Superman II

Za prakticky všechno, co je na druhém Supermanovi špatně (změna celkového tónu, laciný humor, spousta nelogičností), může Lester a producenti. Jasným důkazem je Donnerův režisérský sestřih realizovaný po čtvrt století. http://www.csfd.cz/film/240972-superman-ii-verze-richarda-donnera/ (29.12.2011)

„Ty jsi ten, kterému říkají prezident?“ RIchard Donner je „pryč“, kvalita šla šupem dolů. Respektive byl vyhozený/odsunutý na druhou kolej, i když své verze se nakonec přeci jen dočkal (2006). Herci jakoby netušili, co mají hrát, scénář je místy bezradný, některé triky vrchovatě naivní. A výstup prezidenta v televizi je hodně mimo mísu. (11.01.2015)

Dvojka splňuje všechno, co už se od dvojek očekává: silnější protivníci, víc akce, efektů... Bylo to potřeba, jelikož skvělý příběh z prvního filmu už prostě zopakovat nešlo. Co do atmosféry, nový režisér vysokou laťku udržel, ale narozdíl od Donnera, který dobře veděl, co si může dovolit, Lester občas přehání nadsázku a posouvá Supermana blíž k parodii. Kouzlo se tak někdy vytrácí, naštěstí se to ale dá zkousnout. To trojka dopadla o poznání hůř. (30.04.2006)

Od jedničky nám tu přibylo záporáků, lásky i akce. Ubylo humoru, který zachraňuje akorát Lex Luthor jako takový sidekick hlavních záporáků ("Vždyť to říkám, jsou to burani"). Čeho ubylo hodně, je chytrost a kvalita scénáře. Zajímalo by mě od kdy se prezident Spojených států bere jako vůdce celého světa, a ten konec s US vlajkou radši ani nebudu komentovat. Nicméně když přehlédnete tyto a mnohé jiné naivity v ději, můžete se i dobře bavit. (15.02.2009)

Původní Superman mě přenesl z vesmírné opery do lánů rurální Ameriky 50. let, aby mě přes hektickou žurnalistickou sedmdesátkovou detektivku dovedl až k nadlidskému dobrodružství o výpravě za záchranou lidstva i nalezením sebe samého. Superman II mě vedl někam od světů přiblblých laciných zápletek od Cannon Films přes ochotnické romantické románky až někam do ruské studiové pohádky ze 60. let. Téměř všichni již vědí, jak k tomu došlo, že v tom mají roli tvůrčí i herecké neshody, přetáčky na které se ještě nevrátili někteří herci i třeba odlišný vizuální přístup Lestera a Donnera ohledně filmové práce s komiksem. Výsledek není nic jiného než výstavní připitomnělý camp s tak neuvěřitelně upatlanym scénářem (Mario Puzo ho napsal za 600 000, měl 550 stran a Donner s Mankiewiczem trvají na tom, že v ani jednom z dílů z něj nebyla použitá byť věta), že jedinou možností, jak si film skutečně užít, je vypíchávat momenty typu odjezd ze severního pólu autem, agonický výraz Supermana když zvedá výtah poté jen pár týdnů poté, co před večeří narovnával kalifornský tektonický zlom či jeho sviňácké nadčlověčí dick-moves typu amnesiálního polibku Lois Lane poté, co jí zprznil, ona to těžko nese a on to nechce řešit. (22.01.2021)