Doktor Živago

Filmy Davida Leana není lehké sledovat. Pomalé začátky, dlouhá délka, táhlé záběry, to rozhodně není pro každého. Stejně je na tom i "Doktor Živago", kterému jsem první hodinu nemohl přijít na chuť (o co zajímavěji by působilo, kdyby rozvleklé "Moskevské intro" vystřídal pohled na budování vztahu Živago-Lara). Nakonec jsem ale podlehl. Film si mě získal nádhernými obrazy, společně s velkolepou a do detailů promyšlenou režií. I díky tomu mě najednou začaly zajímat osudy postav i příběh samotný, nemluvě o srdceryvném zakončení. Lean byl zkrátka persona, která přesně věděla, co a jak točit. Důkazem budiž neustálá divácká přízeň, která jeho eposy provází dodnes. 9/10 (25.10.2009)

Když ještě WETA nevyvinula MASSIVE a počítače nezvládaly vygenerovat ani pár moskevských panoramat, stavěly se poctivé konstrukce, šily tuny kostýmů a studiovou halou proudily stovky komparzistů. Vše jako kulisa pro hollywoodské melodrama, ani ne tolik antických rozměrů, jako spíš těch osobních a dost tuctového vyznění. V čele Živago, ceněn jako svobodomyslný básník a zručný doktor, zároveň podvádějící svou ženu, rodinu a šidící armádu o své kvality dezercí. Za zásadní omyl považuji šlechtění a vyzdvihování těchto individualistických hodnot nad těmi klasickými, přestože básně nezaslechneme a operace nevidíme. Doktor Živago je hlavně na emoční struny brnkající západní zbraň, vhodně zmedializovaná po autorově smrti a o ruských poměrech toho neřekne o moc víc, než sovětské propagandistické filmy. ___ Taktéž mě překvapilo, že i přes dramatické období, v kterém se Živago odehrává, je všechno líčeno absolutně mdle, nevzrušivě, resp. bez nahuštění silnějších stimulů, na které si diváci v 60. letech snadno přivykli (Hitchcock, bondovky atd.). Obrovský finanční úspěch nechápu. I o 26 let starší Jih proti Severu je akčnější a senzacechtivější. (24.06.2012)

Věřím, že kniha mohla být luxusní, protože snímkem občas prostupují vypravěčské pasáže, které působí dojmem, že jsou vyňaty právě z knihy. Ke zpracování mám ovšem větší než velké výhrady a pořádně nevím, kde začít. Velký problém jsem měl třeba už s hereckým obsazením. Julie Christie, která v té době měla 25 let a vypadala na 35 let, máte věřit, že hraje naivní hampejzní 17leté dítě. Podobných případů je snímek plný. Taktéž jsem ze snímku pojednávajícím o Rusku vůbec necítil ono Rusko, nýbrž pouze západní pohled na Rusko. Strašně mě srala všudepřítomná angličtina, která nezapadala do ruských reálií. To, že hraje Rusáka Egypťan, už byla pouze shnilá třešnička na nevydařeném dortu. Celé to nezachránila ani pompézní výprava a povedená hudba. Před zhlédnutím jsem doufal, že se dozvím něco zásadně nového a přínosného o počátcích nástupu komunismu. Místo toho dostává naprosto přepálený prostor jakýsi pseudo romantický trojúhelník, což není zrovna mým šálkem čaje a zajímavé na něm bylo snad jen to, že kdysi dávno ve spojitosti s nevěrou existovalo něco jako špatné svědomí. První hodina filmu byla ukrutná nuda a výhradně jen kecání. Jak se do děje konečně vložila válka, tak se začalo něco dít a několik pasáží snímku bylo opravdu dobrých. Potom je ovšem znovu vystřídaly píčoviny a romantika. Nad obecným jásotem kroutím nevěřícně hlavou a dávám s tak moc přivřenýma očima, že jsou téměř zavřené velmi ušmudlané 2 kousky. (23.01.2020)

Více než tříhodinový kolos, který mě krom uhrančivého Sharifa a překrásné Julie Christie zaujal především fantastickou výpravou, která se dnes (kromě jedniček a nul) už vůbec nenosí. A tak narozdíl od Lawrence, kde to obstaraly jen různé variace pouště, nemám nutkání střihačům zasahovat do řemesla. Prostě romantyčka jak bejk. (07.04.2010)

Životní cesta ruského doktora a básníka od kolébky přes první světovou válku, povstání bolševiků až po Stalinovu éru. Věrohodný obraz země, ve které "z hladu jedli vlastní děti". Výpověď muže, který svou vlast tak miloval, že by ji nikdy neopustil, ačkoli odešli všichni jeho blízcí, někteří se ztratili neznámo kam a některé nikdy nepotkal. Plný poezie a lásky k rodné zemi i k ženě. Miluji tenhle film. (23.06.2011)