Ja, Simon

Moc příjemný a milý film nejen o problémech s "coming outem" a homosexualitou, ale vůbec o tom být sám sebou, o příjetí druhých takovými, jakými jsou, a o přátelství. Je to na jednu stranu velmi pozitivně laděný film, ale přesto působí přirozeně a nenuceně a není to žádný přehnaně "sluníčkový" kýč (možná až na konečnou scénu u ruského kola, ale mně osobně to nevadilo a myslím, že to snad i k té velké "love story", jak o tom mluví hlavní postava, patří). Navíc film zaujme i velkou dávkou vtipu a nadhledu. Zkrátka a jednoduše jsem si to v kině moc užila, bavila jsem se, smála se, soucítila s postavami a nakonec jsem odcházela s lehkým pocitem plným spokojenosti a s úsměvem na rtech. V budoucnu se k filmu Love, Simon rozhodně ráda vrátím. ~(4,5★)~ (18.06.2018)

Film je sladký jak žvýkačka. Ale propojuje humor a emocionální napětí plynoucí z tajemství hrdinovy homosexuality. Ten je velmi pozitivní, stejně jako jeho školní prostředí a rodina. Tedy klasická přívětivá idyla středoškolské komedie. Proto osvěží dokonalý padouch. Ve filmu je hodně odkazů na středoškolské popkulturní ikony. Zkoumání a hledání anonymního partnera trvá příliš dlouho a nudí také děj zobrazovaný na displejích. Ve finále hromada vysvětlování a omlouvání. (04.09.2018)

Uběhlo dvacet minut a po všech těch náznacích a narážkách jsem si říkal, že tvůrci asi mají něco proti Donaldu Trumpovi. A hle, o pár desítek minut později i jméno šéfa Bílého domu zaznělo. Neřeší se pouze jiná sexuální orientace, ale i Židé nebo černoši, střílí se tu do stereotypů, do všudypřítomných mobilů, dospívající hledají místo v životě, identitu. Jsme nicméně na půdě optimisticky stylizovaného světa americké střední školy, kde jsou všichni krásní a vzdělaní, mají se rádi a nikdo z nich v žádném případě nenosí v batohu automatickou zbraň. A poté, co někdo napíše na školních stránkách anonymní doznání, že je gay, začne se ústřední hrdina dotyčnému rovněž anonymně svěřovat, že je na tom stejně. Hoši si píší o svých pocitech, postupně jsou otevřenější a vzájemně si dodávají odvahu svěřit se nejbližším. Jenže ke komunikaci se dostane třetí osoba, hlavní postava navíc začne manipulovat se svými přáteli ve prospěch svého cíle. A na problém je zaděláno. K žádnému zásadnímu ostření ale nedojde. Prostě se tu fandí lásce bez ohledu na rasové, náboženské a homosexuální předsudky, navrch nechybí teatrální gesta (vyznání před fotbalovým zápasem, ruské kolo) a fajn vedlejší postavy v podobě režisérky školního představení nebo zástupce ředitele. Herci jsou slušní, tvůrci měli šťastnou ruku při výběru věrohodného Nicka Robinsona. Snímek oslovuje méně náročné diváky, neznamená to ovšem, že je to špatně. Výsledek potěší svou lehkostí, tempem i humorem, který samozřejmě potřebuje optimistické vyznění, ač té hřejivosti je místy přespříliš. Jenže tohle prostě Američané potřebují a milují. (17.08.2018)

Přiznat se k homosexualitě jistě není v dnešním medializovaném světě nic snadného, ale k zobrazení tohoto dilematu volí tvůrci krajně neuvěřitelné a kostrbaté cesty. Ne že bych se Simonem místy nesoucítil, ale výstavba filmu mě spíše nutila strhávat pozornost na jeho vztahy s dobře prokreslenými kamarády, nežli na jeho předvídatelný vnitřní boj. Titulní konflikt s dementním intrikářem Martinem je uměle navozený a poučení "nikoho nedonutíš, aby se do někoho zamiloval" sice hezké, ale pro nedostatečně rozvedené vedlejší linie zároveň prvoplánové. Oceňuji pozitivní feeling a úmysly, ovšem některá rozhodnutí jsou zkrátka jak z imbecilní béčkové komedie (nesnesitelný zástupce ředitele, řada trapných situací, které příliš tlačí na pilu). 60% (26.01.2019)

Sladučké, jasné. Ale ja si naozaj myslím, že úlohou filmu môže byť aj snaha spraviť svet lepším, a tak viem byť pri podobných feel good "motivačných" filmoch zhovievavý, vďačný divák aj hodnotič. Najmä ak obsahujú toľko vecí odpozorovaných zo života a len sa ich rozhodli pocukrovať. Ja sladké rád, na raňajky aj na večeru. (30.12.2018)