Hovory s TGM

Natočit film, kde si celý film povídají dva lidi a je to bez nějakého sebevětšího zvratu, to chce nějaký talent a já mám dojem, že Červenka ho nemá. Nebo si snad na debut ukrojil velké sousto? To asi ne. Hovory s TGM na mě působili tak, že si Čapek a Masaryk povídají nahodile bez ladu a skladu o nějakých věcech, působí to strašně strojeně a ani ne uvěřitelně a do toho chodí krajinou, která na sebe taky moc nenavazuje. Kamera je zde dost na prd a Budař působí absolutně nepřesvědčivě. A jako celek to je taky nudné, co je u tohohle velký problém. Mohlo to být dobrý, není. Sice se to o nějak snaží, ale ono to tady prostě nefunguje. Ale přírodu to má hezkou, to se musí uznat. Huba se taky docela snaží, ale úplně nechápu to 4:3. Teda takhle, chápu to, ale v tom případě to mělo být černobílé, ale to by zase nevynikla ta příroda. No jo, prostě se to nepovedlo, u českého filmu nic neobvyklého. 2* (17.03.2019)

Byl jsem velmi zvědavý, dojem je nakonec spíš rozpačitý. Vlastně takový nemastno neslaný. Vzhledem k formátu je stopáž 80 minut možná zbytečně moc. Protože na začátku Čapek přijde za Masarykem, mluví spolu, pak Čapek odejde. A to je celé. Jistě, čekat něco jiného by bylo bláhové, ale tím, že filmu chybí jakýkoli dramatický konflikt (že se Masaryk na poslední chvíli zasekne a odmítne knihu Hovorů vydat, totiž konflikt vlastně nevyvolává, stejně jako to, že se po jedné prezidentské poznámce Čapek malinko urazí), je to jen o mluvení. Zajímavém mluvení, bezpochyby, ale jen mluvení, takže i pouhých 80 minut je příliš. Srovnání s Českým stoletím se už kvůli osobě scenáristy Kosatíka nebo představitele Masaryka Hovory s TGM nevyhnou - už proto, že jsou de facto pokračování prvního dílu Velké bourání. A mě Sedláčkův opus bavil o dost víc. Naopak je nutno vyzdvihnout oba herce, Martina Hubu a - pro mě osobně velmi překvapivě - i Jana Budaře. Jsou svým historickým předobrazům nejen mimořádně podobní (u Budařova Čapka se tomu nepřestávám divit ještě teď), ale i přesvědčiví v každém hnutí mysli. A moc mě bavil barevný filtr, díky němuž celá mizanscéna včetně postav vypadá jako ze starých, dodatečně kolorovaných fotografií a pohlednic. Sice lituju každého, koho nebaví formát "mluvících hlav" (protože právě třeba České století je perfektní), ale u Hovorů s TGM dokážu nižší hodnocení pochopit. Přestože je odkrývání osobností hlavně Masaryka, ale pak také Čapka zajímavé, zpracování už holt tolik zajímavé není. Ne na celovečerní kinofilm. Tohle mělo zůstat jen v televizi. (17.10.2018)

Akademicky poňaté Hovory s TGM sú presne také, aké som čakal. Dvaja inteligentní a mocní muži svojej doby sa rozprávajú o politike, živote, láskach, manželstve, deťoch a tak podobne. V pozadí stojí náznak istej zápletky, a to, či Masaryk povolí Čapkovi ich rozhovory vydať knižne. Ústrednou dejovou líniou ale nie je žiadna Čapkova snaha presvedčiť Masaryka o tom, že by skrátka vyjsť mala. Na to musí starý pán prísť sám. Sú tu aj náznaky konfliktu, ale páni sú natoľko múdri, že si povedia iba "hmmm" a pokračujú v zdvorilostiach. TGM by som si radšej pozrel ako divadelnú hru a inak pôsobia ako príjemný televízny film. Nič v zlom, samozrejme. (18.11.2019)

Nejdůležitějším členem filmového "realizačního týmu" je zde nejspíš filosof Pavel Kosík. Jeho současným "Hovorům" je vhodné podsunout jeho "Předpotopní úvahy" vydané před dvaceti lety, v nichž se staví (oprávněně) silně kriticky vůči současné evropské, americké a samozřejmě i české civilizaci budované opět a znovu na základě masarykovských principů demokracie a křesťanského humanismu (viz "Ideály humanitní). Snad nás do obrazu zčásti uvedou úvahy o Rašínovi a jeho příjezdu do republiky jako "diktátor", včetně možnosti jiného použití legii. Vratkým úvahám o Oldře Sedlmayerové bych ale rozhodně upřednostnil Kosíkovy názory na spolek s příznačným názvem "Mafie". Způsob víceméně nezávazného klábosení o životě je mi ovšem milejší než možné pokusy skládat z Masarykových děl "filosofii", kterou není možno založit na tom, co chci, co považuji za ideál nebo jak se má slušný člověk chovat v té či oné situaci. (01.01.2020)

VŽDYCKY SE DÁ UDĚLAT VÍC. Je jasné, že snímek je stylizovaný, komorní, má minimalistický až divadelní styl, ale přes to všechno je zábavný, napínavý, historicky cenný, herecky bravurní a důležitý. Díky Červenkově cílevědomosti a Kosatíkově erudici se dají odpustit případné chyby a otřesné české filmy letošního roku (Revizoři) mají svoji protiváhu. A zbytek taky nevypadá špatně! 90%. (23.10.2018)