Superman II

Tady už na rozdíl od jedničky i ta prvoplánovitá zábava lehce pokulhává, nicméně stále jde o solidní nadprůměr v kategorii popkornových snímků. Jako filmový hrdina mi Superman přijde možná až příliš klišovitě zařazený do kategorie "správňák", ovšem svou úroveň má a nečiší z něj takový ten ryze americký patos, jako z některých jiných klaďasů filmového plátna. (30.11.2007)

Pro mě lepší a zajímavější než skvělý první díl. Více nebezpeční protivníci, zajímavější příběh, slušně natočené a zahrané. Christopher Reeve je nejlepší superman a už by se mohla najít náhrada za Gene Hackman, který trochu začíná ztrácet na své síle. PS: všimněte si, že Bílý dům bez vlajky má stojaté fontány:)) (10.07.2004)

Je to už viac komické (nie komixovejšie), ako prvá časť, ale už len z tej nostalgie, keď som film prvý krát videl ako dvanásťročný, mu nedám objektívnejších 60%. Čítal som niečo o hádkach s Donnerom a výmene režiséra, takže je obdivuhodné, že tento film ešte takto solídne dopadol. Týmto mal Superman filmové plátno nadobro opustiť, je to už nemoderná postava, ktorá podľa mňa zomrela spolu s Christopherom Reeveom. (05.10.2012)

Pamatuji si, že se mi dvojka v dětství strašně líbila [vždyť i zde jsem původně měl 5hvězdičkové hodnocení], proto jsem po čerstvém zhlédnutí lehce zpražen. Matná režie nedává scénám pořádnou "šťávu", spíš se soustředí na rutinní realizaci a ještě se nechává brzdit (pravda, velice příjemnou) romantikou. Právě ta a shazovačný humor definují pokračování nejlépe, protože komiksovou akci s potenciálně vynikající trojicí kryptonských zločinců (nepodstatnou komickou postavičku Lexe Luthora bych nezmiňoval) zásadně omezují trikové možnosti doby. Nepřekona(tel)né obsazení však stále válí, Christopher Reeve byl (je) ten nejlepší Superman a s Margot Kidder jim to náramně jiskří. (20.02.2019)

Původní Superman mě přenesl z vesmírné opery do lánů rurální Ameriky 50. let, aby mě přes hektickou žurnalistickou sedmdesátkovou detektivku dovedl až k nadlidskému dobrodružství o výpravě za záchranou lidstva i nalezením sebe samého. Superman II mě vedl někam od světů přiblblých laciných zápletek od Cannon Films přes ochotnické romantické románky až někam do ruské studiové pohádky ze 60. let. Téměř všichni již vědí, jak k tomu došlo, že v tom mají roli tvůrčí i herecké neshody, přetáčky na které se ještě nevrátili někteří herci i třeba odlišný vizuální přístup Lestera a Donnera ohledně filmové práce s komiksem. Výsledek není nic jiného než výstavní připitomnělý camp s tak neuvěřitelně upatlanym scénářem (Mario Puzo ho napsal za 600 000, měl 550 stran a Donner s Mankiewiczem trvají na tom, že v ani jednom z dílů z něj nebyla použitá byť věta), že jedinou možností, jak si film skutečně užít, je vypíchávat momenty typu odjezd ze severního pólu autem, agonický výraz Supermana když zvedá výtah poté jen pár týdnů poté, co před večeří narovnával kalifornský tektonický zlom či jeho sviňácké nadčlověčí dick-moves typu amnesiálního polibku Lois Lane poté, co jí zprznil, ona to těžko nese a on to nechce řešit. (22.01.2021)