Stehlík

Príbeh: Životný príbeh mladého Thea, ktorého zasiahla tragédia v podobe smrti matky pri bombovom útoku v galérií. Theo sa potĺka životnými úskaliami aby z neho vyrástol muž, ktorý si vie stáť za svojím. V živote plnom chaosu sa môže oprieť iba o jedinú nemennú konštantu - obraz Stehlíka. Herecké obsadenie: Vynikajúce herecké výkony podčiarknuté vynikajúcim kastingom. Najviac sa mi páčila dokonalosť zhody medzi mladšími a staršími postavami naprieč časom. Prevedenie: Predloha je nepochybne úžasná a vždy keď som videl ako autori niečo na diváka vysypali ako z rýchlika som si povedal, že v knihe je určite tejto veci venovaná jedna celá kapitola. A tak som si to v rámci vlastnej fantázie dopĺňal, asi aj preto som sa dostal na vcelku nadpriemerné hodnotenie lebo v konečnom dôsledku pôsobí film ako guláš v ktorom je veľmi jednoduché sa stratiť ale ak máte fantáziu, tak vám príde nádherne melancholický a až prehnane autentický. Pocity: Nebola to ani silná dráma ani nijaký čajíček nad ktorým netreba veľa rozmýšľať. Je tam množstvo artu ale aj hluché miesta vyplnené vatou v podobe rozhovorov. Ale v konečnom dôsledku veľmi slušne pozerateľný príbeh. Pridaná hodnota: príbeh mladého muža, ktorý to nemal v živote ľahké. 68% (23.01.2023)

Velký Příběh neurčitě zpracovaný. 1) Zpočátku jsem byl poněkud zmaten snovou atmosférou snímku, častými flashbacky a nejasnými souvislostmi. Jako bych měl před sebou suroviny na nějaké složitě jídlo rozložené po stole a měl si domyslet, co z nich nakonec bude. Ale postupně si mě film přece jen vtáhl do svého světa. Moc se mi ten svět nelíbil, ale nemohu mu upřít, že byl působivý. Ve dnech následujících jsem dokonce zjistil, že mi některé scény se zaryly do paměti a nemohu se jich zbavit. To se mi u špatných filmů nestává._____ 2) Jen to zpracování... Neustálé snové scény evokující přemýšlení recyklovaly jedno a to samé. Nudily a zdržovaly. Výrazné mi přijdou části s Borisem._____ 3) Na konci film přehodí výhybku a přemění se v akční střílečku, která mě jako fanouška hlavní postavy sice uspokojila, ale působila poněkud nepatřičně. Možná, jak píší někteří komentátoři, by dílu více prospěla seriálová forma._____ 4) Neumím posoudit, jestli ta zvláštní lehká podmanivost filmu je dílem knihy, kterou ani film nedokázal potlačit, anebo naopak filmu. No, kniha dostala Pulitzera, takže asi špatná nebude. A film? 5) Nejvýraznější tváří je 17letý Finn Wolfhard (mladý Boris) a později 32letý Aneurin Barnard (Boris dospělý). Asi nejhezčí tváří pak 25letý Ansel Elgort (starší Theo)._____ 6) Výstižný koment: filmfanouch***. (15.01.2021)

Teenager Theo Decker si bude ešte dlhé roky vyčítať (a jeho postupné vyrovnanie sa s takouto nemilou situáciou, je viac, než svojské) smrť svojej matky v Metropolitnom múzeu v New Yorku počas nečakaného teroristického útoku jednotlivca, keď popritom všetkom chaose taktiež stihol „čmajznúť” vzácny obraz vtáčika priviazaného retiazkou o bidielko... Čochvíľa prestúpi do pestúnskej starostlivosti k pomerne výstrednejšej rodinke-Barbourovcom, kde sa skamaráti s okuliarnatým Andym, alebo taký ďalší člen rodiny, Platt, sa riadi heslom:„Čo na srdci, to na jazyku” . Paní domu stelesnila Nicole Kidman, ktorá bohužiaľ nemala ani čo poriadne hrať, a tak sa aspoň predvádzala v kostýmoch ušitých na mieru a tvárila sa zaujímavo v dvoch časových rovinách, kedy sa odohráva Stehlík, od režiséra snímku Brooklyn, Johna Crowleyho. Postavu Thea Deckera si zahrali dvaja herci, t.j. Oakes Fegley a Ansel Elgort, keď mladší z nich, extrémne presvedčivo stvárňuje neplnoletého jedinca, ako systematicky podľahuje prostrediu, v ktorom býva, čiže gény sa nezaprú, pretože jeho otec Larry je alkoholikom, a odtiaľ už nie je ďaleko k cigaretám a drogám. Vo svojom okolí nemá žiadny poriadny vzor, a to ani nehovoriac o Borisovi s ukrajinskými koreňmi, ktorý ho formuluje o stošesť. A práve toto nepodarené, výsostne skazené chlapčisko má veľké tajomstvo... _ Tento film je veľmi ambiciózny, ale iba čo sa týka jeho filmových ukážok, realita už býva strašne krutá, čo som sa patrične včera presvedčil v kine na vlastnej koži, kde som len neveriacky krútil očami nielen nad nekvalitnou prácou strihu, ktorý ešte viac kazí výsledné dojmy, presvedčuje ma, že sa s týmto neradno zahrávať, a ani taký osvedčený DP Roger Deakins nezmôže absolútne nič, keď i samotná réžia nestojí ani za fajku dymu, je tak neuveriteľne nasiaknutá samou nudou, že to až nie je pekné ! Jediné, aké-také, mierne pozitívum vidím tak maximálne v hereckom výkone Oakesa Fegleyho, ktorý bol oveľa lepší, ako hviezda z Baby Drivera, alebo z budúceho remaku West Side Story, Stevena Spielberga, kde sa už dúfam ukáže v lepšom svetle... ? Summa summarum : Po Tarantinovi ide opäť o ďalšie výrazné filmové sklamanie roku 2019, keď som to predtým vôbec ani nečakal, čo o to oveľa viac zamrzí ! Filmová zbytočnosť, ktorá vznikla úplne zbytočne ! (15.09.2019)

Potácel jsem se od jednoho k druhému a pořád bez emocí. Cítil jsem se jako hlavní hrdina, také jsem hledal nějaký záchytný bod, jenže ten se nedostavil. Postavy přicházejí, události také, vše je tak nějak poslepované, ale divák si toho moc neodnáší. Režisér John Crowley, který většinou divákům nepodlézá, nepřibližuje se vykalkulovanosti, si tentokrát vzal příliš velké sousto. Vysype toho na nás spoustu, ostatně v ruce měl obsáhlý román oceněný Pulitzerovou cenou. Výsledek je každopádně (jedním slovem) zvláštní. Třináctiletý hoch přežije na rozdíl od své matky bombový útok v galerii umění. Otec už před tragédií zmizel, takže se ho ujímá snobská rodinka, učí se tajemství starého nábytku, chce být víc než jen kamarádem dívky, která přežila stejnou katastrofu, pak se ozve jeho tatík, pak zjistíme, že si z muzea po výbuchu něco odnesl. A tak dále, a tak dále. Jsme někde v polovině a já už nemůžu. Občas jsem měl pocit, že jsem si odskočil na záchod, jindy pro kávu a zapomněl film stopnout. Něčeho se mi pořád nedostávalo a chyběla mi chuť zjišťovat, co to asi bylo. (26.03.2020)