Hádaj, kto príde na večeru

Dcera si domů přivede ženicha, jakého by si nejspíš každý rodič přál, kdyby ale nebyl černoch. Hádej, kdo přijde na večeři skvěle pracuje s tématem předsudků a tolerance, jež najednou rychle zmizí, když se situace začne dotýkat přímo nás. Film má několik vynikajících konverzačních scén a ani moc nevadí, že je to v zásadě taková jednoduchá moralita, dnes už v lecčems zastaralá, ale chvílemi jakoby přešlapuje na místě, chybí mu větší spád, možná by neškodilo, kdyby konfrontace nabrala větší grády. Také mě chvílemi rozčilovalo především chování dcery, která neustále vehementně prosazovala, že si musí ihned a okamžitě vzít muže, kterého zná 10 dnů, ale to je jenom detail. (31.01.2009)

90%. Mám rád pozitivním humorem zlehčená eticky kontroverzní témata, miluji šedesátá filmová léta a počátek éry postklasického Hollywoodu. Guess Who's Coming to Dinner je velmi energická komedie, která krásně ukazuje, jak se dříve hledaly problémy i tam, kde nejsou, a v kontextu dnešní doby trochu naznačuje, že mezirasová morální dilemata jsou i dnes považována za nutná k řešení, přestože už jde dávno (a vlastně vždycky šlo) o přežitek. Stanley Kramer je přes společenská dogmata expert a společně s inteligentním scénářem Williama Rose dokázali na pár metrech čtverečních (protože film je prakticky sitcom) brilantní konverzačkou bavit diváka téměř dvě hodiny. Tradičně perfektní Sidney Poitier, tradičně skvělá Katharine Hepburn, velmi překvapivý Spencer Tracy a můj osobní novohollywoodský objev Katharine Houghton, to jsou klíčové kvality, kterými se Guess Who's Coming to Dinner může chlubit. Navíc je kreativně a hravě zrežírován. Dnes už řekl bych kultovní film, který je zároveň vtipnou nadlehčenou konverzační komedií postavenou na skvělém scénáři, zároveň jemně a nenásilně moralizujícím "dokumentem" poskytujícím náhled na vlastní Já a (často zbytečná) dogmata, která se v nás skrývají, a zároveň ukázkou kvalitní filmařiny s encyklopedickým nádechem atmosféry postklasického Hollywoodu, období kinematografie, které mám ze všech nejraději. I guess it's goona be my new favourite comedy. (19.01.2016)

Po prvních 20 minutách jsem si říkal, jak je Hádej skvěle rozehraná situační komedie, kde Spencera Tracyho, byť ve svých ostatních rolích vždy převyšuje svým výkonem ostatní herce, vytlačují z pole hlavní osobnosti filmu Sidney Poitier a Katharine Hepburn. Spletl jsem se v obou bodech. Když je totiž záhy zdánlivě vyplýtván hlavní situační vtip filmu, tak Hádej lehounce a nenápadně přejde k řešení problému - budoucího soužití dvou "jiných" lidí, čímž se elegantně přesune do roviny romantického dramatu. Jistě není náhoda, že režisér Stanley Kramer měl v době natáčení za sebou již dva vynikající filmy ze soudního prostředí. Zde totiž také rozehrál soudní při. A nechybí nikdo - obžalovaní, obhájci, svědkové, porota a samozřejmě i soudce tu je. A tak se dostávám k poslednímu bodu, k mé druhé mýlce. Závěrečný verdikt v podání Spencera Tracyho je patrně tím nejkrásnějším monologem, který jsem kdy na filmovém plátně viděl. Snad právě pro něj se pan Tracy celý film trochu šetřil a hrál na první pohled druhé housle. Hádej, kdo přijde na večeři je věčný film, jehož závěrečná řeč bude navždy pravdivá, byť bude i v naší toleretní době často ignorována. (27.03.2007)

Hrozně nudná πčovina o tom, kterak mladá a naivní dívka lásku k černým klobásám pocítila. Co naplat, že je vše exkluzivně zahrané, když je příběh tak neuvěřitelně debilní. Tento film je totálně debilní a totálně o ničem. Vůbec nechápu, co dělá takhle vysoko. Stanley Kramer mi už několikrát ukázal, že umí. Tohle bylo brutálně pod jeho standart. Oscar za scénář rovněž totálně nechápu. Vždyť tu tvůrci vytasili jeden ubohý nápad a všichni se ho pevně drží. Vše je totálně předvídatelné. Dialogy musel psát naprostý idiot. A ten srdceryvný závěr měl znamenat co? ODPAD! (19.06.2013)

Ačkoli na mě dýchla moje milovaná atmosféra klasických hollywoodských dramat, nakonec jsem se neubránil zklamání. Nechybí obvyklé krásné rozhovory, ale chybí dobrý příběh. Zcela chápu hrdiny v tom, co cítí, ale ačkoli zastávám názor, že milovat se musí naplno a bez přemýšlení, nechápu, proč se za každou cenu chtějí brát už po deseti dnech a důrazně odmítají jakýkoli náznak odkladu. Joey je pak i přes svou roztomilost a půvab neskutečně protivná svým přístupem "rychle nám to schvalte, my odlétáme za tolik a tolik hodin". Závěrečné rozřešení je sice milé, ale v rámci pochopitelného zachování nekonfliktnosti je celý problém příliš zjednodušen. Rasismus a etnicita nejde s romantickou komedií dohromady, zůstávají tak jen bravurní herecké výkony. (05.07.2007)