Křišťálový fantom
Obsahy(1)
Dokument rozprava o osude dvoch deti: dcéry sudcu Karla Vašeho, ktorý v čase stalinizmu nechal obesiť dve desiatky ľudí a syna jeho najznámejšej obeti, ktorou sa stal generál Heliodor Píka. Životy oboch protagonistov - Galiny Vašovej (67 rokov) a Milana Píky (95 rokov) sú zvláštnym spôsobom prepojené, hoci sa nikdy nestretli. Film je road movie - vznikal vo vlaku a v aute, kedy Galina cestuje z Plzne za Milanom do Bratislavy. Chce sa mu ospravedlniť za zločiny svojho otca. 95 ročný syn popraveného generála pred stretnutím skolabuje a stretnutie sa neuskutoční. Až na tretí pokus je stretnutie úspešné, pretože Galina, ktorá sa ambulantne psychiatricky lieči, nevydrží pri prvom termíne schôdzky, ktorá sa mala uskutočniť v deň výročia popravy generála Píku, kam chce prísť s kvetmi... Dokument je voľným pokračovaním filmu Vrahom z povolania. Utrpenie sudcu Karla Vaše (84 min., 2014), ktorý získal mimo iného mimoriadnu cenu TRILOBIT. (RTVS)
(viac)Recenzie (15)
Dcera vraha a syn oběti - zajímavá konstrukce dokumentu o jedné z nejhorších kreatur československé historie Karlovi Vašovi, který má na svědomí tisíce životů ( poprava tisíce německých civilistů v Postoloprtech, spoluautor politických procesů s lidmi odsouzenými k smrti, .. ) Silné, smutné, beznadějné ikdyž finále bylo svým způsobem mile dojemné. PS: Nejvíc jsem si obrázek o Vašovi udělal z historky, kdy překročil hranice do SSSR při útěku před nacisty, tak zabil člověka, který mu s tím pomáhal jenom proto, aby nebyl svědek jeho útěku. ()
Velice zajímavý, působivý dokument. Oceňuji, jak se paní Vašová dokázala postavit k "dědictví" svého otce, zároveň ji i pana Milana Píku velmi lituji, museli si oba prožít nepředstavitelná utrpení. Asi jediné, co mi trochu vadilo, byla skutečnost, že se docela velká část dokumentu odehrávala při cestě v autě či vlaku (oba dopravní prostředky mám ráda, to ne že ne :), tady mi ale přišlo jejich využití docela zbytečné, navíc kvůli hluku způsobenému dopravou místy nebylo úplně dobře rozumět tomu, co paní Vašová říkala). A taky mi do děje občas moc neseděl výraz režiséra, když se zrovna objevil v záběru (nevím, jestli se snažil působit neutrálně, chvílemi mi to ale připadalo, jako by byl úplně bez zájmu, věc se ho ne(do)týkala - možná by bylo lepší režiséra ze záběrů u takovéhoto typu dokumentu úplně vynechat). Každopádně tenhle počin ale celkově hodnotím velice pozitivně a určitě bych každému doporučila, aby se na dokument podíval. ()
Dokument pro mě obsahově originální. Vaš vykazuje všechny znaky psychopata - nedovedl k nikomu navázat citový vztah. Jeho dcery mi bylo celý dokument líto. Nepřekvapuje mě, že Vaš nebyl nikdy potrestán podobně jako většina nižších nacistických zločinců. Zřejmě s ním lidi na rozhodovacích procesech sympatizovali. ()
Psychiatrické kvalifikace Vašovy osobnosti určitě prokazují jedno: že byl - bohužel nepotrestanou - lidskou zrůdou. A jediný, kdo ho potrestal, byli komunisté. Ve výborném dokumentárním pořadu zcela absentovala polistopadová justice a zmínka potrestání těch, kdo takto chránili jasně usvědčeného zločince. Zatímco Vašova dcera zaslouží obdiv a úctu, která platí i autorům dokumentu, právě jeho analytický pohled ukazuje na farizejství polistopadových špiček, které namísto jasně vyjevené vůle rozlišující prokazatelná dobra a zla individuální odpovědnost nahrazuje slizkými právními normami založenými na kolektivní odpovědnosti. Ty kromě toho poutají pozornost důsledností, s jakou se vyhýbají skutečným faktům a jednoznačným mravním normám. V tomto ohledu velmi smutný pohled. Úctu zaslouží i generál Milan Píka mladší a setkání s Galinou Vašovou je krásným vyvrcholením také velmi decentního pořadu. Malou fackou na závěr je fakt, že demokratický soud rehabilitoval Milana Píku třicet let po pádu komunismu a půl roku po jeho skonu v 96 letech. ()
Trochu mi přijde, že tvůrci chtěli za každou cenu senzaci, když si vytáhli na světlo dceru Karla Vaše a začali ji zpovídat. Ženu, jež v době popravy Heliodora Píky ještě nebyla na světě a v době dalších let komunismu teprve dospívala. Samozřejmě, že jí otec lhal. Co jí měl říct? Vlastnímu dítěti. Z velké části za to nepochybně mohl jeho zkreslený pohled, dalším důvodem ale je, že rodič chce vždy, aby jej dítě bralo jinak než zbytek okolí. Samotné setkání se synem Píkou bylo hodně vynucené. Filmaři tak dlouho tlačili na pilu, až Píku přitlačili ke zdi a ten před kamerou prakticky neměl jinou možnost, než se setkáním souhlasit. Všimněte si. První věta, kterou řekne, jakmile mu oznámí, že Galina Vašová čeká dole je: "A co chcete, abych na to řekl?" Přitom jejich setkání nic neřeší. Proč by se ona měla omlouvat za skutky svého otce? Bohužel mi filmaři přišli jako novináři bulvární, kteří si prostě vymůžou co chtějí za každou cenu, byť vzpomínky dcery byly zajímavé. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Reklama