Vyléčení

“Rómsku či prisťahovaleckú” problematiku “riešiaci” zombi snímok, ktorého pointa jasne preukazuje, že znovu zaradenie do mravnej, respektíve kultúrnej spoločnosti, ani zďaleka nemusí naplniť očakávania “verejnosti”. Moja “myšlienka” je samozrejme scestná, “mierne alebo viac” cez rámec, no čo sa vďaka určitým jednotlivcom deje za hranicami štátov, ktorých občania “dobrovoľne” podali pomocnú ruku, je s nadsázkou zobrazené v tomto ľahko nad priemernom, myšlienkovo zaujímavom počine. Dalo sa, za ten nápad sa to sledovať oplatí, no za tú vizuálnu a bohužiaľ takmer minimálnu snahu o využitie horor “efektu”, fanúšik žánru zrejme nadšený nebude. (14.05.2018)

Zaujímavý zombie príspevok o “vyliečených” a ich nemožnosti zaradiť sa späť do spoločnosti. Čo môže viesť k ich sympatizovaniu s väznenými, ešte nevyliečenými... Britské prostredie pripomína boyleovku 28 Days Later a írsky revolučný duch a vôbec psychologická rovina filmu naznačuje veľkú žánrovú udalosť. Vyústenie filmu ale nenaplní priebežne tvorené očakávania - fanúšikom žánru nebude tak málo zombie-akcie po toľkom kecaní stačiť. [Sitges FF] (08.10.2017)

Těžko říct, na koho Freyne cílí. Pro hororovou komunitu je to málo zombie, pro fandy do psychologie je to právě díky tématice neatraktivní a mainstreamový divák o to nejspíš ani nezavadí. A je to škoda. Oproti ostatním si nemyslím, že by film participoval na současných společenských tématech. Zatímco za skutečnými problémy s asimilací stojí jak neochota většiny přijímat, tak nechuť menšin se přizpůsobovat, tak tady se řeší návrat lidí, kteří vám sežrali nebo nakazili rodiny či sousedy a v tom vidím velký rozdíl. Předsudky jsou tady do jisté míry opodstatněné a to vykreslení, jak se s tím vším snaží všichni přítomní porvat, působí věrně. Pokud bych měl ale srovnávat s realitou, tak nejvíc mi příběh připomínal tématiku IRA. Stejně jako se bouřili Irové coby občané druhé kategorie, tak i tady se organizují vyléčení do teroristických buněk za účelem zrovnoprávnění. Samozřejmě to podporují i reálie. Tím vším se vine příběh hlavního hrdiny, který stojí na obou stranách barikád. Celkový dobrý dojem podpořili i herci. Sam Keely zahrál parádně a Ellen Page roste film od filmu. Potěšil i konec, takže pro mě se jedná o zbytečně podhodnocené příjemné překvapení. 80% (27.05.2018)

Alegorické drama o nenávisti, jinakosti, strachu. Čistokrevný horor, co uspokojí spíše menšinové diváky, protože tady nejde ani tak o krev, zuřivé zákusy a střeva ven, jako spíše o vztahy mezi hlavními aktéry, kteří stojí nedobrovolně na dvou stranách barikády, a ač by chtěli překážku odstranit, určité společenské síly to nejen nedovolí, nýbrž mají opačný zájem. Jedna z dojemných scén je věnována doktorce Lyonsové a mně její osud tak trochu připomněl doktora Galéna. Sam Keeley se na roli hodil výborně, protože celou dobu vypadal, jako by měl za sebou skutečně život zombíka, a já čekal, kdy se na někoho hladově vrhne. To Pageová je sice sympatická, leč svoji roli jen tak nějak odbyla, když po většinu času někam němě zírala. I když vyléčení mohou představovat jakoukoliv skupinu lidí, tak rozhodně ne tu, co se nedokáže začlenit do společnosti, jelikož zde je to právě většinová společnost, která přes jejich veškeré snahy začlenění odmítá. (31.03.2023)

Nejdřiv bych rád upozornil, že nejde o čistokrevnej horor. Je to mix mezi hororem a psychologickým dramatem. Což by mi osobně nevadilo. Myšlenka filmu nebyla vůbec špatná. Jasně ale z filmu cítím promarněnej potenciál v podobě divácky neatraktivního zpracování, který nedává filmu moc šancí na to aby diváka víc zaujal. (05.04.2023)