15:17 Paríž

Eastwoodovi už asi na dobro hráblo. Nejdřív bych chtěl říct, že neupírám Aleku Skarlatosovi, Anthonymu Sadlerovi a Spenceru Stoneovi jejich hrdinský čin, právě naopak. Ovšem snaha Clinta Eastwooda tuhle jejich záchranu vlaku oslavit, se tady naprosto minula účinkem. Povedl se mu naprostý opak a to z nich udělat naprostý debily. Nechat je totiž jako chudáky hrát ve filmu o svém vlastím životě, přičemž do té doby neměli s herectvím žádnou jinou zkušenost, to je spíš trest, než pocta. Chudáci se snaží co jim síly stačí, ale jejich herectví dosahuje místy úroveň The Room, díky tomu 90% filmu nejde brát vážně. Beru to jako naprosto nepochopitelné selhání Eastwooda, tenhle průšvih jde čistě na jeho bedra. S přehledem nejhorší film jaký kdy natočil. Vůbec mi nejde do hlavy jak někdo může natočit Grand Torino, Million Dollar Baby nebo i nedávné Sully a pak se vytáhnout s touhle naprostou amatéřinou. Filmy podle skutečných událostí jsou specifická disciplína a pro mě jeden z nejtěžší filmových žánrů, Eastwood tady ukázal, že už je možná čas na důchod. Tady to totiž projel na všech čárách. Film je zajímavý možná tak 5 minut, kdy dojde ke skutečnému útoku ve vlaku, zbytek filmu je naprosto zbytečný. Naprosto tupý příběh, který je naprosto tupě odvyprávěn, celá část o tom jak tři kamarádi zamlada rebelovali a obdivovali vojáky je úplně zbytečná a dala by se zkrátit tak na 10 minut. Jejich následný výlet po Evropě, kdy si Eastwood myslí, že selfie stick je zbraň každého správného amerického hrdiny je tak trpná, že mi bylo hloupě za všechny zúčastněné. Průšvih na všech frontách, kdyby se z toho aspoň dala dělat sranda jako z The Room, ale na tomhle je nejhorší, že je to myšleno naprosto vážně. 20% (01.05.2018)

Pokud by se Clint měl loučit tímhle filmem, tak by mě to určitě moc mrzelo, protože se nejedná vlastně ani o nějaký regulérní trhák, ale spíše o 80ti minutovou poctu jedné hrdinské události v boji proti terorismu. Přitom první polovina se mě poměrně líbila a nízké hodnocení jsem dopředu nezjišťoval. Je zkrátka vidět, že v Clintových filmech je obsažena jistá přirozenost, či snad talent pana režiséra, točit velmi dobře vlastně jakékoliv téma. Bohužel s příletem do Evropy film na 25 minut začne připomínat cestovatelský dokument, aby v závěru konečně podal svědectví o tolik očekávané temné události ve vlaku do Paříže. Je neobvyklé, aby hlavní hrdinové hráli sami sebe. Škoda Clinte, šlo k tomu přistoupit lépe, některé scény jsou natolik kvalitní že z filmu hodně čouhají. Ale jako celek spíše slabota. Příště se doufám uvidíme zase u něčeho povedenějšího. 50% (16.05.2018)

Mám za to, že kdyby to Eastwood natočil jako celovečerní dokument, byla by to trefa do černého. Takto zvolená struktura docela pokulhává, ale zas bych Paříž 15:17 nijak nezatracoval, Eastwoodova režie je velmi zručná a film baví i ve scénách, kde se až moc věnuje seznamování s postavami a jejich následnými toulkami po Evropě. Ta kritická scéna, kterou každý očekává, se stane bez větší gradace a uteče strašně rychle, takže chápu frustraci velké části diváctva. Proti obsazení reálných osob nic nemám, podle mě to byla volba rozumná a borci se toho zhostili vcelku v pohodě. A ten idealizovaný americký patriotizmus umí Clint vždycky slušně zaobalit, takže z filmu nikterak neřve. Třeba taková plápolající americká vlajka na konci chváleného Zachraňte vojína Ryana za zvuků doznívající skladby Johna Williamse je daleko horší patos. (12.06.2020)

Obsadit film skutečnými aktéry celé události je velmi originální a Eastwoodovi se tento tah povedl, protože všichni tři jsou přirození, nepřehrávají a nejsou vysloveně toporní, což je jedině dobře. Filmu hodně pomáhá i vzájemná chemie, kterou mezi sebou trojice kamarádů má a jejich společné scény jsou tím nejlepším, co v něm je. Snímku celkově by ale slušela úplně jiná forma, nejspíše dokument, nebo dokudrama, protože hraná forma není úplně nejlepší. Velká část stopáže je totiž věnována výletu kamarádů po Evropě, která je solidně natočená, ale ve své podstatě úplně zbytečná, protože děj nikam neposouvá. To, na co se čeká celou dobu, tedy samotný útok, je natočeno velmi dobře a syrově, leč je vše hrozně rychlé, zkratkovité a možná i nechtěně směšné, protože všichni okamžitě vědí, kdo je dobrý a kdo špatný. Trochu tu chybí také pocit autenticity, který by měl být s reálnými aktéry určitě větší, to se ale dá přisoudit právě oné hrané (a značně stylizované, protože se pracuje se vzpomínkami, které nemusí být přesné) formě. The 15:17 to Paris určitě není tak špatný film, jak by dosavadní hodnocení napovídalo, rozhodně se ale od něj (i díky osobě režiséra) čekalo mnohem víc. 60 % (03.06.2019)

Clint Eastwood asi viděl Eurotrip (2004), tak si řekl, že to natočí podle sebe. Vyškrtal z toho veškerej humor a nahradil ho takovym tim otravnym americkym patosem. A než se film vůbec nějak stačil rozjét, tak to zakončil scénou "mi scusi" ve vlaku. Věřim tomu, že třeba jako dokument s poloviční stopáží by to asi bylo zajímavý, ale tohle byla fakt ukrutná nuda. Jedna hvězda za posledních cca 15 minut. (06.08.2023)