Heydrich: Muž so železným srdcom

Strašně rád bych měl možnost vkládat obrázky do komentářů. Konkrétně obrázek takový, kde tvůrčí tým okolo Jimeneze brutálně znásilňuje odkaz našich paragánů ze všech stran a do všech otvorů. První polovina filmu je ještě relativně zajímavá. Jakmile ale Kubiš s Gabčíkem přistanou v ČESKÝCH Alpách, tak začíná série dávících reflexů. Anthropoid je oproti tomuhle oscarové veledílo. (10.06.2017)

Kniha HHhH od Laurenta Bineta již drahnou řádku dní zdobí mou knihovničku, tudíž jsem se nemohl dočkat jejího filmového přepisu. Po výborném filmu "Anthropoid" zde tedy opět máme film zabývající se nechvalně proslulým pražským "Katem". Jak se povedl? Hned se začátku musím ocenit výběr herců, autentické vtahující reálie a soundtrack, který výborně dotváří broušenou atmosféru. Co mi však na snímku HHhH vážně vadilo, byla ta neuvěřitelná ignorace knižní předlohy, z níž si snímek bere je co uzná za vhodné a většinou ještě špatně. Kniha se totiž zabývá životem Reinharda Heydricha již od raného dětství, přes kariéru u námořnictva a konče osudným atentátem, který je prezentován jako závěr. Avšak film zhruba v půlce dosti nevybíravým způsobem "přeskočí" na příběh dvou parašutistů a celý životopisný námět začne mít vážné trhliny. Najednou totiž sledujeme poměrně laciný akční film se spoustou historických a technických nepřesností, kde je osoba Heydricha odsunuta na "vedlejší kolej", což mne, jakožto člověka, pro nějž je Druhá světová válka celoživotním koníčkem, vážně vadilo. HHhH je tedy dalším průměrným filmem, jehož potenciál zdaleka přesahoval možnosti scénáristů i samotného režiséra. A má rada na závěr? Přečtěte si raději knihu. (14.10.2017)

Dokud Jimenez vypráví o vzestupu nacistického arcimonstra, má to svou tvář a docela i působivost, ale od seskoku parašutistů začnou z výšky padat nesourodé střepy, co všechno pod sebou rozbijí. Snaha zasadit vše do širšího kontextu se minula účinkem a zůstal jen scestný historický film, jehož kompaktnost je rozstřílená jak kůr v kostele svatých Cyrila a Metoděje. A to buďme rádi, že ze zákristie nevyjel v tanku farář Václav Čikl.. (10.06.2019)

Tak už tu máme druhý novodobý film věnovaný atentátu. Na jednu stranu si cením, že toto téma českých dějin stále vábí filmaře. Máme být nač pyšní, ale o tom už tu byla řeč mnohokrát a tak to tu nebudu ani po sobě ani po jiných opakovat. Bohužel téma vábí filmaře cizí, nikoliv naše. To jednak mrzí a jednak se to bohužel vždy projeví na zpracování. Cizí divák to asi nepozná, náš ale určitě a válečným fajnšmekrům se u sledování často kroutí palce u nohou nad nepřesnostmi či dokonce nesmysly. Smrtihlav tak může fungovat na evropského diváka, který nic neví o událostech v Praze roku 1942 a na kterého může působit dokonce mírně osvětově a poučně... řadu věcí ale nepochopí vůbec, např. kdo byli legendární Tři králové atd... Oslovení širších mas jsem si ale vždy cenil. My co to téma známe a známe jej dobře už tak nadšení nejsme. Jediné co musím na rozdíl od Anthropoidu uznat, že mi kluci byli sympatičtější v tomto filmu. Čišela z nich ta nehraná mladost podobně jako z Hádka v Tmavomodrém světě. Ohledně reálií to byl ale děs a běs ale nebudu to tu rozepisovat. Dá se říci, že skutečnosti se film držel jen zvolna a to zejména v období atentátu a po něm. Ne vše ale bylo vyloženě špatně. Ačkoliv lokace nesouhlasily a to nejen místně ale i dispozičně, přesto jsem tam viděl snahu o ztvárnění dobových reálií a maximální autentičnost. Například i sebevzdálenější obchůdky, krámky a vjezdy do dvorů nesly české názvy atd... trochu hůř dopadla zpívaná hymna a já si jen vzpomněl na anglické a pro Brita nevyslovitelné bratřřřřzzřři v Anthropoidu... Ale jak říkám, snaha se cení. Ti kluci si to určitě zaslouží! Dávám tak o hvězdu méně než minule. Vím že je těžké točit 70 let staré události. Místa jsou jiná a každý použitý předmět je třeba dobře volit... Přesto trochu mrzí, že když už do toho někdo takto jde na plno, má tam tolik nesmyslů a někteří skuteční hrdinové ve filmu zcela chybí!!! Jako odpustím vše, ale vypustit jen tak některé z našich statečných výsadkářů?! No tedy!!! To jste mně dost nasrštvali !!!! Film má i pár silnějších momentů mezi něž řadím hlavně rodinné scény po zradě Čurdy, které velmi podtrhovala hezká a dojemná hudba Guillaume Roussela. Muselo to být vážně strašné a strašné výjevy nejen pro děti... Kdyby si rejžové a štáby spolu sedli a oba filmy skloubili dohromady, asi by to bylo geniální. Takhle každému něco chybí a jsou to jen dva normální filmy ač jimi být nemusely... Dvě ampule cyankáli. * * (06.11.2017)

Mám toho plný zuby. Každejch čtrnáct dnů je v kinech válečnej film a třikrát do půl roku se opakuje ten samej příběh. Pokaždý je to napůl stejně, napůl jinak, tady je navíc jedna půlka o tomhle a druhá zase o támhletom. Dohromady je to zábavný jako průjem na lyžích a já se vážně nemůžu dočkat, až na podzim půjdu do kina na film o atentátu na Heydricha z pohledu zaseklýho kulometu. Kde nic není ani Smrtihlav nebere. (12.06.2017)