Bez lásky

Uznávaný režisér Andrej Zvjagincev natočil syrově drsnou a nekompromisní výpověď o povrchní době, v níž žijeme. Kdyby milenecké páry nelepily vztahy dětmi a pořídily si je až po důkladné rozvaze a opravdu z lásky, nemuselo by tak často docházet k úděsným situacím, které popisuje tento film. Přitom nejde pouze o vhled do problematiky ruské společnosti, ale k podobným vztahovým blamážím dochází všude na světě, ani naše země není žádnou výjimkou. Kromě velmi sebejisté režie a vtahující kamery snímek zaujme i nadmíru přesvědčivými výkony typově skvěle obsazených představitelů stěžejních rolí a nesmírně intenzivní hudbou. (85%) (15.01.2023)

Dovolím si zdánlivě nemístné srovnání a prohlásím, že Nemilovaní jsou evropskou festivalovou verzí Villeneuvovo Zmizení. A právě značná odlišnost mezi oběma snímky podle mě ukazuje (nejen) současný zcela rozdílný přístup k tématům a jejich zpracování. Zatímco Zmizení je příběh vyprávěný řekněme klasickým hollywoodským způsobem, tedy s důrazem na jednotlivé hlavní postavy, vykreslení jejich pocitů, emocí a poznání jejich vnitřních démonů, Zvjagincev jede podle současného evropského festivalového trendu (normální život normálních lidí naruší násilná událost - kolikrát jsme to za poslední roky u výrazných festivalových snímků viděli) a za pomoci základního rozestavení dané situace zkoumá a pozoruje jednotlivé účastníky, aby tak zobrazil problémy celkové společnosti a odhalil tak démony spíše všeobecné. Oba přístupy mají něco do sebe, já asi navždy zůstanu spíše přívržencem klasického filmového vyprávění, ale to nic neubírá na tom, že jsou Nemilovaní výborným filmem, který každou minutou utahuje a utahuje a může se stát, že se katarze dočkáte až třeba druhý den po filmu. 8/10 (14.03.2018)

Chladné, kruté, pravdivé. Ruského režiséra Andreje Zvjaginceva zajímá vztah manželů, kteří spolu jen dožívají. Jdou od sebe, každý má jiný vztah, nesnášejí se, pohrdají jeden druhým, roky fungovali bez lásky, pojí je pouze dvanáctiletý syn, kterého vlastně ani nemají rádi, a dávají nevybíravě najevo, že je momentálně špatně řešitelnou přítěží. Jenže pak se kluk ztratí. Je to nekompromisní, ale zatraceně pravdivé. Stačí se kolikrát rozhlédnout kolem sebe. Lidé se vrhají do vztahů, neumí spolu mluvit, rozcházejí se kvůli malichernostem, vstupují do manželství a hypoték, aniž by se pořádně znali. A milovali. A respektovali. A chtěli si rozumnět. Tvůrci to do nás perou, poukazují na neúčelnost institucí, na děsivě pochroumané vztahy, na sociálně-politické problémy současného Ruska. Lhostejnost vztahů podporuje i zimní počasí. Brzy pochopíme, že odcizení se předává z generace na generaci, že společnost je nesmírně konzumní, že dospělé zajímá zejména uspokojování vlastních materiálních a sexuálních potřeb. Zvjagincev se doslova vyžívá v dlouhých statických záběrech, přesto diváka drží v napětí a donutí ho sakra přemýšlet nad tím, co právě sleduje. (08.02.2018)

Chladné a bezcitné drama se dvěma momenty, na které asi nezapomenu. Tím prvním je plačící dítě, které poslouchá hádku rodičů, přičemž ani jeden z nich nestojí o jeho péči a druhým je výslech velitele pátrací skupiny, který se ptá matky a otce na detaily ze synova života. To byl děs. Film téměř bez emocí, ale o to více emotivní. 90% (25.02.2018)

Jednoznačne zatiaľ môj najlepší film od tohto režiséra. Zvjagincev mi týmto snímkom už definitívne dokázal, že je dôstojným nástupcom Tarkovského. Točiť filmy takýmto spôsobom veru nedokáže veľa režisérov na svete. Zobrať si nejakú myšlienku, nejakú tému (v tomto prípade odcudzenie v rodine, pocitová prázdnota a chlad...) a dokázať ju vo filmovom diele naplno vyjadriť a to vrátane maximálneho pocitového účinku na diváka, tak to chce naozajstný talent, ktorý Zvjagincev rozhodne má. Z tohto dôvodu vyčítať mu to, že je film až príliš "chladný", že sa človek pri ňom cíti "nekomfortne" a pod. je holý nezmysel, keďže režisérovi išlo práve predovšetkým o toto. Takže užívatelia, ktorí kritizujú niečo v tomto zmysle, vlastne kritizujú najväčšiu prednosť snímku, čo určite nie je fér. Je úžasné ako niekto vo svojom filme dokáže vyjadriť nejaký pocit, prípadne myšlienku bez slov, iba s prispením technických filmárskych postupov, predovšetkým kamery a audio zložky. Zvjagincevova schopnosť neverbálnej komunikácie s divákom je preto geniálna a jeho štylistické vyjadrovacie prostriedky jeden veľký masterpiece! (29.11.2017)