Hamlet podniká

Hodně svérázná adaptace klasické tragédie čiší originalitou a to ani Kaurismäkiho odpůrci nemohou popřít. Jeho fanoušci si opět smlsnou na režisérově vynalézavosti. Finský Hamlet neusiluje o královský trůn, nýbrž o prezidentské křeslo rodinného koncernu a je to bezcharakterní, nadržený ničema. Shakespeare se pravděpodobně obrací v hrobě a literární konzervatisté zelenají vzteky. Tím se ale Kaurismäki netrápil, zůstal věrný své stylové absurditě, povolal dvorní herecký ansábl, tradičně šetřil s dialogy, nevynechal sarkasmus ani nevybíravou kritiku - v tomto případě je na paškálu kapitalismus - a samozřejmě jako ve všech jeho filmech se to neobejde bez přetékajících popelníků. Vidět či nevidět? Jednoznačně vidět. (03.09.2011)

Hamlet jako symptom kapitalismu? Proč ne! Kaurismäki ironicky pootočil a vypreparoval Shakespeara, výsledek pak odvyprávěl v lakonickém šklebu, který ve správných chvílích přechází do teatrality a absurdna. Scény jako utonutí Ofélie nebo souboj Hamleta, Laerta a Klaudia jsou skvostné dokonalým zasazením tragiky do rámce popové rozvernosti. Důkaz toho, že opilý Fin má něco víc než jen morbidní smysl pro humor. (03.10.2011)

Jo, tohle mě bavilo. Hodně zvláštní adaptace Hamleta, která mě ale zaujala a místy i příjemně pobavila. Na Kaurismäkiho to bylo podle mě poněkud svižnější, což mi ale ve finále nevadí. I tak si myslím, že tu jsou hluchá a nudná místa, ale jinak tomu nemám co vytýkat, líbilo se mi to. Líbila se mi i kamera a herecké výkony, akorát teda Matti Pellonpää mohl mít nějakou větší roli. Teď jsem si ještě vzpomněl, že jsem asi rok a půl zpátky viděl zhruba 35 minut z jedné filmové adaptace Hamleta (bohužel nevím kterou) a pamatuju si z ní jen dvě věci - 1. Byla to strašná nuda. 2. Scénu, kdy je otráven otec, která se odehrávala v zimě a vypadala, jako by Santa Claus dostal záchvat na saních a spadl do sněhu, kde se nějakou dobu cukal. Té scéně jsem se pochopitelně smál, a protože to asi byla nějaká slavnější verze, tak teď musím znít jako kulturní barbar, ale co už. Pointa je v tom, že tahle verze, byť je taková hodně svá, mě oslovila mnohem víc. Takže mě Kaurismäki opět nezklamal. Slabé 4* (27.12.2019)

Tak., Kaurismäki si myslí, že přeraskolnikuje Dostojevského a přehamletuje Shakespeara?! A proč by ne? Rozhodně na o má! Když jsme se koupili televizi (jako první na ulici, zrovna dávali Kozincevova Hamleta. Samozřejmě se mi to hrozně líbilo, mnohé scény a dialogy si pamatuji dodnes. I když už tehdy jsem byl schopný vnímat netradiční a nekomerční věci, byl by pro 12 letého školáka Kaurismäkiho vizuální svět asi ještě nedostupný a nepřístupný. Nyní je to samozřejmě jinak: jeho Hamlet zasazený do komerčního světa prostředků a účelu, postrádá sice svoji intelektuální rozervanost (vždyť je strůjcem toho všeho právě on sám), nicméně duševně "normální" také není. A tak jsem prošel jakousi pomyslnou cestu od WS k AK, aniž bych si toho valně všimnul, avšak svět se za tu dobu změnil nevratně. Pozn.: Chybí mi zde jen Hamletův monolog nad Jorikovou lebkou. Nebo tam přece někde je? (26.09.2016)

Zvláštny a zaujímavý film. Možno by bolo aj načase prečítať si originál, potom by bolo asi aj hviezdičiek viac. Zdá sa mi, že by som tak pochopil viac súvislostí a viac by ma to bavilo, keby som mohol hľadať rozdiely a podobnosti. Toho originálu tam bolo asi dosť, keďže niektoré scény boli akoby vystrihnuté z iného storočia, hoci dej sa odohráva takmer v súčasnosti. A ten fínsky humor, to je tiež niečo veľmi zvláštne: výroba gumových kačičiek, japonský vynález plastového dreva alebo ku koncu radiohead awards. Jednoznačne po prečítaní Hamleta to chcem vidieť ešte raz. (22.03.2017)