy opovrhoval) - kromě mé odvěké averze k životopisnému žánru mě od něj odrazuje i jméno (druhořadého) režiséra a 2 hodinová délka, ale okolnosti tomu chtěly, že se ve Varech naskytla možnost to vidět s účastí Geoffreyho Rushe, který k tomu řekl před projekcí pár slov, takže jsem se tomu nakonec rozhodl dát šanci, a musím říct, že z hlediska hereckých výkonů tomu skutečně nejde nic vytknout (víc než Rush mě zde ale zaujal zjev mladé Winslet), a v některých momentech je to doslova výborné, a musel jsem si u toho s úsměvem vzpomenout na moderní pisálky, publikující s nesnesitelnou snadností ten svůj literární brak, a přemítal jsem, jaké by to bylo, kdyby pocítili aspoň vzdáleně to ohromující nutkání psát za každou cenu jakýmikoli prostředky i za cenu nejtvrdších restrikcí, jako chudák starý Sade, jehož vytrvalost mi - přiznám se - v tomto ohledu zcela imponovala, a zoufale ji v dnešní době postrádám. Po dějové stránce mě to ale jinak dost nudilo - jak nepřekvapivé, u nejnudnějšího žánru ever - a až příliš často jsem se díval na hodinky, protože řekněme si to na rovinu, sedačky v karlovarském divadle se po pár desítkách minut stávají Záhořovým ložem, a člověk už jen chtěl, aby byl konec, což je samozřejmě špatně. A celkově nemám pocit, že by mi to něco dalo, snad vyjma dalšího zářezu do seznamování s pestrou filmografií K. Winslet. (12.08.2022)

V poslední třetině se ucelený příběh mění ve sled dramatických scén, které na sebe pramálo navazují a ruší dojem z předchozí kvalitně odvedené práce. Herci jsou bez výhrad, jejich role mi ovšem přišly buď málo uvěřitelné (Joaquin Phoenix), anebo nedotažené (Michael Caine, který předvádí jakousi perverzní variaci na doktora Larche z Pravidel moštárny, zasloužil by si ovšem mnohem více prostoru). Závěrečná pointa pak neruší, ale ani nepřekvapí. Potenciál byl rozhodně větší. (17.11.2009)

Perverzní, zvrhlé a zvrácené. V kladném slova smyslu. Se šokujícím úžasem jsem ani na chvíli neodtrhla oči od obrazovky a nechala se pohlcovat atmosférou, postavami, scénami a hlavně, slovy, myšlenkami a lidským nitrem (nejen) muže jménem Donatien Alphonse François De Sade. Dokonalý je v tomto snímku dopad a vliv jeho osobnosti na postavy Amelie Warner a zvláště Joaquina Phoenixe. Přeměny slušné dívky a muže zasvěceného bohu jsou geniální, jako vrchol jmenuji závěrečnou scénu Joaquina s Kate. Lidé mohou odvracet zrak, mohou s odporem začít mluvit o nechutnostech a zvrhlostech, ale i přesto se v koutku duše přistihnou, že to všechno, co Sade tvořil a čím byl, je podivně přitahuje. Často nás přitahují věci zlé, bizarní, neobvyklé a zvláštní, jakoby nějaká dobrovolná výprava do světa, který nás fascinuje, zároveň děsí, ale víme, že bychom v něm nepřežili. "Když dlouho hledíš do propasti, dej pozor, aby propast nenahlédla do tebe." Friedrich Nietzsche. (17.11.2009)

Těšil jsem se na velký herecký střet Geoffreyho Rushe a Michaela Caina, nicméně Cainovy postavy je v Quills tak málo, že k žádnému zápasu nedošlo a z filmu se stala Rushova oprávněná exhibice. Je skvělý - stejně jako Kate Winslet. Ovšem zbytek snímku už je dost rozpačitý a k závěru dokonce tak nějak nudný, že mě to až překvapilo. (03.10.2013)

Tahle uznávaná Britka jednou pronesla: „Doufám, že se budu s postavami, které hraji, trápit a ničit po zbytek života, protože v okamžiku, kdybych si řekla, že něco lehce zvládnu, nemá smysl, abych v tom pokračovala. Když se člověk uchýlí k podobnému postoji, přestane se zlepšovat a učit se.“ V případě Kate Winslet by to byla sakra škoda. Její prostá a vstřícná pradlena, která je jedinou spojkou výstředního literáta se čtenáři, je určitě tím lepším, co tahle solidní látka přinesla. Ostatně jako zbývající ústřední herecké trio téhle podívané o jednom deviantním grafomanovi. Vděčné role se s bravurou zhostil Geoffrey Rush, který sestoupil až na dno nemocné duše. Odvážný Rush šel až na doraz a oscarová nominace byla na místě. Potěšil i charismatický abbé Joaquina Phoenixe, o krapet hůř pak dopadl Michael Caine, který pojal svou roli sadisty trochu nevzrušivě. Přilepený konec zamrzí, zbytek je soustředěný kus, který si pohlídal řemeslnou stránku (výprava, kamera, kostýmy) i tempo. Dle mého ideálně uchopené, herecky nadprůměrné. (28.10.2014)