Závěť doktora Mabuse

Mrzí mě, že musím v hodnocení zůstat na půli cesty, ale víc než tři hvězdy prostě nedám. Dalo se na to podívat, bylo to dobré, ale jednou a stačí. Přestože by si inspektor Lohmann zasloužil minimálně vlastní seriál, protože je ještě lepší než rada Vacátko, přestože je doktor Mabuse démonický a šílený a psychopatický a znepokojující (a to je na scéně asi dvě, tři minuty z celé stopáže), přestože poselství filmu z roku 1933 muselo nacistické pohlaváry pěkně vyděsit. Jenže je tu zdlouhavý a ne právě povedený příběh napraveného Kenta a jeho nerealistické milé, dlouhé a doslovné záběry na vyšetřování... s gamblerem Mabusem z roku 1922 jsem se zkrátka bavil daleko víc. (20.08.2013)

Lang nebol nikdy môj srdcašampión a päťhodinovú nemú jednotku som takisto nevidel, ale toto bolo jednoducho skvelé. Hromada super, štýlových scén a strhujúci dej aj po 85. rokoch. Strašne rád by som videl ako by machri z úsvitu kinematografie točili so súčasnými výrazovými prostriedkami a technológiou. 10/10 (08.04.2017)

Naprostá brutalita ve všech ohledech. Už jenom ta infarktově vyhrocená úvodní scéna! Čiší z toho brakovost v tom nejlepším slova smyslu - všechny ty vybuchující sudy, ampule s plynem, padělané bankovky, strojové hlasy z gramofonu, tajné organizace, hypnóza. Na zlověstnosti tomu dodává klasická fascinace duševními chorobami a šílenstvím, která se rozbujela po 1. světové válce, což je zde také záminkou pro občas ještě mohutně expresionistické herectví. Stylisticky je to krásné, přes téměř neustále přítomnou paralelní montáž Lang ještě zdaleka nevyužíval onen automatizovaný hollywoodský styl, takže je zde místo pro režijní a kameramanské frajeřiny, nečekané a nečekaně komponované záběry. Také specifické využívání zvuku a střihu Závěti doktora Mabuse dodává na ostrosti a úsečnosti, i proto je pro mě ještě lepším filmem než Vrah mezi námi. "Zabil jsem svou dívku a muže, který byl mým nejlepším přítelem!" - "To není moje věc Thomasi, miluji tě!" (30.05.2015)

Předchozí němý „díl“ (Doktor Mabuse, dobrodruh) jsem neviděl. Ale za to se mi podařilo zhlédnout jiný Langův film, a to Vrah mezi námi, takže se mi znovu představil policajt Lohmann (a humor, který je s postavou spojený, mě dokázal pobavit). Ale jinak je to samozřejmě především mysteriózní detektivka s na svou dobu odvážným obsahem. A nutno podotknout, že jsem si jak tu čistě kriminální, tak tu řekněme podtextovou rovinu užil. Za slabší lze považovat romantickou linku (zvláště hlavní ženská hrdina byla „tak trochu“ sci-fi) a pak se mi moc nezdály ty pohotové šéfovy reakce (pokud opravdu měly mít racionální základ, jakože se to tak jevilo, hapruje u nich logika). Mile mě překvapila technická stránka, sice tu kupř. byla poněkud nechtěně směšná automobilová honička (vůbec ten zrychlený pohyb byl jako pěst na oko), ale jinak jsem byl se všemi těmi detaily zločinů, výbuchy a řekněme „hororovými“ prvky (které dobře dotvářely zlověstnou atmosféru) převážně spokojen. Třetí setkání s Langem tudíž hodnotím shodně jako ta předchozí dvě, tedy 4*. (12.04.2015)

Další z průhledů do světového rozměru našeho západního souseda i dnes připomíná, že německá demokracie nejenže existovala, ale byla také schopna účinné, hluboké a působivé sebereflexe. Zakázal-li "pán myšlenek" Třetí říše toto podmanivé dílo, dobře věděl, co činí. Skutečná tvář nacismu, produktu hnilobné romantiky, za níž se skrývá neurvalé úsilí o moc a podmanění, je dokreslením neblaze proslulého řevu Hitlerových projevů a v stále expresionismus evokujícím pojetí si v nás přímo vynucuje strach, hrůzu, bezmoc, touhu po útěku. Šílenství, doložené pozdějším Thyssenovým výrokem o polokreténech, tu přímo kape z plátna. Účinek a jeho sílu dále zvýrazňuje historická kresba vlastně demokratické výmarské krimininální policie, pomyslného světa světla a věcnosti, až polaritního protipólu démonizujících asociací, v nichž si nacismus tolik liboval. Šoa, etnocida, holokaust, krematorium, vězeňské bloky Osvětimi, Sobiboru, Ravensbrücku, Mauthausenu jsou tím, co svou intuicí Lange tušil a nahmatával. Jak víme dnes, dařilo se mu to natolik úspěšně, že to i dnes vyvolává v zádech mráz a v krku smrtelnou úzkost. Ano, Hitler a Německo nebyly nikdy pojmy, které by se beze zbytku překrývaly. Je dobré to vědět a znát. (22.06.2011)