Probuzení

Kdysi holt české filmy měly co říct. Tento se konkrétně věnuje rebélii několika mladých postav, které se ve svých životech ztratily a svými nezodpovědnými delikventskými činy zabředávají čím dál více do nicoty a beznaděje. Jejich psychologie je zde opravdu čitelná a velmi hutná (Jana Brejchová a Petr Kostka skutečně zazářili). A právě to dělá z filmu něco ryzího, téměř hmatatelného. Protože se dá uvěřit, že právě takhle to může být i ve skutečnosti, že jde o realitu. Moc se mi líbil smířlivý konec, který napovídá, že nic není ztracené a ze všeho je cesta ven, pokud člověk má vůli s tím něco dělat. ~(4,3★)~ (14.07.2018)

Neorealizmus zavítal aj do československej izolácie a to v podobe Probuzení a napríklad Tam na konečné a ja nemám žiadne námietky, dokonca ma oba filmy bavili viac ako niektoré významné diela talianskych režisérov. Veľmi silne napísaný príbeh postáv, do ktorých pocitov sa bez problémov vcítite a ste s nimi spriaznení až do konca. Chápem, že záver môže pre mnohých snobov predstavovať ústup tvorcov pred tvrdšou realitou, ale osobne by ma doklepnutie príbehu do depresívnejšieho vyznenia sklamalo, čo súvisí bez pochýb so spomínanou spriaznenosťou s postavami. (02.07.2018)

Opätovný kontakt s Probuzením ho stál hviezdičku, čo sa u starších filmov pomaly stáva štandardom. Film, svojho času vnímaný ako "prelomový", nie je podľa mňa ničím iným ako cenzormi povoleným fiktívnym príbehom z fiktívneho sveta a primerane vtedajšej ideológii v čierno-bielom ladení. Že film uviedol mladú generáciu hercov do povedomia divákov? No dobre, Brejchová bola síce nadštandardne pekná, ale jej herecký prejav bol príliš afektovaným na to, aby pôsobila vierohodne. Ani Kostka s Kodetom a Šmíd sa nedokázali vymaniť z ideoškatuliek, do ktorých boli zavretí. Ale koniec koncov je dobré pozrieť si filmy tohto typu. Minimálne preto, aby divák pochopil, ako sú Hřebejk a jemu podobní ďaleko, keď odvážne nakrúcajú filmy z doby, ktorú nezažili a pravdepodobne ju nikdy v celej jej zložitosti nepochopia. (14.08.2015)

Ono to na ty slabé 4* nakonec je. Ten film je dobře vymyšlený, působí i dost realisticky (v rámci doby) a i když je ten konec možná moc optimistický, i tak mi moc nevadil. Je to dobré i filmařsky, líbila se mi kamera i výtečné herecké výkony všech postav. Akorát mi celkem trvalo, než jsem se do toho filmu nějak dostal. Pak si osobně myslím, že to klidně mohlo být i kratší a obecně bych to radši viděl i o něco drsnější, ale chápu, že to tehdy asi až tak nešlo. Každopádně to ale i tak do sebe něco má. Slabé 4* (11.12.2019)

Režisér Krejčík mě opět dostal! Dodnes svěží, moderní film své doby nám bez pretvářky ukazuje mládež v tom nejhorším světle: flámy, alkohol, cigarety, provokace, kradení peněz, útěky z domova a školy, tendence k bezdomovectví i prvním větším zločinům... Jen bohužel v životě to vždy nemusí skončit zrovna takhle šťastně a optimisticky, přesto mi přijde neskutečné, jak nadčasový a pravdivý film vznikl již v roce 1959! V atomosféře rozsvíceného velkoměsta, zakázaného rock'n'rollu i opuštěné skládce vraků aut ožívají zcela reálné postavy mladistvých vinníků i obětí, výborně stvárněné nastupující hereckou generací, z nichž nelze nezmínit především Petra Kostku a Jana Šmída a vynikající, teprve 19-tiletou Janu Brejchovou, které Krejčík nabídl jednu z životních rolích, stejně jako o rok později ve Vyšším principu. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (01.11.2017)