Hovory s TGM

Filmů o důležitých nebo zajímavých osobnostech českých dějin bylo v posledních pár letech natočeno vícero. A prakticky bez výjimky jsem měl na konci ambivalentní pocit. Na všech byl znát potenciál, každý měl něco výjimečného a vždycky jsem si byl jistý, že zážitku něco chybí, případně mohl být výsledek mnohem lepší. To neplatí o Lídě Baarové, ta je špatná celkově. Hovory mají perfektní námět, skvělou strukturu vyprávění a jakkoliv překvapivě se mi původně Budař do role nepozdával, i výborné herce. Tentokrát nemůžu zkritizovat ani scénář. Ano, konverzace občas působí podivně šroubovaně a na řadě míst je znát, že herci jen recitují naučený text a s řečeným se neztotožňují. Huba se s tím popral mnohem lépe, ale bohužel ani z něj jsem necítil prožitek. Na druhou stranu dialogy nepůsobí banálně a v jejich slovech je toho hodně k přemýšlení. Možná jsem od filmu čekal ostřejší konflikt, možná větší emoce, nebo větší přirozenost. Za shlédnutí film určitě stojí. Minimálně pro toho úplně jiného Masaryka. I když, kdo zná ho zná víc, než z názvu náměstí, pár soch, záběrů z Hledání ztraceného času či několika donekonečna opakovaných citátů a tradovaných historek? (29.10.2018)

Při koukání jsem si říkal, že je to hodně podobné Českému století, a bum, scénář Kosatík, tak to jsme doma :). Výborně napsaný dialog dvou významných mužů, lemovaný krásnou krajinou. Některé Masarykovi názory opravdu zanechají dojem: "Pravda je to co vidíte, a pak si to ověříte". Myslím si, že lidé si odnesou i nějaké ty novinky, jako třeba Štefánika a jeho sklony k fašismu (U nás totiž existuje takový milný názor, že kdyby Štefánik žil, tak bychom se hranic nevzdali.. Omyl, ještě bychom se spíš dobrovolně přidali k Říši). O herectví obou protagonistů se není třeba zmiňovat, na tom celý film stojí a padá. Za povšimnutí stojí i povedená kamera, která navozuje velmi dobrou dobovou atmosféru. (28.10.2021)

"My Masarykové jsme strašní..." Tenhle film teda strašný rozhodně není. Především je postaven na velmi záhodné koncepci Pavla Kosatíka, scénáristy Českého století, ukázat Masaryka jako člověka z masa a kostí. To se nejvíce projevuje ve chvíli, kdy Masaryk prozrazuje Čapkovi svoje tajemství o vztahu s Oldrou Sedlmayerovou,a diskutuje s ním poměrně otevřeně o půvabech fyzické lásky. Ale jsou zde i některé další momenty, které Masaryka svým způsobem demytologizují. Jde hlavně o Masarykův vztah s Čapkem, který zde rozhodně není tak harmonický a vřelý, jak jej člověk může třeba vnímat při čtení knihy Hovory s T.G.M nebo i z filmu Člověk proti zkáze. Četl jsem rozhovor s Pavlem Kosatíkem, v němž tvrdí, že Masaryk Čapkem ve skutečnosti pohrdal za to, že se tak absolutně přizpůsobil jeho vizi a že jej považoval vlastně za slabocha. Budařův Čapek rozhodně jako slaboch nepůsobí, ale stejně mě napadlo, zda si jej režisér Červenka coby představitele Čapka nezvolil i proto , že jej lidé tolik nevnímají v poloze dramatického herce a spíše jako někoho, kdo častěji ztvárňuje různé "směšné figurky". Budaře rozhodně nelze srovnávat s Josefem Abrhámem v jeho z mého pohledu legendárním ztvárnění Čapka v již zmiňovaném Člověku proti zkáze. Ale směšně rozhodně nepůsobí. Spíš s ním má člověk tendenci ve chvíli, kdy se mu dlouho nedaří Masaryka přesvědčit, aby souhlasil s vydáním jejich společné knihy, soucítit. Onen (patrně jen fiktivní) konflikt obou protagonistů ohledně vydání Hovorů s T.G.M přitom dává filmu přeci jej jakýsi dramatický rámec. Jinak je to totiž veskrze novodobá konverzačka plná moudrých Masarykových i Čapkových výroků na rozličná témata. Tu spolu dotyční řeší náboženství, tu historii vzniku Československa a jindy zabrousí do Masarykova dětství, když se Čapek (marně) snaží od Masaryka dozvědět jeho pocity z toho, že o něm někteří šíří zvěsti, že je nemanželské dítě. V některých hlubokomyslných dialozích se člověku vybaví obdobné scény z prvního dílu seriálu České století (Velké bourání), kde Masaryka rovněž vynikajícně ztvárnil Martin Huba. Přesto si nemyslím, že by tomuto filmu spíše slušel formát televizního filmu. Hlavní zásluhu na tom, že má tento film podle mě šanci uspět i na filmovém plátně, má vynikající kamera Jana Malíře. Ta se jednak snaží oba protagonisty snímat ze všech možných úhlů pohledu, ale dokáže rovněž poeticky zabrousit i na okolí, ve kterém se celý film odehrává, ať už jde o park Topolčanského zámku či romantická zřícenina hradu. A někdy se daří toto zajímavě vzájemně propojit jako třeba ve scéně, kdy oba muži kráčejí na boso po louce. Celkově tak za mě velká spokojenost. (21.10.2018)

Zbláznili se? Nedegraduju nijak Hubovy a Budařovy výkony (klobouk dolu), ale opravdu si někdo myslí (Kosatík nebo kdo psal dialogy), že se dva vzdělaní muži své doby budou bavit takto popisně jako debilové (aby se divák nějak proboha dozvěděl, co se za jejich života stalo)? Viz popis Rašína, Švehly a čehokoliv ze života Masaryka. Už jsem jen čekal, kdy TGM zahlásí: Já jsem se narodil v roce 1850, pane Čapku /aby věděl. Komorní dialog bez jakéhokoliv děje by nevadil, usnout se u toho nedalo ani ve tři v noci, ale ta otrocká snaha popsat historické události i lidem kteří o nich vědí houby, to bolí. Špatný nápad, špatné provedení. Za mě ani náhodou. (24.02.2019)

Natočit film, kde si celý film povídají dva lidi a je to bez nějakého sebevětšího zvratu, to chce nějaký talent a já mám dojem, že Červenka ho nemá. Nebo si snad na debut ukrojil velké sousto? To asi ne. Hovory s TGM na mě působili tak, že si Čapek a Masaryk povídají nahodile bez ladu a skladu o nějakých věcech, působí to strašně strojeně a ani ne uvěřitelně a do toho chodí krajinou, která na sebe taky moc nenavazuje. Kamera je zde dost na prd a Budař působí absolutně nepřesvědčivě. A jako celek to je taky nudné, co je u tohohle velký problém. Mohlo to být dobrý, není. Sice se to o nějak snaží, ale ono to tady prostě nefunguje. Ale přírodu to má hezkou, to se musí uznat. Huba se taky docela snaží, ale úplně nechápu to 4:3. Teda takhle, chápu to, ale v tom případě to mělo být černobílé, ale to by zase nevynikla ta příroda. No jo, prostě se to nepovedlo, u českého filmu nic neobvyklého. 2* (17.03.2019)