Dodes'ka - den

Tak som si myslel, že po 8 či 9 filmoch, ktoré som v poslednom čase od Kurosawu videl, ma už nič neprekvapí. Prekvapilo a pátram po príčinách. Ponúka sa mi vzdialená paralela s Formanovým Taking Off, ktoré som videl pred pár dňami. Tak ako Kurosawa bez Mifuneho, Shimuru a Satóa už nie je Kurosawom, na ktorého sme boli zvyknutí, tak ani Forman v Amerike už nie je Formanom doma. To však nezabránilo jednému, ani druhému po adaptačnom poklese (u Formana) a zlyhaní (u Kurosawu) pokračovať vo svojej úspešnej tvorbe. Forman sa vďaka odlišnej kultúre, z ktorej vyšiel a tiež z dôvodu znesiteľného neúspechu prvého filmu v nových podmienkach, nemusel o samovraždu ani pokúsiť. (05.02.2010)

Tento film by se mohl klidně jmenovat Příběhy z bídy. Určitě je to nejdepresivnější z Kurosawových filmů. Vypráví příběhy lidí, žijících v jakýchsi slumech. Každou z postav postihla nějaká zdrcující událost, někdy není ani vysvětleno co, a film zachycuje jak tito lidé žijí s následky jejich traumat v bídě na dně společnosti. Nic jako naděje, světélko uprostřed temnoty se nekoná. Jen bída a ještě větší bída. Dodesukaden je prvním Kurosawovým barevným filmem a nutno říci, že se s barvami vypořádal skvěle. Všudypřítomnou šedou a černou, barvu slumu, občas proložil nějakou ostře kontrastující barvou, takže po výtvarné stránce se jedná o lahůdku. Vytknul bych jen, že film ze začátku trochu nudí, ale jakmile divák přistoupí na pravidla tohoto snímku, nechá se pohltit. (22.05.2007)

Vidím, že jde o hodně rozporuplně hodnocený film. Já v něm na jednu stranu viděla ty umělecké hodnoty, a navíc sledovat tuhle sebranku chudých lidí, žijících na okraji společnosti, bylo chvílemi zajímavé, ale na druhou stranu je to příšerně táhlý film, který poměrně rychle začne nudit. Na vině je podle mě hlavně to, jak obšírně se věnuje všem těm postavám najednou, až vlastně není možné plně docenit životní příběh žádné z nich. Například onen "vlakoblb" alias "dodeskaden", podle kterého se film jmenuje, tam ve výsledku nebyl diváku moc přiblížen, vlastně o něj téměř nešlo a stejně jako ostatní postavy nám ho jen párkrát ukázali. Bylo by fajn se s postavami seznámit blíže, i když chápu ten záměr ukázat nám ten celek, tedy souhrn všech těch postaviček z jedné chudé kolonie. Ale z mého pohledu to nefungovalo a 140 minut dlouhý film působil úmorně dlouze. Plus se na mém negativním zážitku podílely ještě další faktory, například to, že do sálu kina Lucerna tentokrát odněkud hrozně táhl studený vzduch a na mém sedadle jsem doslova mrzla. V druhé polovině filmu jsem se tak v jednom kuse dívala na hodinky a v duchu čas popoháněla, jen aby to už skončilo. Ve výsledku mě v celém filmu zaujalo jen několik scén a dějových linek (dcera s nevlastním otcem, který ji zneužíval; fantasmagorie nuzného žebráka a jeho malý synek...) Ale na dobrý zážitek z celkového díla mi to nestačilo. (Viděno v rámci Eigasaie 2018.) ~(2,8★)~ (21.03.2018)

Dode's-Ka Den, Akiru Kurosawu, mi síce ponúkol naozaj množstvo rozličných postáv na okraji japonskej spoločnosti, a to so vskutku naprosto nepredstaviteľne ťažkými životnými situáciámi, až mi normálne tých ľudí bolo miestami skutočne veľmi ľúto, keďže neustále bojovali s「veternými mlynmi」, pričom, zároveň ten počet všetkých vystúpujúcich charakterov, jednoznačne vnímam a pociťujem, ako snáď najväčší『kameň úrazu』, pretože sa skrátka poriadne nevenoval ani jednému z nich, ku komu by som si vlastne mohol aspoň trochu vybudovať - buď akési väčšie sympatie, alebo proste ďalej nadviažem v tom zmysle, že rovnako nemôžem tiež prehlásiť, že by mi bol niektorý z nich - viacej sympatickejším, skôr by som to pomenoval zrovna tak, že by som si dokonca našiel i svoju obľúbenú postavu, ale bohužiaľ musím skonštatovať to, že ani nebolo dostatok času - sa s ňou bližšie identifikovať, či povedzme, zoznámiť sa, lebo režisér pomerne často prestrihával medzi týmito postavami, kvôli čomu na mňa tento film pôsobil mätúcim, rušivejším dojmom, čo mu súčasne strhávalo percentá smerom nadol, že som popritom istý čas rozmýšľal práve nad tým, či by som náhodou nemal ísť s hodnotením ešte trošku nižšie, a to len na 2* , no svedomie mi to jednoducho vôbec nedovoľovalo, aby som tak následne i učinil. • V podstate by sa dalo povedať, že k tomuto režisérovi prechovávam nekonečný rešpekt a hlbokú úctu, a tak predsa dokážem prižmúriť jedno očko, aby som zase voči nemu nebol strašne prísnym katom, čo by si určite nezaslúžil nielen on, ale ani jeho (ne)úspešný počin, kvôli ktorému chcel potom spáchať samovraždu, no taktiež som si medzitým stihol všimnúť, že podobným spôsobom uvažovali i niektoré postavy z tohto snímku, čiže tým pádom sa vytvára akási zvláštna paralela medzi fikciou a realitou, z čoho nakoniec mám čudný pocit... • Trebárs, ak by najviac hereckého priestoru dostal hneď úvodný hrdina - s jeho mimoriadnou vášňou pre mašiny, inak by ho zrejme všetci len tak pre nič, za nič, neprezývali, ako『blázon na trati』, tak pevne verím tomu, t.j. viem si predstaviť, že by sa napokon dalo z filmu vyťažiť oveľa viac. Mimochodom, tento「rušňovodič」, sa akosi počas diania vytrácal, aby sa ešte na záver pripomenul, čo by som prirovnal k premárnenému potenciálu. Na strane druhej som sa zas obával, aby ho na plátne nebolo príliš veľa. • Už táto recenzia predznamenáva predovšetkým to, že i recenzent prežíval v rámci sledovania, dosť podivuhodné pocity, ktorých sa napevno nikdy nezbavil, čo značí, že by si repete s týmito『stratenými prípadmi』, akiste nezopakoval, ale nie preto, že by nimi opovrhoval, skôr naopak, že ich bolo nadmieru, a tak teda nevedel, komu má z nich skoršie venovať svoju pozornosť. • Namiesto toho sa mal hádam najviac uprieť na tohto mašinistu, skrz ktorého optiku by som sa postupne zoznamoval s týmto prostredím, vrátane podaktorých postáv, ale nie všetkých, áno, viaceré by som ihneď vystrihol... (08.03.2023)

Počas sledovania som nemal vôbec tendenciu porovnávať toto dielo so zvlášťnym názvom, ktorého význam je nám odkrytý hneď v úvodných minútach, s inými Kurosawovými dielami. Viac ma to lákalo k porovnávaniu s príbuznými Buňuelovými Zabudnutými, De Sicovým Zázrakom v Miláne alebo aj s Federicovými Cabiriinimi nocami. Ttým sa totiž podarilo viac v rámci soc-drámy zapojiť do deja a celkového vyznenia aj samotné prostredie mesta/predmestia. Kurosawa naopak výrazne štylizuje a že sme v Tokiu, o to akoby ani vôbec nešlo. Možno tento krok docením časom, momentálne je tento film pre mňa akasi výnimka, ktorá potvrdzuje pravidlo, že Akira je môj najobľúbenejší klasický režisér. (04.09.2017)