Bohémsky život

O tomto filmu mluví John Hurt v novém Jarmuschově filmu Hranice ovládání a právě jasný vliv Jarmuschových krátkých Káv a cigaret (v černobílé kameře apod.) a celého aroma jemných pofrancouzštělých poklidů a se stylem melancholií je cítit v Kaurismäkiho adaptaci románu Henriho Murgera, na jehož, spisovatelův, hrob neopomenou postavy tohoto filmu zavítat a vzdát hold. Je to ten "velice pěkný finský film, adaptace oné knihy," jak Hurt u Jarmusche odkazuje a má ve všem pravdu, protože i pes se jménem Baudelaire nebo nová skladatelova hudební kompozice jsou k tomu bonusem a dílo má svůj šarm. A tak jsem z filmu jen z jedné věci smutný, a to z mého oblíbeného herce Jeana-Pierra Léauda, neboť ten je tu taky smutný, i když výborný, ale již zestárl ve tváři:/ (15.09.2009)

Zajímavá studie lidí žijících bohémským životem. Má to chytře, uvěřitelně a nejednostranně napsané a vedené postavy, dobře se na to dívá, má to podmanivou atmosféru, dokázalo mě to zaujmout a o skvělých herecký výkonech a skvělé filmařské stránce se u Kaurismäkiho asi ani rozplývat už nemusím. Dost mi to připomnělo styl Jima Jarmusche a celkem by mě zajímalo, co na něj sám říká (jestli ho viděl). Líbilo se mi to, ale stejně jsem od toho čekal něco víc. Možná ucelenější děj by tomu pomohl, protože takhle jenom sledujeme osudy pár postav, ale nic víc. Prostě to v žádném případě není jeden z Kaurismäkiho nejlepších filmů, ale povedený a zajímavý je určitě. 4* (04.02.2021)

Film Akiho Kaurismäkiho se mi líbí hlavně proto, že se k prezentovanému příběhu skvěle hodí vizuál, jenž použil. Černobílá kamera v současné době nesluší každému filmu, ale pokud se k ní nějaký autor rozhodne, většinou ví proč. Aki Kaurismäki to věděl a na film se díky tomu dobře kouká. Dějově už nutně nadchnout nemusí. (11.08.2017)

Film me bavil, postavy malire, spisovatele a skladatele mi byly sympaticke. Alespon pres obrazovku jsem s nimi vypil lahev Chardonnay a tak trochu jim zavidel onen bohemsky zivot, sice bez staleho prijmu, ale s "bezstarostnou" mysli a otevrenou dusi. Pariz, ac si ji ve filmu zase tolik neuzijeme je tou nejlepsi volbou pro bohemy a je jen dobre, ze Kaurismaki nakonec film netocil v Helsinkach a herce nechal mluvit francouzsky, finsti herci Pellonpaa a Vaananen byli vyborni. Libila se mi i stylizace a predevsim dialogy, k plnemu hodnoceni mi chybi nejaka vyraznejsi zapletka ci pribeh. I tak prevlada vyrazna spokojenost. (22.02.2015)

Tímto filmem jsem uzavřel svou pouť Kaurismakiho filmografií a byl to důstojný závěr celé série. Opět jsem musel obdivovat jeho schopnost vyrobit příběh na několika metrech čtverečních. Přestože se ve filmu vůbec nic neděje, není nudný a postavy jsou velmi zajímavé až zábavné. Ne každý to skousne, já měl ale pocit, že se dívám na klasiku každou minutu filmu. Musím říci, že mne víc oslovil Muž bez minulosti a Drž si šátek, Tatjano , ale tohle je třetí místo jak vyšité. (16.03.2011)