Striedavá starostlivosť

Skľučujúci, tiesnivý, dusivý. Taký je tento film, rozprávajúci o domácom násilí. Po úvodnej verbálnej smršti pred sudkyňou, kedy si divák ešte nedokáže utvoriť objektívny názor na manželskú dvojicu, sa rozohrá manželský príbeh plný utrpenia a nepochopenia. Herci sú skvelí, rozhodne by som upriamil pozornosť na 11 ročného chlapca ( Thomas Gioria ), jeho výkon bol perfektný. Legrandov prvý veľký film dopadol na výbornú. (11.11.2018)

Ako vacsina francuzskych filmov poslednych rokov - najhorsi je zase biely chlap, heterosexual. Ono vlastne trend je i v dalsich statoch /USA, Velka Britania, Nemecko/ - zlo je biely chlap, hetero, homofob, xenofob, rasista a uplne najhorsie je ked je protestant /napriklad evanjelik/. Teraz este par slov k filmu - mno, ne, neveril som im to utrpenie, bolo prilis -... divadelne, asi ako predstavenie v divadle, divadelna hra. A herci sa moc nesnazili, polovica dialogov len vatovo plane plky. Ten "stupnujuci sa konflikt " medzi rodicmi ma tak brutalne zaujal, ze som pocas tohoto ... zaspal. Dopozerane len s najvacsou namahou . 50 % (30.10.2018)

Film spíš edukativní nebo dokonce preventivní (jak píše Matty). Protože tuším (bohudík jen teoreticky), co všechno taková situace může obnášet, film mě ujistil ještě o něčem víc, že může být nebezpečná nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Soudní rozhodnutí o střídavé péči ohrožuje všechny zúčastněné, všech tří generací. Antoine Besson si spletl cestu jen na jednom rozcestí. Místo, aby v této rodinné půtce přiznal porážku a distancoval se od ní, snažíí se do ní znovu proniknout a domoci se práv, která už dávno nemá. Ale ani zde, zde především, už nelze vstoupit do téže vody. - V mém mládí byly takové děti svěřovány do péče babiček, na ulici s deseti domy, byly takové babičky hned dvě. - A ještě jeden dotaz: Byla to vůbec střídavá péče? Vždyť si ho otec brával jen na víkend. (26.08.2020)

Od začátku nepříjemně stísněný film, neponechávající moc prostoru na pořádné nadechnutí. Odehrává se téměř výlučně v uzavřených prostorách (viz jen množství scén s otcem v autě), s kamerou blízko hercům. Postavy nemají možnost úniku. Vyprávění je hodně koncentrované i díky zaměření na několik málo dnů a pár událostí. S tím, jak příběh graduje, využívá Legrand stále více hororových stylistických prostředků (první mistrovskou lekcí ve vytváření napětí a strachu z toho, že se přihodí něco zlého, nabízí narozeninová oslava, další následuje) a již tak intenzivní drama se plíživě, ale s ohledem na charakterizaci postav poměrně přirozeně proměňuje v regulérní psychoteror, v jehož finále zapomenete, že máte dýchat. Film, který je sice krajně nepříjemný, ale stejně tak situace dětí rozcházejících se rodičů a obětí domácího násilí, kterou neuvěřitelně sugestivně a empaticky zprostředkovává. V rámci prevence podobných situací by jej mělo vidět a prožít co možná nejvíc lidí. 90% (11.07.2018)

„BOJÍM SE O MÁMU, PROTOŽE JI CHCE UBLÍŽIT. TAK SE TÁTOVÉ NECHOVAJÍ. JSEM RÁD, ŽE SE ROZVÁDĚJÍ. CHCI ZŮSTAT S MÁMOU, ABY NEBYLA SAMA…“ /// Po chvíli musí bejt jasný, že tohle drama, kde se matka s fotrem souděj o smradovu péči, bude mít speciální rozuzlení. Během sledování mě přepadává úzkost a nedovedu si představit, jak se musej cejtit lidi, kterejm se to děje. Na druhou stranu – oslava narozenin je vopruz, ale budiž, prostě ze života rodiny, ve který si všichni za všechno můžou sami (což podtrhávám!). Závěr je silnej, ALE… přestože je to hodně ze života, … dávám 3*. Na víc u mě tenhle bakalářskej příběh nemá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem píča a rozvádím se. 2.) Je mi jedenáct, máma je píča (fotr kretén) a rozváděj se. 3.) Thx za titule „doummais“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.10.2018)