Superman II

Plešatej Lex Luthor! Je sice lepší, než v prvnim díle, ale stejně pořád takovej jako že mi vubec nepřijde jako zlej chlápek. Zato ta trojka těch ostatních je děsivá, až se mi prdel klepe - bohužel to myslim jenom ironicky. Jsou totiž hrozní svým vzhledem a chováním, než tím, co dělaj. Třeba ten němej, to byla čirá a nekonečná hrůza, chchch. Prostě záporáci, kteří byli spíš vtipní. A teď do toho samej výbuch a házení velkejma věcma, product placement pro Coca-Colu a Marlboro, uplně zbytečné a nelogické Supermanovo odsupermanění a pak zas přisupersranění, Loisino odhalení Supermana a pak odebrání myšlenek, let s americkou vlajkou na konci atd. No nevim, asi mi to zavání už docela odpadem, i když Christopher Reeve nebyl vubec špatnej... a bohužel přibližně vim, co mě ještě čeká ve trojce a čtyřce... (05.08.2013)

Původní Superman mě přenesl z vesmírné opery do lánů rurální Ameriky 50. let, aby mě přes hektickou žurnalistickou sedmdesátkovou detektivku dovedl až k nadlidskému dobrodružství o výpravě za záchranou lidstva i nalezením sebe samého. Superman II mě vedl někam od světů přiblblých laciných zápletek od Cannon Films přes ochotnické romantické románky až někam do ruské studiové pohádky ze 60. let. Téměř všichni již vědí, jak k tomu došlo, že v tom mají roli tvůrčí i herecké neshody, přetáčky na které se ještě nevrátili někteří herci i třeba odlišný vizuální přístup Lestera a Donnera ohledně filmové práce s komiksem. Výsledek není nic jiného než výstavní připitomnělý camp s tak neuvěřitelně upatlanym scénářem (Mario Puzo ho napsal za 600 000, měl 550 stran a Donner s Mankiewiczem trvají na tom, že v ani jednom z dílů z něj nebyla použitá byť věta), že jedinou možností, jak si film skutečně užít, je vypíchávat momenty typu odjezd ze severního pólu autem, agonický výraz Supermana když zvedá výtah poté jen pár týdnů poté, co před večeří narovnával kalifornský tektonický zlom či jeho sviňácké nadčlověčí dick-moves typu amnesiálního polibku Lois Lane poté, co jí zprznil, ona to těžko nese a on to nechce řešit. (22.01.2021)

„Ty jsi ten, kterému říkají prezident?“ RIchard Donner je „pryč“, kvalita šla šupem dolů. Respektive byl vyhozený/odsunutý na druhou kolej, i když své verze se nakonec přeci jen dočkal (2006). Herci jakoby netušili, co mají hrát, scénář je místy bezradný, některé triky vrchovatě naivní. A výstup prezidenta v televizi je hodně mimo mísu. (11.01.2015)

Dvojka splňuje všechno, co už se od dvojek očekává: silnější protivníci, víc akce, efektů... Bylo to potřeba, jelikož skvělý příběh z prvního filmu už prostě zopakovat nešlo. Co do atmosféry, nový režisér vysokou laťku udržel, ale narozdíl od Donnera, který dobře veděl, co si může dovolit, Lester občas přehání nadsázku a posouvá Supermana blíž k parodii. Kouzlo se tak někdy vytrácí, naštěstí se to ale dá zkousnout. To trojka dopadla o poznání hůř. (30.04.2006)

I po letech a po vícenásobném shlédnutí stále nenudící film. Pořád je to tak kouzelně naivní a Christopher Reeve je prostě neuvěřitelnej švihák a sympaťák. Oproti jedničce tu jsou důstojnější padouši, ale hláškující Luthor nezmizel úplně což je dobře. Jedna z nejlepších dvojek, naprosto na stejné úrovni jako jednička. (21.05.2006)