Jisté ženy

Typická festivalovka civilně, v dlouhých statických záběrech (s hudbou asi na 2 minuty) pozoruje minimalistické "příběhy"/situace tří žen, jež protíná akorát vlak houkající někde v dálce. Výborné herecké výkony vtahují do všední opotřebovanosti samotou života s prchavými momenty jistoty, nicméně bez dramatu či pointy těžko vydedukovat, co duchaplného chtěla básnířka říci. 5/10 (10.07.2024)

Tři příběhy o třech ženách (nikoli o čtyřech, jak se uvádí v textu k Biofestu). - Jsou to "jisté ženy", zřejmě jedny z mnoha možných, které mají jistý podobný rys. A možná je jím právě (jistá) "ženskost". Většina současných žen mě udivuje (a většinou také odpuzuje) především svojí sebestředností a sebejistotou (pokud vůči nim něco namítáte, považují vás buď za odpůrce nebo za blba). Ženy Kelly Reichardtové jsou udělány vesměs z měkčího materiálu (nejtvrdší je pískovec), nepříjemné věci jsou schopné vstřebat (bez frustrace, ale i bez katarze). Jsou schopné chvíli počkat, než trochu vychladnou, protože nebyly nikdy příliš horké. Možná by se dalo říct, že jsou to příběhy ze života, ale v běžném životě se s nimi sotva střetneme. Kde - kromě filmu/ literatury - uvidíme/ představíme si byť jen závěrečnou scénu (ještě před krátkým naznačením budoucího vývoje) druhé povídky, ve které dívka (Lily Gladstonová) odjíždí zpět na farmu ke svým koním. V její tváři je vepsán celý její příběh i jeho pokračování. (01.10.2017)

Už od minulého snímku sleduji, jak Kelly Reichardt zlenivěla a po vypravěčské stránce si všechno zjednodušuje. Možná sama sebe přesvědčuje, že je to progesivní zkoumání nových forem, ale není. Vnímám, že má hodně co říct, ale že se jí už strašně nechce se babrat a piplat s promýšlením scénáře a dělat všechnu tu mravenčí práci, která ale teprve z nápadu či myšlenky udělá uhrančivý plnokrevný film. Její první tři filmy byly nejen svěží, neotřelé a provokativně originální, ale byly také propracované do nejmenší podrobnosti a plně, byť náročně, komunikativní. Co se - alespoň mezi nezávislými filmaři - proslavila, začíná být příliš snadno spokojená s málem. Námět je zřejmý, ale stejně tak i obecný a provařený. A propracovaný minimalismus filmu bohužel není totéž co promyšlená snaha o minimální (vypravěčskou) práci na filmu. Oč raději se nyní KR noří do vizuální výmluvnosti scén a evidentně ji po estetické stránce baví je natáčet, o to méně se jí chce skutečně poutavě a důkladně něco přesného a jedinečného odvyprávět. Je v tom znát nevyváženost, nechuť a únavu, a i když tomu rozumím, není to dobře, film je zkrátka komplexnější médium, než je aktuálně Kelly Reichardt po chuti, a tak sklouzává do obecnosti banálních sdělení. Nechtěně se právě na únavě v její práci znatelné vyjevuje mnohem lépe úděl semílaných nezávislých ženských osobností než v příbězích ve snímku zachycených. Srdečně doufám, že je to jen fáze, z níž se režisérka otřepe a poučí, a že se o to pořádněji zakousne do udidla příště, aby tu filmařskou i femininní káru dotáhla o přesvědčivější kus dál. *~ (19.05.2017)

Film složený z několika příběhů které se vzájemně více, či méně protnou. To co mají všechny příběhy společné je kromě zasněžených vrcholků hor v pozadí i pomalu plynoucí děj a chladná syrová atmosféra bez hudby, podle mě velmi povedená a skvěle se k filmu hodící. Přišlo mi, že více než všechno ostatní mají čtyři hlavní postavy společný motiv samoty. Samota v rozhodnutí, které člověk musí udělat a které může ovlivnit něčí (i váš) život/smrt. Samota z pocitu, že máte všechno jen na vlastních bedrech a že vám ostatní všechno jen ztěžují, než aby pomáhali ( i když jejich záměr nemusí být špatný). Samota vycházející z toho, že máte jiné společenské postavení, nebo jste v jiné životní situaci než většina lidí, kteří vám jsou blízcí. A nebo samota, kdy jste "jen" sami a chybí vám lidská interakce. Povedený film, vřele doporučuji, pokud máte rádi pomalejší tempo. Za mě to jsou silnější tři hvězdičky. (05.09.2018)

Certain Women je definicí toho, co znamená indie film. Civilní a decentní, jak co se týče emocí tak hereckých výkonů. Tři příběhy a čtyři ženy zachycené v různě působivých situacích. Dá se říct, že v celém filmu se vlastně nic tak dramatického nestance. V podstatě jen na krátkou dobu nahlédnete do obyčejných životů pár lidí, které byste normálně neměli šanci ve filmu vidět Pro mě jako pro diváka je tenhle film výzvou v tom, že skutečně musíte věnovat pozornost každé nuanci a každému pohledu, ve kterých se skrývá klíč k celému snímku. Williams and Lily Gladstone září. /LFF 14/10/16 (17.10.2016)